22.1.2014
Následující dokument je poměrně objektivní a velmi tvrdá analýza administrativně-hospodářské a politické činnosti Chruščova. Materiál je přímo vražedný. Není k němu třeba v podstatě nic dodávat ani po 40 letech. Odhaluje Chruščova jako čistého trockistu (všimněte si částí věnovaných charakteristice jeho osoby) - prohlašovat jedno, ale ve skutečnosti pracovat na pravý opak.
V roce 1964 byla situace Chruščova (generální tajemník UV KSSS) naprosto beznadějná. Popudil proti sobě všechny – od členů UV a generality do posledního zmordovaného kolchozníka. Protivníci ničím neriskovali. Bylo třeba pouze dát celé věci právoplatný vzhled, náležitě sepsat podle pravidel stranické agendy obžalobu a vyhlásit rozsudek.
A Obžaloba byla sepsána. To je takzvaná „Zpráva Poljanského“ - dokument, nemající v novější sovětské historii obdoby.
Zpráva (referát) Prezidia UV KSSS na říjnovém plenárním zasedání UV KSSS
Soudruzi! Prezidium UV KSSS považuje za nutné informovat členy UV KSSS, kandidáty v členy UV KSSS, členy Ústřední revizní komise o stavu, který vznikl v Prezidiu, v důsledku nesprávné činnosti soudruha Chruščova, abychom společně projednali tuto otázku a učinili kroky, potřebné k ozdravení a normalizace situace, která vznikla ve vedení naší strany.
Je známo, že během posledních let naše strana dosáhla určitých úspěchů v hospodářském a kulturním budování. Rozhodnutí XX. Sjezdu strany vzaly správný leninský kurz v oblastí vnitřní a zahraniční politiky. Náš národ, který pod vedením strany sleduje tomuto kurzu, obětavě pracuje na vítězství komunismu. Ale naše úspěchy mohly být výraznější, pokud by se v řízení vnitřní a zahraniční politiky nevyskytly vážné chyby.
Jádro věci je v následujícím. Během posledních let z viny soudruha Chruščova vznikla neřešitelná situace, v důsledku které bylo znemožněno normální fungování Prezidia UV. Soudruh Chruščov, který ve svých rukou soustředil neomezenou moc, projevil naprostou neschopnost, ale i nezájem tuto moc správně používat. Hrubě pošlapává leninské zásady a normy řízení strany a státu a ve skutečnosti je naprosto odmítá. Soudruh Chruščov, obzvlášť v poslední době, vyšel z kontroly UV KSSS a jeho Prezídia, a otevřeně se postavil proti názoru kolektivu strany a vlády. V poslední době svévolně samostatně rozhoduje o velkých a zásadních věcech, a jakoukoli rozumnou iniciativu, pokud není jeho vlastní, dusí a potlačuje. Usmyslel si, že sám je bez chyby, zpyšněl, a začal usilovat o roli velkého teoretika a praktika marxismu-leninismu. Vůči soudruhům se začal projevovat povýšeně, hrubě a nesnášenlivě.
Jedna z nejnebezpečnějších a nejzákeřnějších jeho „metod“ spočívá v tom, že nikomu z členů Prezídia nedovolí pracovat. A ti, kteří chtějí skutečně něco dělat, dostávají od něj přes prsty. Nepovolí ani služební cesty. Podle něho je to druh zahálky a nicnedělání. Touto cestou se snaží dosáhnout dvou cílů, za prve, vytvořit dojem, že se vše stojí jen na něm, že jenom on je opravdový pracovník a všichni ostatní jsou lenoši, za druhé, dává mu to možnost podle své zvůle šikanovat kádry. Současně ve velké míře používá volbu kádrů dle zásad jejich osobní oddanosti jemu a ne podle jejich pracovních a politických kvalit. Začal podporovat a prosazovat takové nepřípustné mravy, jako pochlebování, neomezené adorování své osoby a falšování reálných faktů. Na adresu těch, kdo se mu znelíbil, anebo si dovolil mu oponovat, začal častěji používat výhrůžky. A tyto vyhrůžky nejde přehlížet, když se vezme v potaz, jakou moc a jakou nespoutanou, a despotickou povahu ten člověk má. Přestal brát ohledy dokonce na základní normy slušnosti a chování, natolik se odporně rouhá, že někdy i „vadnou uši“. „Blbec, povaleč, lenoch, smrad, špinavá moucha, mokrá slepice, hovno, prdel“ – to jsou pouze slova, která z jeho rejstříku ještě jdou napsat. A nejvíce používaná nevydrží žádný papír a ani ústa odmítají pronést. A toto prská dokonce bez ohledu na přítomnost žen.
Není nutné dokazovat, že tak klesnout může jenom člověk, který ztratil veškeré kvality vedoucího pracovníka. Je třeba jen zdůraznit, že vedoucí, který nedá na názor kolektivu, musí nutně ztratit kontakt s masami a životem. To se stalo i soudruhovi Chruščovovi.
Právě proto řada akcí, které byly uskutečněny na jeho příkaz, vedly k vážným komplikacím, porodily velké nedostatky v rozvoji národního hospodářství, ve státní a stranické výstavbě, v provedení opatření, které měly vést ke zvýšení životní úrovně pracujících, v řešení jiných problém vnitřní a zahraniční politiky.
Soudruh Chruščov se snaží zavést osobní diktaturu, postavit sebe nad stranu, nad jejími řídícími orgány, nad celým státem. Jeho diktátorské snahy se do dnešní doby projevily dostatečně jasně. Je zřejmé, že strana má co do činění s člověkem, který na místo kultu osobnosti Stalina prosazuje svůj osobní kult.
Takové jsou, v hrubých rysech okolnosti, které donutily Prezídium UV KSSS začít projednávat tuto otázku. Nyní přistoupíme k analýze konkrétních chyb soudruha Chruščova.
O vážných chybách vnitřní politiky
Základem všech naších výpočtů na urychlené vybudování materiálně –technické základny komunismu v termínech, stanovených Programem KSSS, jsou tempa růstu společenského produktu. Ukazatelé tohoto růstu jsou i v principu výpočtů na to, abychom předběhli USA ve výrobě nejdříve v hromadné průmyslové produkci a potom i na osobu. Jak se plní úkoly sedmiletky a Programy podle tohoto ukazatele?
Zde jsou podklady Institutu ekonomie Akademie věd SSSR:
Období, léta Průměrné roční tempa růstu
HDP v %
1950-1953 10,6
1953-1956 11,1
1956-1959 8,9
1959-1962 6,9
1962 6,0
1963 5,0
O čem tato tabulka svědčí? O tom, že do roku 1956 včetně, tempo růstu HDP se zvyšovalo a potom nastal spád. Jen v období roků 1956 – 1963 tempa růstu se snížily o 6.1%. Toto už není náhoda, je to tendence, která trvá už několik let. Výsledkem takové tendence je dvounásobné snížení růstu během osmi let. Toto je nebývalý jev v historii rozvoje naší ekonomiky. A nemůže nevyvolat znepokojení. Vždyť právě tempo růstu hrubého domácího produktu je jednou z největších přednosti socialistické ekonomiky před kapitalistickou. Tato výhoda nám spolehlivě a věrně sloužila během celé sovětské historie. A pokud jsme v době „velkého desetiletí“ začali ztrácet pozice v tempech růstu, je zřejmé, že důvodem budou hrubé chyby ve výpočtech a nekompetenci vedení hospodářské výstavby.
Vážné obavy vyvolává i taková nebezpečná tendence, jako postupné snížení tempa růstu produktivity práce. Tato dvě čísla mluví sama za sebe: v létech 1950 – 1955 průměrný roční růst produktivity práce v průmyslu dosahoval 7– 8 %. V letech současné sedmiletky se fakticky snížil na 5,6% a snižuje se dál.
Dokonce v otázkách technického pokroku – rozvoje a zavádění do naší výroby nejnovějších vymožeností vědy a techniky – se u nás zdaleka nedělá vše tak, jak by mělo. Jsme právem hrdí na úspěchy naší vědy, jsou opravdu velké. Ale není třeba zavírat oči před tím, že v řadě výrobních odvětví naše technická úroveň výrazně zaostává za úrovní rozvinutých kapitalistických zemí. A v řadě případů se toto zaostávání nezmenšuje, ale zvětšuje.
Jedním z důvodu tohoto stavu je neustále a nekompetentní vměšování soudruha Chruščova do řízení technické politiky. Před několika lety zuřivě vystupoval proti centralizaci a vertikále řízení orgánů technického pokroku. Dnes vše, co sám kdysi odmítal, zavádí jako nějaký pokrok. Je vytvořeno obrovské množství Státních technických výborů, které nemají práva a jsou odtržené od výroby, jejich plány zavádění nové techniky nejsou pro podniky povinné. Ve výsledku řešení nejdůležitějších technických problémů se výrazně zpomalilo, ještě více se objevilo paralelismu a dublování, uskutečnění jediné technické politiky se stálo prakticky nemožným.
Ještě více chyb, ale i velice závažných se objevilo ze svévole a přesněji rozmaru Chruščova v zemědělství. Vy víte, že všude prohlašuje, že jedině on rozumí zemědělství. Je známo, že také nikoho nepřipouští k otázkám zemědělství a o všem rozhoduje sám. Ale je třeba přímo říct, že situace na venkově je dnes velice neuspokojivá. V loňském roce v zemí vznikly vážné těžkosti dokonce i s chlebem. V souvislosti s tím Chruščov dokonce navrhoval zavést přídělový systém. A to 20 let po válce. Byli jsme nuceni vyčlenit 860 tun zlata na nákup obilí u kapitalistů. Kdyby zemědělství u nás skutečně vzkvétalo, jak by nás mohla jedna neúroda v průběhu „velkého desetiletí“ vykolejit, usadit zemí na hladový příděl, zbavit jí strategických zásob chleba, donutit Sovětský Svaz, který vždy obilí prodával, platit za něj zlatem? A to vše proto, že současný stav v kolchozech a sovchozech zdaleka neodpovídá tomu, jak nám prezentuje soudruh Chruščov.
Reálný obraz je takový, že podle sedmiletého plánu průměrné roční tempo růstu produkce zemědělské výroby v létech 1959 – 1963 mělo činit 8%. Ve skutečnosti v průběhu prvních čtyř let činily 1,7% a rok 1963 byl ukončen s minusovými ukazately. Objem hrubé produkce podle hodnoty byl nižší, než v roce 1958. Za 5 let vlastní náklady na výrobu zemědělské produkce bylo třeba snížit o 21%, a oni se fakticky zvýšily o 24%.
Vážné problémy s obilím a také s krmivem nás donutily poslat velké množství dobytka na jatka. Proto je dnes těžká situace v zásobování masem, máslem, vejci a jinými produkty. Podle všeho se v letošním roce, ve srovnání s rokem minulým, sníží zásobování masem a drůbeží přibližně o 1,9 mln. tun. Ve druhém pololetí prodej masa se sníží o 35%, než loni. Již dnes obchodování masem skoro všude probíhá s velkým prodlením a v řadě průmyslových center tyto produkty letos skoro vůbec nebyly.
Chruščov prosadil rozhodnutí, které omezilo množství dobytku v osobním vlastnictví a byly zmenšeny rozměry záhumenků. Ve výsledku: dobytek porazili, masa a mléka je méně a půda, která byla odříznutá od záhumenků, zarůstá plevelem. Ten, kdo dříve svoje produkty dodával kolchozu nebo individuálně prodával na trhu, dnes se ocitl v roli spotřebitele, což činí zásobování potravinami pracujících ve městech ještě komplikovanějším.
V oblasti zemědělství celá činnost soudruha Chruščova by mohla být charakterizována, jako krajně subjektivní s množstvím přehmatů a nechutí brát ohledy na reálný stav věcí, a zákony rozvoje zemědělství. Příkladů tomu je obrovské množství. Vzpomeňte si třeba na jedno z jeho početných prohlášení o tom, že ke konci sedmiletky výroba nejdůležitějších produktů zemědělství převýší současný úroveň USA. Ve skutečnosti k tomu máme hodně daleko.
Dovolte mi, abych přešel k otázce, jak se plní plán zlepšení životní úrovní pracujících. A i zde jsou velmi znepokojivé fakty.
Zde jsou výpočty Akademie věd SSSR, které mluví o tempech růstu národního důchodu během posledních 10 let:
Období, léta Průměrný růst národního důchodu v %
1950-1953 11,0
1953-1956 12,0
1956-1959 8,9
1959-1962 6,9
1962 6,0
1963 4,0
Jak sami vidíte, za 5 let se tempo růstu k počátku letošního roku snížilo o 2/3. Snižování, jak vidíte, probíhalo neustále každý rok. Z toho vyplývá, že toto není jednotlivý jev, ale výsledek určitého působení, přesněji, - neuspokojivého řízení ekonomiky.
Příčina této situace spočívá v tom, že úkoly, stanovené sedmiletkou a Programem KSSS, které měly vést k růstu příjmů dělníků, družstevníků a úředníků, se plní špatně. Dle sedmiletého plánu se jejich reálné příjmy měly zvýšit přibližně o 40%. Ve skutečnosti se za pět let zvýšily v průměru jen o 20%.
Je třeba poznamenat, že do velikosti reálné mzdy dělníků a úředníků se vážně promítlo zvýšení cen na potraviny a zboží základní potřeby. Ceny na kolchozním trhu za zmíněné období se zvýšily o 17%, v družstevních obchodech, v roce 1963, také převyšovaly státní ceny o 13 procent. Byli jsme nuceni oddálit termíny takových akcí, jako mzdová úprava, která měla proběhnout v roce 1962, zvýšení minimální mzdy na 50-60 rublů, zrušení daní pro pracující s platem nižším než 70 rublů atd. To jsou nejdůležitější tendence a jevy v rozvoji naší ekonomiky, které mají vliv na zásadní a hlavní směry jejího vývoje během posledních deseti let. Snížení tempa růstu hrubého domácího produktu, národního důchodu, produktivity práce, neplnění mnohých jiných plánových úkolů, akcí sociálního charakteru svědčí o vážném nebezpečí, - naše země během řady let stále více zaostává, hůře využívá velké výhody, které nám v soutěži s kapitalismem dává socialistická organizace společnosti.
Soudruzi, chtěli bychom vás upozornit na to, že všechna tato selhání, která jsou velkou hrozbou pro úspěch naší hospodářské výstavby, se objevily a fungují právě během posledních let, po přestavbě našeho řízení. Během těchto posledních let kvůli nekonečným přestavbám, zavádění „nových“ systém řízení atd. průmysl, výstavba a zemědělství se značně dezorganizovaly. A soudruh Chruščov, přesto všechno, troubí o vynikající situací ve státě, o tom, že u nás je skoro ráj na zemí. To je demagogie.
Náš národ je zvyklý posuzovat vedení státu ne podle slov, ale podle činů. A jestli okamžitě vše nenapravíme, národ nám může říct: „ Jděte všichni k čertu, jestli neumíte řídit a vést hospodářství. Jestli něco slibujete a neplníte to, - pusťte na svoje místo jiné, kdo umí řídit a dodržuje slovo.“
A bude mít pravdu.
Zdroj: ДОКЛАД ПРЕЗИДИУМА ЦК КПСС НА ОКТЯБРЬСКОМ ПЛЕНУМЕ ЦК КПСС.
překlad Taurus.
Informační báze KSBPřed bědami se nesehni, na Boha se spolehni.
Historie není věda, historie je v davově-"elitárních" společnostech nástroj řízení.
Nikdy nevíte, před jakými neštěstími Vás zachránila obyčejná smůla.