Jak a od koho čistili Nikolajevku. Výpověď velitele oddílu kyjevských sil

Oleg Dub

13.07.2014

Dmitrij Skvorcov

Velitel jednoho z oddílů „batalionu Donbas“, původem z lvovské oblasti, absolvent lvovské duchovní akademie a kyjevského pedagogického institutu, setník majdanu Oleg Dub popsal na své facebook stránce, jak karatelé „osvobozovali“ obci Nikolajevka u Slavjanska.

Poté byl „agent Putina“ zatčen velitelem „batalionu“ Semenem Semenčenkem a umístěn pod stráž, odkud poslal také velmi informativní text. Myslím, že jím napsané nejen doplní „Bílou knihu“ zločinů samozvané kyjevské moci, ale i potvrdí tezi, že v řadách Ozbrojených sil Ukrajiny na Donbasu se nyní nachází lidé se svědomím, jen oklamaní mnohaletní propagandou ukrajinských médií a vzdělávacího systému.

Přeložil jsem na ruský jazyk tři zprávy Olega Duba a několik komentářů k jeho poslední aktualizaci.


1. července

… k večeru k nám přijel Avakov. Dle mého sebestředný idiot! Takový narcis – krasavec, neschopný vidět své chyby. Sláva Bohu, že ATO (údajně anti-teroristická operace Kyjeva, pozn.) nevelí on! Jen se na ní sebe-propaguje.

Velitel slíbil střelný kontakt s protivníkem už zítra. A řekl, že dnes pobili mnoho separatistů.


5. července

Účast batalionu „Donbas“ v osvobození Nikolajevky, o kterém tak mnohoznačně napsal u sebe Semenčenko (prý „mluví samo o sobě o batalionu“).

Takže: šel jsem tam na levém křídle od prvního útočícího BTR a druhý po našem veliteli ve směru Nikolajevky a viděl všechno to „slavné“ osvobození na vlastní oči! Kéž by tak Nikolajevku neosvobozovali!
 

„Velitelé“ před bojem vystrašili kluky a naládovali je informací o tom, že v Nikolajevce už naši civilní obyvatelé nejsou! Že tam jsou samí separatisté! Že musíme provést tvrdou čistku a házet granáty do všech tmavých koutů a střílet po všem podezřelém! Dvakrát jsem šel k veliteli roty a řekl mu, že takové instrukce, dané nezkušeným vojákům, povedou k chaotické střelbě a vraždám nevinných! Že je nutné dívat se a přemýšlet, kam střílet! Na to odpověděl že pokud chci žít, abych střílel bez ohledů. Že není čas rozhodovat se, zda tam sedí dítě nebo babička! A že ty babičky-separatistky si za všechno můžou samy!

A tak začalo „osvobození“ s batalionem „Donbas“ vepředu.

Šel jsem a přemýšlel, že když jdu vepředu, nedovolím aby se něco stalo. Ale paranoia si vybrala svou daň. Začala zběsilá střelba po všem, co se hýbe. Div nepostříleli zadní část mého oddílu. A když jsem začal křičet na toho „střelce“, spatřil jsem, že je ze strachu úplně mimo!
 

Na pravém křídle vyšel ze dvora děda s prázdnýma rukama a nad hlavou mu začaly lítat kulky od pěti střelců a ještě dali příkaz směrem k takovému „nebezpečí“ nasměrovat hlaveň BTR!

Po té události nastal kompletní chaos, ve kterém se můj hlas ztratil. Jen můj oddíl měl zajištěné zbraně a nepoužíval granáty.

A z rukou ostatních létaly granáty do všech děr! Dokonce do chlívků! Přičemž, do malého okénka chlívku se granát netrefil a odrazil se od zdi do hromady hnoje, kterým ohodil všechny přítomné. Zastřelili psa! Prostříleli okna, komíny, dveře, nábytek atd. Oddíl milice, který šel za námi, na nás začal křičet: „Fašisti! Copak tahle vesnice málo trpěla i bez vás?! Zastavte!“ Ale kdeže. Ti paranoici předehnali náš oddíl na levém křídle a začali „čistku“ před námi na našem úseku! Jeden z poza rohu hodil granát tak, že div nevyhodil do povětří svoje.
Pak došlo k tragédii. Ze svého dvora vyšel člověk sto metrů od těch „bojovníků“! Beze zbraně! Ve sportovních kalhotech a tričku! A ti magoři na něj začali střílet. S křikem jsem se mezi nimi bez krytí vrhl k tomu člověku a přibral jsem našeho medika. Přiběhli jsme k němu, ale byl už v agónii. V tuto chvíli nás příkaz „ústup!“ přinutil se vrátit.
Přiběhl jsem k rotnému a už lítým křikem si vymohl, aby se náš oddíl vrátil k raněnému, aby mu pomohl. Ale když jsme přišli, byl už mrtvý.
 

Potom začal ústup, protože naši výše stojící velitelé, když viděli takovou práci batalionu „Donbas“, dali příkaz k ústupu.
V osvobození Nikolajevky další den už batalion nepřijímal účast!
 

Vrah toho člověka se nyní schovává a nepřiznává, protože už při ústupu jsem křičel na celý oddíl, že ho najdu a urvu mu hlavu!
 

Zeptáte se, kolik výstřelů a granátů přiletělo naším směrem ze strany separatistů? Žádný a ani jeden! Žádní tam už nebyli!

Takové „slavné osvobození“ Nikolajevky provedl batalion „Donbas“ z viny velitelů a vojáků-paranoiků. Ačkoliv je v něm i mnoho schopných lidí, kteří jsou nyní plní nechuti. Rozšiřujte tento příspěvek! Protože za ty chyby musí zodpovědět! Zůstanu zde a budu dělat všechno možné, abych nasměroval rotu na boj s bandity, a ne na paranoiu!



7. července

Všem pozdrav a pomozte.

Historie s mým postem o osvobození Nikolajevky a lžím Semena Semenčenko ho tak rozzlobila, že jsem se ocitl v lapáku!
 

Ale vše po pořádku:
Semen si přečetl můj post a začal kolem mě rozruch. Nejdřív přijel jeho zástupce a pozval mě do auta na rozhovor. Začal hrozit a strašit, ale prudce jsem ho přerušil. A on mi neočekávaně zasadil úder hřbetem dlaně do šíje. Pravda, netrefil se přesně, a proto ode mě dostal takový úder do nosu, že jsem mu ho zlomil. Vystoupil jsem z auta a začal ho vyzývat na souboj jako muž. Ale ten prevít začal křičet, že jsem ho bezdůvodně udeřil. Vyhnul se souboji a teď mi ke všemi chtějí přičíst chuligánství.

Poté druhý voják na mě namířil kulomet a začal požadovat, abych vydal zbraň. Odmítl jsem a můj oddíl mě obklíčil a dostal na bezpečné místo. Ale přišel jeden z velitelů a poprosil mě přijet na polní velitelství s garancí bezpečnosti. Odevzdal jsem zbraň a jel.

Rozhovor byl následující. Obklopený svou ochrankou, která na mě mířila zbraněmi, na mě ten Semen začal útočit a potom přešel na vulgarity. Z nějakých důvodů ve mně spatřil buzeranta, i knír mám údajně buzeranstký, i ruce, i nohy a všechno ostatní.

Přerušil jsem ho a velmi rychle přesvědčil, že slovní souboj se mnou nevyhraje. A pokusil se převést rozhovor na rozbor podstaty mého postu – zabité civilisty. Ukázal jsem na rotného a řekl, že to je ten člověk, který dával příkazy které vedly k tragédii. Semen v odpovědi pokračoval v nadávkách mým směrem, nazývaje mě putinským špionem a obviňujíc mě, že jsem zabil civilistu.
Znovu jsem ho usadil, načež se už otočil k rotnému a už jemu začal oznamovat, jaký jsem špatný a co je se mnou třeba dělat. Třikrát jsem ho varoval, aby nemluvil o mě v mé přítomnosti v třetí osobě a nenadával. Neslyšel, zato ode mne dostal úder pod bradu, až cvakl zubama, a tak se zastavil jeho slovní projev.
 

Pravda, zde se na mě vrhnula celá horda. Pět lidí. Myslel jsem, že mě roztrhají. Vykroutili ruce, povalili na zem, tváří do bahna. Přidávili tak, že jsem sotva dýchal. A slyším horlivě-podlézavý hlas jednoho z nich: „Zastřelit ho?“

Vše se to odehrávalo na tmavém místě pozdě večer na úbočí. Takže nikdo by si ničeho nevšiml. Uběhly těžké okamžiky, během nichž jsem očekával ránu do zátylku, poté Semen řekl: „Není třeba. Odtáhněte ho ještě dále.“ Potom přišel a udeřil mě nohou do tváře se slovy: „To ti ukazuju můj vztah k tobě. Pomočit tě?“ Pak si přidřepl a pokračoval: „Tvé narození je omyl, nikomu nejsi třeba, a tvůj život nemá žádnou cenu.“ A pokračoval v nadávkách.
Nic jsem nemohl dělat, protože jsem sotva dýchal. Jen se pro sebe modlil.

Poté mě svázali, sebrali všechno a odvezli do Izjumského krajského oddělení do cely předběžného zadržení. Tam drželi dva dny. Pokud by nebylo mého oddílu, byl bych hlady.

Dnes ráno už ráno mě v poutech na příkaz Semena sebrali spolu s rotou a přivezli do Artemovska s příkazem držet na samotce pod zámkem. Pravda, v batohu s věcmi, který mi přinesli, byl netbook s modemem, o kterém nevěděli. A proto vám můžu toto psát, dokud si nepřečtou můj post, protože stránku sledují.
Nyní končím, pokračovat budu později.

Pokračování: batalion není vinen! Zde je 99% skvělých vojáků i velitelů. Oni sami se kvůli mně cítí velmi špatně. Jednoduše spadli do sítí toho aféristy!

Kromě chuligánství se mě pokouší obvinit ze špionáže ve prospěch Putina! Že jsem údajně předával informace.

Svědčím přede všemi, že duchem jsem nezlomen, bodrý, sebevražedné tendence nemám, běžet kulkám naproti neplánuju a neplánuju žádné nešťastné náhody. Pokud se něco stane, vy víte kdo si myslí, že můj život je bezcenný!“

Soudě podle všeho, netbook Dubovi nakonec vzali, protože ten post byl upraven. Nicméně zde je uvedena první varianta (podle možnosti facebook „ukázat historii změn“). Změnu objevili komentátoři příspěvku.

Několik komentářů z Facebooku:

Sergej Pachomenko: «Olega znám příliš dobře na to, abych měl pochyby o jeho slovech. To jsme si i vybojovali revoluci: skuteční patrioti pod zámkem a různá nečisť hoduje, přikrývaje se blahými úmysly osvoboditelů. Oleh je muž a hrdina! Drž se!! Je mi líto tebe a tobě podobné, které vtáhnuli v tu frašku.»

Marijka Buyar: «Pozor! Text byl dnes změněn (Olegovi Dubovi vzali ráno netbook) a vložili „potřebné“ fráze. Text nyní neodpovídá originálu.»
Roman Horodycki: «U Olega zabrali komp i izmienili tekst posta»
Ярослав Родников: «Teď jsme zjevně my všichni agenty Kremlu... protože podporujeme Olega.»
Ярослав Родников: «On psal, že batalion NENÍ vinen, nyní tam stojí že JE.»
Ярослав Родников: «Proč o tom nemluví ve zprávách??»
Roman Pañkewyč: «Ti debilové neví, že tady a americkém zuckermanovském fejsbůku je tlačítko „zobrazit historii změn“. Zde je originál textu, prosím: … »
Roman Horodycki: «... je třeba dělat repost a posílat to žurnalistům»

Ke mě informace došla. Považujte mě za žurnalistu.

Как и от кого зачищали Николаевку. Признания сержанта карательного батальона vyšlo 10.7. na wek.com.ua