Jak postupoval Stalin

Úryvek z dodatků ke knize "Stalin. Vzpomínáme spolu" N. Starikova:

«V polovině 80. let jsem pracoval v Alma-Atě v oblastním výboru komunistické strany Kazachstánu. Jednou jsem jel na sever republiky jako člen bridády CK. Byl s námi jeden jeden starší člověk, který jednou večer vyprávěl historii, který slyšel z úst jejího protagonisty - prvního ministra zemědělství SSSR Ivana Aleksandroviče Benediktova, který během období osvojování celin pobýval často v Kazachstánu.

Bylo to o konci 40. let... z vesnice přijela za Benediktovem sestra, se kterou se neviděl 15 let. Při té příležitosti Ivan Aleksandrovič odešel z práce dříve - v 8 hodin večer. Nepočítaje, že se bude ten den vracet, auto s ridičem u domu propustil. V bytě už ho netrpělivě čekala sestra a rodina. Po shledání a objetí usedli za prostřený stůl. První přípitek pronesli za setkání, druhý za rodiče. A tak Ivan Aleksandrovič, který se v dobré společnosti rád napil, v rychlém tempu vypil několik skleniček vodky.

Najednou v bytě zazvonil telefon. Benediktov vzal sluchátko a uslyšel hlas pomocníka Stalina Poskrebyševa. "Ivane Aleksandroviči? Za patnáct minut vás čeká soudruh Stalin." Zaskočený ministr se pokoušel vyjednávat: "Nelze přesunout setkání na druhý den? Nejsem k němu vůbec připraven". Poskrebyšev se podivil, ale byl neústupný: "Opakuji, za patnáct minut musíte být u soudruha Stalina!" A zavěsil. Benediktov položil sluchátko a vrhl se do koupelny k umyvadlu, kde strčil hlavu pod proud studené vody. Potom si musel vyměnit košili, byla zamokřená. Nakonec se tak nějak sebral do relativního pořádku a odjel do Kremlu.

Tam ho bez prodlení uvedli do pracovny Stalina. Ivan Aleksandrovič, pokoušeje se působit přirozeně, po vojensky doložil: "Přeji zdraví, soudruhu Staline! Ministr zemědělství Benediktov se dostavil na vaši výzvu!" Stalin ho přijal suše a odvětil frází: "Řekněte mi, soudruhu Benediktove, odkdy se na výzvu soudruha Stalina začali naši ministři dostavovat se spožděním?"

Ivan Aleksandrovič pochopil, že hlava státu ho nezavolala pohostit zákusky. Pravděpodobně bude řeč o nejsložitějších problémech v zemědělství, které se po válce nacházelo v těžké situaci. A on ještě projevil osobní nedisciplinovanost. Benediktov se zatřásl a jal se omlouvat: "Promiňte, soudruhu Staline, stalo se... přijela za mnou sestra, rodinné setkání,.." A tady si uvědomil, že se podřekl. V pracovní dobu slaví příjezd sestry. Když si všiml, jak Stalin překvapeně povytáhl obočí, zkameněl. Potom sebral zbytky vůle a vypálil: "A vůbec, musím se vám přiznat, soudruhu Staline, že před vámi stojím opilý."

Když to prohlásil, zůstal stát v pozoru, ani živý ani mrtvý.

Stalin ho obešel jedenkrát, podruhé, dívaje se na něho, jako by ho viděl poprvé. Potom mu pokynul ať ho následuje dále do pracovny. Došli k nějaké vitrině. Stalin vyndal lahev koňaku a dvě skleničky. Jednu nalil doplna a podal Benediktovovi, sobě nalil trochu. Pozvedli skleničky: "Na vaši upřímnost, soudruhu Benediktove!" Ťukli si, napili se. Stalin mávl rukou: "Jděte, zítra za mnou přijďte v tuto dobu." Tak se ministr zemědělství neočekávaně (pro sebe) dostal z nebezpečné situace.

Později tento příběh získal pokračování... Za nějakou dobu, Malenkov a Chruščov vznesli otázku odvolání Benediktova z pozice ministra zemědělství. Stalin si přečetl jejich papír a řekl: "Ne. Benediktova odvolávat nebudeme!". Potom se odmlčel a dodal: "Je to čestný člověk!".

Na rozdíl od Stalina, málo gramotný Chruščov měl priority hodnot nastaveny jinak. Proto za nového vedení země, kariéra čestného a přímého Benediktova, vládnoucím nejen ohromnou praktickou zkušeností, ale i vyšším národohospodářkým vzděláním, najednou udělala obrat a skončila diplomatickým vyhnanstvím v Indii.

Starikov dále dodává:

V knize "Stalin. Vzpomínáme spolu" je uveden fragment vzpomínek Benediktova, hovořící o tom, jak ho Stalin osobně ochránil v roce 1937 od represí, a nehledě na papíry z NKVD ho jmenoval na post lidového komisaře (ministra) zemědělství.

Zde je citát z jeho vzpomínek, který by měl znát každý, kdo by se chtěl zorientovat se v té složité době:

"Během dlouhých let práce jsem se nejednou přesvědčil, že formální úvahy nebo osobní ambice pro něho málo znamenaly. Stalin obvykle vycházel ze zájmů věci a pokud bylo třeba, neváhal měnit už přijatá rozhodnutí, vůbec si nevšímaje toho, co o tom mohou říct nebo si myslet jiní. Měl jsem jednoduše velké štestí, že věc o mé domnělé "sabotáži" se dostala pod jeho osobní kontrolu. V otázkách, týkajících se osudů lidí obviněných ze sabotáže, byl Stalin v tehdejším politbyro znám jako liberál. Zpravidla se vždy stavěl na stranu obviněných a snažil se dosáhnout jejich osvobození, ačkoliv jistě, byly i výjimky."

(zdroj: Так поступал Сталин)