Jazyková diverze aneb pozor na úžasné věci

je dost možné, že ve staroruštině/staročeštině atd. byly obě slova - život i žizn, a v češtině se "žizň vytratilo"... dává to smysl?

tohle mi připadá pravděpodobné: v původní jazyce byly obě slova, "život" i "žizň".

"život" ve významu popsaným níže Sinuhem, vyjádřený také "život v životě" = nový život v těle ženy.
člověk se ale člověkem nerodí, ale stává, takže "život" je "nižší", živočišný význam, obrazová komponenta.

význam "život" se sakrálním nádechem označovalo slovo "žizň" nebo foneticky podobné.

následně, v ruštině se uchovaly obě slova, ale "život" nabralo navíc nesprávný význam "břicho"

čeština přišla o "žizň" a původní dva rozdílné významy si přisvojilo "nižší" slovo "život".

oprava: v ruštině se uchovaly obě slova, ale "život" ztratilo původní význam a zůstalo jen "břicho"

Nevím, kolik je Vám, zde diskutujícím, let. Slovo život ve významu břicho se totiž běžně používá v české klasické literatuře, pro mne je to docela běžný pojem. Samozřejmě si nepamatuji za které mnou přečtené knihy bych Vám mohla jmenovat příklad, ale pro mne jako náruživou čtenářku od dětství je slovo život i dokonce ušlechtilejší název pro tuto součást našeho těla. Slovo břicho tak hezky nezní. A protože dnešní mládež většinou nečte, nebo snad i čte, ale pochybuji, že Němcovou, Světlou, Jiráska, Baara, Čapka a další, má pocit, že čeština slovo život ve významu břicho, nezná. Avšak opak je pravdou. Je bohužel mnoho českých slov, se kterými mladí vůbec nepříjdou do styku, takže dříve běžná slova jsou jim dnes už naprosto neznámá a nesrozumitelná . Je to stejné, jako když mladí tvrdí, že určitě nejsem rodilá Češka, když mi vadí, že používají sloveso soustředit se jako vid nedokonavý. Dnešní mládež už úplně běžně používá toto sloveso ve tvaru - budu se soustředit a nechápe, že mnoha lidem mého věku to trhá uši. Ale jsme už tak daleko, že Ústav pro jazyk český takový způsob označil za korektní. To znamená, že klidně připouší, že se bude říkat, že budu odstředit mléko, a když zajdu tak daleko, třeba například mohou mladí klidně říkat, že budu skočit, že? A to nemluvím o používání cizích slov v úplně jiném smyslu, když se dnes kdekoli dočtete nebo uslyšíte, že byly zjištěny jejich iniciály, místo nacionále,nebo slovo bombastický ve smyslu fantastický. Odpovědí na to je konstatování, že se jazyk vyvíjí. A tak je to zřejmě i s českými výrazy, které se dřív používaly běžně, ale se změnou doby se vytratily úplně. Čím více se orientujeme na Západ, tím více se z češtiny ztrácí původně slovanská slova a tím více se přizpůsobuje i gramatika, viz ono slovo soustředit se, ve smyslu upřít na něco svou pozornost. Bohužel, vlastenectví a láska k mateřskému jazyku se naprosto vytratily a převládá pocit světovosti. Například týká se to i nepřechylování koncovek českých ženských příjmení, že?

Máš pravdu, na strednom Slovensku je slovo "život" presnejšie povedane jeho zdrobnelina "živôtik" úplne bežne používane v zmysle ženského odevu zakrývajúci brucho. Domnievam sa že nie len na strednom Slovensku ale aj v inych regionoch v súvislosti s krojmi.
Dokonca sa to dá počuť aj v niektorých starších slovenských filmoch ako nazov súčasti ženského oblečenia. Na dedinách úplne bežný význam slova nemajúci žiadnu súvislosť so slovným základom "žiť".
Kľudne to môže byť jazykový artefakt zo Staroslovienčiny.

ústav pro jazyk český pracuje tak , že vědci tam pracující HLASUJÍ ,který jev je správný či ne .Mne štve např. spojení : je to o penězích ...A Jarmila Novák je taky rána !!!

Taky je dobré stupńování : víc krásná např. Chybí mi už jen nejvíc blbý .A k ruštině , tam existuje vedle sebe bolšoj i velikij .

http://www.chelemendik.sk/______POJMY_NAROD_A_VLAST_PATRIA_NA_SMETISKO_DEJIN_872790141.html

Predovšetkým jazykom je možné udržať hodnoty našich predkov.
Národy,štáty budú mať nižší význam. Nové čo vzniká a začína sa tvoriť sú civilizácie.
My Ruskie pán Herman Van Rompuy, my nepatríme do Vášho Babylonu.
Potláčajme prenik biorobotického jazyka kde je to iba trošku možné a snažme sa pochopiť a používať jazyk "Človeka".

Jsem energie
Myslim-li si,ze je nas vic-potrebuji komunikovat
Treba tak-ze se "druhym" ukazu
Tak vznika Energeticky Obraz-Runa

Kom-Uni-Nike - spolecne-jedno-vitezstvi

Dalsi vyvoj k pismu a slovu-je pokles-proto,aby mohlo dojit k slavne obnove a zmrtvychvstani!

... ... ... o

Když slovo (kód) koresponduje s realitou (má spojitost s věcmi které pojmenovává), potom to je - magie tvořící či spíše modelující realitu:), když ne je to - brebentění davu. Vše magické zde je o rozdílu mezi objektivní realitou a jednotlivci vnímanou (tedy různou, subjektivní, podmíněně naučenou-naprogramovanou) realitou. A vše magické je předmětem intenzívního zájmu jak GPP tak každého, kdo chce z koloběhu vyskočit a puzzle správně poskládat:)

Ovsem zejmena na Morave a Slovensku se uchovala spousta nareci,ktere kdybychom poskladali,muze nam dat mozna dost vernou "moderni praslovanstinu"...chte nechte musim brat v uvahu i to,ze po zaniku-opusteni Slovanske pravlasti spousty kmenu,rodu a spolecenstvi se rozebehly po cele Asii i Evrope a neni divu,ze jazyk a mluva i kdyz byly opecovavany "tradici" starsich,tak doznaly urcitych zmen..ze ty zmeny nebyly pres ta tisicileti velke dokazuje treba i to,ze jsme stale schopni se domluvit..dik nasim predkum za to!!

S tými náreciami to nie je tak jednoznacné, co sa týka slovanskej pôvodnosti an block. napríklad sariské nárecie (velká cast Presovského kraja) má velmi vela prevzatých slov z nemciny (v minulosti silné kolónie nemcov) aj ked jej zástancovia tvrdia, ze jeho struktúra (nárecia) je ovela starsia a rozmanitost slov ovela väcsia, ako spisovná Stúrovská slovencina (podobne ako rustina viac slov s jemným odtienom oproti jedinému spisovnému). Na druhej strane chápem aj stúrovcov... Saristina je napr. pre Bratislavcanov v mnohom nezrozumitelným nárecím.

ano,to klidne muzu s vami byt zajedno,protoze pokud pocitam nemce mezi "padle" slovany s tim,ze prijali umely jazyk-nemcinu-stejne jako madari,nelze ani jinak..

V jednej rozhlasovej relácii (myslím, že na rádiu Regina) práve o šarišskom nárečí bolo povedané, že nemecké slová boli umelo nasadené do tohto nárečia. Prečo a kedy už neviem...Ani či je to pravda.

je docela fundovanym p.Zdenek Patrick...mam dojem,ze ho zde uz par lidi zminilo..
http://smit.wz.cz
na svem webu ma mnoho informaci z nichz ty,ktere mne zajimaly,overoval jsem si i z dalsich zdroju/I.Wiesner atd/a vychazi mi az 80% objektivita..

myslim si, ze moderni rustina zasazena vic nez moderni cestina.
v cestine se pouziva mnoho slov ci vyrazu, ktery byli v rustine před 150-200 lety i drive.
například: "život"(mylne tady popsan, ze v cetine to není spravne) - v ceskym vyznamu zni spravne a naopak v rustine to je podmena pojmu s vyznamem "bricho" A vzdyt drive na Rusi rikali vojaci před bitvou "Tak ne posramime života svojego" Tim urcite nemysleli sve bricho.
Puvodní rustinu (ne uplne) můžete potkat v Orenbrgske oblasti, tam mluvi uplne jinak. Dokonce indove priznali, ze zneni rustiny v Orenburgskych krajích téměř totozna se sanskritem (udajne mrtvi jazyk praindu) Muzu vylozit par ukázek, pokud to nekoho bude zajímat.
V cestine doted zustali puvodni nazvy mesicu. Fonetisky cestina je bliz k puvodni rustine. Ale cestina, diky latinske pisemnosti, ztratila obraz slov a tim utrpěla největší zasah když byla likvidovana bukvice a zavedena latinka.

Nechci se vás nějak dotknout, ale co vaše čestina?

v pohode, nic se nedeje.
Odpovim tak - jsem rad, ze dokazu psat aspoň takto :-)

V tom případě se Vám omlouvám. Přihlížela jsem k Vašemu slovníku v diskusi :).

Bol by som rád, ak by si mohol vyložiť ukážky ruštiny z Orenburgskych krajov.
Vopred ďakujem.

Ratnik má pravdu, čeština a slovenština je mnohém více podobná staré ruštině, než té moderní. Odkazy na studie a jiné důkazy vám předložit nemůžu. Pouze vlastní zkušenost od mých přátel z Ufy.
Dále bych rád postavil pro logice v článku ohledně slova život, svojí vlastní logiku.

Nejdříve překlad:
Живот
Život skutečně znamená břicho a ne žaludek, v ruštině je pro výraz žaludek – výraz желудок. Ona ruština pro výraz břicho zná taky výraz „брюхо“ i když v současné ruštině už není tak neutrální jako v češtině.
Животное
Správně by nemělo být zvíře, ale živočich, tedy živý tvor. Nebudu rozebírat význam slova v postavení ve větě nebo v textu. Jde mi o prvotní význam.
Ještě přidám slovo животный – živočišný, pocházející ze živého tvora.

Tak se nám to začíná hezky rýsovat. Teď otázka. Jak, nebo odkud jsme my přišli na tento Svět. No z břicha své matky, nebo jinak, ze života své matky. (mimochodem, východní filozofie považují za energetické centrum právě to břicho)

Takže teď hezky za sebou:
Живот – místo zrodu nového života, Животное – živý tvor a животный – živočišní, pocházející ze živého tvora. Všude základ slovo život.
Žádný protimluv, ale hezký logický sled.


A ještě význam slova život ve staré ruštině:

Живот
живот
Древнерусское – животь (жизнь, имущество, животное).
Латинское – vita (жизнь).
Слово является общеславянским, но имеет аналоги и в других языках. Первоначально в древнерусском языке имело значение «жизнь» («не жалея живота своего»).
Похожее слово встречается в древнепрусском: iwato – «жизнь».
Производное: животное.

Odkaz zde: http://enc-dic.com/semenov/Zhivot-723/

P.S. Kdo se chce zlepšit v ruštině poslechem, zde jsou 2 odkazy:
www.serialu.net – zde je to online
www.rutracker.org - pro možnost stažení

díky za vysvětlení "života". Sekce okolo tohoto slova v článku tedy úplně neodpovídá. Jak nad tím teď přemýšlím, s ohledem na typ psychiky je ruskému výrazu adekvátnější "živočišný typ psychiky", nikoliv "zvířecí".

O tom že češtině má blíže k staroruštině než k moderní ruštině nikdo nepochybuje, je to logické, takhle se zpětně v čase sbližujou všechny slovanské jazyky (nejen). Otázka spíš zněla, zda ke staré ruštině má blíže současná čeština více, než současná ruština. Vzhledem k tomu co "prožila" čeština se mi zdá nepravděpodobné, že by tomu tak bylo.

Čeština se od 18. století změnila taky velmi málo, číst Šafárika v originále mi třeba nedělalo nejmenší problém (možná díky znalosti ruštiny), nicméně při pokusu číst české texty z 11-12 století jsem těžce ztroskotal a nerozuměl v podstatě ani slovo, bylo by zajímavé zjistit jak je na tom v tomto ohledu ruština, zda je soudobému mluvčímu alespoň nějak srozumitelný jazyk 11-12 století.

ps. v článku opraveno ("životnyj" = živočišný, nikoliv zvířecí)

týmově jsme se dobrali pravdy: prvotní význam "života" je ten co uvádíš, a slovo "žizň" mělo jiný význam, vyjádřitelný například tak, že "život" se týká všeho živého, ale "žizň" je lidí (nebo obecně tvorů nadělených rozumem a vůlí). V češtině tedy nedošlo k záměně "žizň" za "život", ale jednoduše k vymizení "žizň" a část jeho významu si přisvojit "život". V ruštině pak došlo k jinému zkreslení, "život" už přímo znamená jen "břicho" a část významu "života" si přisvojila "žizň". V obou jazycích došlo k významovému posunu, jen jiného druhu. Ale řekl bych že původní myšlenka deformujícího významového posunu "života" v češtině se nakonec zase potvrdila, jen trochu jinak: třeba fráze "něco v životě dokázat" nemá při původním významu slova "život" smysl, tady patří "žizň".

No, já jsem nad tím ještě trochu přemýšlel, A dospěl jsem k názoru, že v češtině, nebo ve slovenštině nikdy 2 výrazy pro „život“ nebyli. Naopak v ruštině ať přirozeně, (což se mi nezdá), nebo po její „reformě“ došlo k vytvoření slova pro „existenci“, tedy pro „žizň“.
Slovo „žizň“ pak přešlo do původního významu slova „život“ a slovu „život“ se zachovalo v jednom ze svých významů a to pouze jako břicho.
Dále se zachovali tomu navazující výrazy od slova život.

Jako dnes čeština nerozlišuje mezi spojením „život člověka a život vlka“ (například), tak ani současná ruština nerozlišuje mezi spojením „žizň čeloveka“ a žizň volka“.
„Život jako život“.

Abych podpořil své tvrzení, dovolím so použít jeden úryvek z knihy J. Svátka:
Paměti katovské rodiny mydlářů v Praze:

„Ale nevlastnímu synovi jeho Ferdinandovi bylo dlouho čekati na snídani tuto, a domnívaje se v náhlé šílenosti, že jej snad chtějí hladem umořiti, chopil tulich a hnal se s ním do komnaty své matky, paní Lokšanové ze Šternberka, chtěje se tu před očima jejíma zabíti.
Paní matka jeho však mu proto velice domlouvala a vykonání hrozby jeho zabrániti se snažila. On však, nad ni silnější jsa, když mu tulich z ruky vykroutiti hleděla, vrazil mateři své ostrou zbraň tu do ŽIVOTA, takže jí hned všecka střeva vylezla a nešťastná paní v několika hodinách potom ducha vypustila“

Takže pokud budu věřit zde psanému textu a pan Svátek je tady určitě fundovanější než já, tak ve staré češtině se pro břicho užíval výraz život, jako v dnešní ruštině.
To mně zase přivádí na myšlenku, že ono všeslovanské slovo „život“ má ještě hlubší význam. Zde se opět obrátím na východní filozofii (protože minimálně základ považuji za převzatý ze starších zdrojů), kde břicho je centrem životní energie - Ki, kde se rodí člověk, kde jsou ovlivňovány jeho životní pochody.
Takže slovo „život“ v prvotním významu není jen pouhý život (existence), ale něco více (zde se mi nedostává výrazů), něco jako zdroj životní energie, díky čemu existujeme, jsme. Něco jako spojení fyzické existence, duchovní a nějaké vyšší, ze které ten život pochází. Triáda – trojitost, kde toto slovo popisuje jaksi komplexně ve vyšším významu, že nejsme jen myslící uskupení buněk. (jaksi mi nedá se zamyslet nad otcem, synem a duchem, že, odkud to pánové asi mají)
Osobně se domnívám, že toto třeba vztáhnout i na zvířata. Možná na nižší úrovni, ale i to zvíře má svou vůli, své city, schopnost se učit a taky v omezené míře přemýšlet. Proto ten (původní) výraz „životnoe“ (zde je krásně cítit ten posun na rozdělení života a „žizň“). Je to plně v duchu judaistické ideologie. Né té přírodní, slovanské.

Takže k jazykové diverzi určitě došlo, minimálně v ruštině. V češtině nebo slovenštině si zřejmě nikdo vzhledem k danému okamžiku nevýznamnosti národa - jazyka tu práci nedal.

Asi jsem to napsal trochu chaoticky, píšu jak přemýšlím. :o)) Budu rád za každý názor, byť se zde jedná „pouze o jedno slovo“

Ale možná jsem až příliš zabředl do otázek filozofických.

taky jsem nad tím ještě přemýšlel, zdá se mi že dávat "centrum člověka" do oblasti břicha, jak je to ve východních filozofiích, může být opět diverze, nebo je to jen jedno centrum - "nižší", a duchovní centrum je výše - srdce. Ale to byla odbočka. Zdá se mi že s tvou verzí jednoho slova nesedí existence slova "žrec" a "žizněrečenije", slovo "žrec" se dá vystopovat staletí zpět jako minimum, nevím jak je to u "žizněrečenije".
Pokud jsou obě slova původní, pak je myslím původnost slova "žizň" velmi pravděpodobná, viz definice a původ "ŽREC" - "Žizň RECe", "žreci zanjaty žizněrečenijem vo blago obščestva". Pokud by bylo původní "život", musela by být někde i stopa po slově "životnorečenije" (tohle tedy tahá za uši).

Ahoj Hoxi, máš pravdu, skutečně existovala 2 slova. Hledal jsem ve slovníku staročeském a nalezl toto:
žizn (jednoslab.), žizen, žízeň, zni f. i znu m. život; úroda, hojnost, dostatek; uspokojení, osvěžení (v. též žiezě)
A podle tohoto, by se zdálo, že „žizn“ mělo blíže k materiální stránce života a zachovalo se v současné češtině pouze jako žízeň.

Ještě pro zajímavost přikládám slovo život dle staročeského slovníku:
život m. život: (Vlasta) všěm mužóm na život otpovědě vypověděla boj na život a na smrt; zvésti život na též stopě prožít život stejným způsobem; potřeba životóm životní potřeba; prázdniti životem tělesně odpočívat; plat do života doživotní; břicho, lůno: v život do žaludku, do břicha; tělo: býti u čeho životem svým být při něčem osobně přítomen: (pole druhého pole) jest dotklo svým životem dotklo se po celé délce
Co je zajímavé nenašel jsem ve slovníku slovo žrec, při dalším hledání jsem našel toto:
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2204
Kde slovo žrec je považováno za rusismus. No nevím, moc tomu nevěřím, spíše za tím vidím snahu toto slovu spolu s tím co představuje úplně vytlačit.

P.S. Co se týče břicha, taky ho nepovažuji za duchovní, ale pouze energetické centrum.

co se týká toho tvrzení o rusismu - souhlas. Našel jsem toto: použití slova "žrec" v českém textu z roku 1806:

http://archive.org/stream/zrznchdobhistor00braugoog/zrznchdobhistor00braugoog_djvu.txt

("VÁCSLAVA BENESE-TŘEBÍZSKÉHO SPISY SEBRANÉ.")

je tam toho více, je to asi jediný český originální text, kde jsem našel nějakou původní stopu po "volchv" - ve formě vlchevec, vlchevník.

>A podle tohoto, by se zdálo, že „žizn“ mělo blíže k materiální stránce života a zachovalo se v současné češtině pouze jako žízeň

zdálo by se, i když u "hojnost" a "úroda" vidím i možnost vodítka pro opačnou tezi. U "uspokojení" atd už ne, ale to zase může být pozdější význam, kdo ví. Subjektivně, když si zopakuju párkrát v duchu "žizň" a pak "život", bych to určil naopak, kdybych měl zvolit, tj. materiální stránka = "život".


ps. je ten staročeský slovník někde online? Vypadá to na užitečný zdroj.

tady je odkaz:
http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx

já bych vyzdvihl "energetický" význam slova život. Slované nazývají třetí čakru v oblasti žaludku "život" - indové Manipura. Našich 9 čaker lze rozdělit na tři oblasti (?princip trojitosti?). Čakra život je v nejnižší oblasti zodpovědné za základní životní funkce. Tři čakry fungují každému, kdo žije. Vyšší centra už lidem fungovat nemusí, duševní a duchovní...
Výše zmíněnou energi Ki, čchi, qi, apod. slované nazývají Živa - stejný kořen jako "život". čili komu v životě (břiše) proudí živa ten žije :-)
Nepovažoval bych to za diverzi, naopak, to vidím jako dobré rozlišení, lidem fungujícím jen tři čakry stačí základní životní funkce, jíst spát sex pít, víc nepotřebují. Těm co směřují k Člověku funguje víc čaker ve vyšších centrech a řeší i duševní a duchovní záležitosti.

Nie je to tak celkom pravda, v slovenčine existuje často používané slovo "život" a aj menej vyskytujúce sa slovo "žitie". (Napr. dôvod nášho žitia). Žitie by sa dalo opísať ako - existovanie, fyzická prítomnosť na zemi. Zatiaľ čo slovo "Život", môže mať viac významov, aj abstraktných. Čo som si ale všimol, aj v starých modlitbách sa používa výraz "život", pre "lono" (Požehnaný je plod Života tvojho). Osobne mám taký pocit, že prastaré národy rozlišovali medzi <Telesným bytím - životom> a <duchovným bytím - životom>. V slovenčine slovo LONO vždy predstavovalo dôstojné označenie časti tela zodpovedné za reprodukciu, teda za vznik telesného bytia. Teda aj ruské slovo ŽIVOT by mohlo súvisieť s vecami/situáciami ktoré sa tykajú telesného bytia (tela). Teda napr. reprodukčné organy, telesná existencia človeka, aj vo vetách ako - položiť život. Na rozdiel od toho jestvovanie na duchovnej úrovni si zasluhuje v bežnej reči odlíšiť a potrebuje špeciálny výraz. A myslím že aj ruské slovo Žiznj znamená viac ako len fyzickú existenciu. Ktovie či používanie "život" a "žiznj" nesúvisí nejako s vyjadrením biblicky chápaného života tela a duše v priebehu historie. Aj keď bolo kresťanstvo vnútené slovanom, museli naň postupne reagovať a rovnako možno aj jazyk. Verím tomu že jazyk prastarých slovanov bol oveľa bohatší a reflektoval detailnejšie na ich vnímanie sveta a religiozitu. Bolo by krásne môcť sa tak vrátiť v čase ...

Zujimavy priklad stareho slovanskeho jazyka zo severu Europy najdeme v Placevnej reci svedskeho krala Karla 11... text je mozne najst tu...http://www.tajnedejiny.sgo.sk/?p=624

Ži-vod-nyj
Ž-Ivan
V-Itá-lie - Vitalij - Svitalij
Ž-Itá-lie -

WATER - WODER - WODA - WADA (ruská vyslovnost) - ŽÁDAT - ŽIZŇ - ŽÍZEŇ - ŽÍNĚ - ŽEŇ - ŽNĚ - DOŽÍNKY - ŽENA - OŽENIT - OHEŇ - OGOŇ - OHON - NOHA - NAGY - NAĎA - NAŤ - NŮŽ...

...MUŽ ten co se ohání, má ohon, je slunce - oheň - pa-prs-ek - plamen - flame - plémě - falus - pálí

VODA <-> OHEŇ

HASIT ŽÍZEŇ

ŽENA - SNÁŠÍ - SNACHA - SNAHA - SNAŽIT - SNĚŽKA (sneszka) - SNĚŽIT - NĚHA - VENUŠE - VÁŠEŇ

Ambigramy:
ANEŽKA JAK ŽENA
A KNĚŽKA JAK ŽEŇKA


DOŽÍNKY - OBŽÍNKY - OBŽÉRSTVÍ - ESSEN (jíst, jídlo, jedlo) - JESEŇ (podzim - doba žní) - HERBST (podzim německy) - HERB (bylina anglicky) - GERBE (snop francouzsky)



WATER - VATER - FATHER - ETHER - ÉTER - WETTER - V(JE)TR - SWEAT(ER) - SVETR - SVĚT - C/K-VĚT - SVĚTLO

SWEAT - SVĚDIT (potit)

Díky za článek. :) Souhlas, že se nám do jazyka kdosi naboural a "přestavěl" nebo úplně vzal odpovídající obrazy. Ještě Komenský používal třeba slovo "zaraza" (které ruština dodnes má) - pro neruštináře je dnešní význam "nákaza" nebo "něco nakažlivého, smrtelného". Dneska slovník překládá jako "nákaza, infekce", jenže to slovo mělo význam daleko širší - třeba i jako "smrtelný úder".
Jiným slovem, které znal ještě Komenský, je "rata, ratovat", což ve staročeštině znamenovalo "záchrana, zachraňovat". Nevím, zda je v ruštině, ale v polštině, srbštině, chorvatštině určitě.
Slovo "užás" je dobrým příkladem převrácení obrazu v češtině. Škoda, že se dnes už málo používá přídavné jméno "užaslý", které přece jen bylo jakýms takýms vodítkem, že s pozitivním významem slova není něco v pořádku. Jsem ráda, že "úžasný" používám většinou v ironické podobě (a tím někdy matu) - třeba "úžasné zážitky". :-)

A snad mi odpustíte malý výlet do minulosti. Podle mého byla poslední zásadní diverze do našeho jazyka provedena v době národního obrození. Zvláštní, že pojem "národní obrození" začal užívat až Masaryk, takže "obrozenci" sami sebe ve své době tak nenazývali.
Dobrovský (jezuita) začal své práce jako vědecké sběratelství "archiválií" mrtvého jazyka - tedy nešlo o žádnou snahu o "vzkříšení jazyka a národa". On sám totiž češtinu vůbec nepoužíval (psal latinsky a německy) a šlo mu především o "historii (zaniklého) národa". Podobě na tom byl Balbín, i když jemu alespoň bylo líto postavení národa, "kdysi tak velkého". Jungmann(podle mého první z vědátorů, který "obrození" myslel vážně) pak stavěl na Dobrovského základech a vlastně tvořil české výrazivo, které známe prakticky dosud.
Proč znovu tvořil výrazy? Protože čeština se už prakticky nepoužívala. Přežívala mezi nejchudšími a povětšinou v krajových podobách. V té hurá době myšlenky "vzkříšení Slovanstva" se navíc do "tvorby jazyka" pouštěl kdekdo. K používaným německým výrazům nebyl český ekvivalent, takže i Dobrovský si rval vlasy nad zhovadilostmi typu "čistonosoplenka" (= kapesník). Proto určil jakýsi základ pro tvorbu slov a Jungmann se pak (podle mého upřímně) snažil najít vhodný výraz a to s ohledem na jinde používané slovanské výrazy.
Dobré na tom všem je, že české země spolupracovaly se Slovenskem a že nakonec se oba jazyky v nějaké podobě dochovaly. Což je (podle mého) s ohledem na předchozí dějiny našich zemí velkým zázrakem. Můžeme se dneska zamýšlet nad "podivnostmi" a nesrovnalostmi - ještě totiž máme nad čím.

Taurus mi onehdá v diskusi na dějinné téma napsal, že ze mně cítí jakýsi smutek nebo stesk. Jo - je to tak. Čím víc se dostávám k informacím o minulosti a porovnávám se současností, tím je mi jasnější, jak moc mám být našim předkům vděčná. Jasně - dělali chyby (jako i my dneska). Nechávali se oklamat, obelstít, někteří i zrazovali. Měli ale mnohem těžší podmínky, než my dneska. Díky nim pořád ještě můžu říkat, že jsem Češka, můžu česky mluvit, psát. Ve vroucím kotli náš národ přežil, tak je pořád naděje vést ho v duchu předků. Pořád ještě je koho.

PS pro Taura: Možná teď líp chápeš. :) Vy tam dál, na východě, jste si mohli uchovat daleko víc, než my - a buďte vděční, uchovávejte nadále i pro naši inspiraci a "vzpomenutí si". My byli válcování zleva z prava, vlastně nekončící evropské bojiště. A v té vřavě jsme přišli nejen o nejlepší z nás, ale téměř i o jazyk...
Pocity? Možná v tomto textu (obraz neodpovídá, lepší jsem nenašla):
http://www.youtube.com/watch?v=kTMT5TyhTNw

"Což je (podle mého) s ohledem na předchozí dějiny našich zemí velkým zázrakem"
pokud vím, je to v celosvětovém měřítku jediný případ podobného druhu, vzkříšení téměř mrtvého jazyka a úspěšné (v rámci možného) národní obrození je unikátní jev.

a je to vůbec tak, že čeština byla mrtvý jazyk? není tohle diverze, že se zavedl názor, že čeština je mrtvý jazyk. Na jakém faktu stojí, že češtinou nikdo nemluvil a v kterém století 17. či 18. ? To se dělalo nějaké sčítání lidu s dotazem na řeč nebo kdo to zjistil? Nemám to naštudované, tak se ptám.

přesněji by ti asi řekl nějaký zdejší odborník na českou minulost, co tak z hlavy vím, po Bílé hoře a dvou staletích katolizace, germanizace a jezuitizace, byla čeština opravdu marginální jazyk, kterým se mluvilo jen na venkově = prostý lid, a to ještě ne všude, němčina se rozmáhala i zde.

Tak jsem nahlédl aspoň na wikipedii a myslím si, že čeština nikdy nebyla mrtvý jazyk: "Roku 1627 bylo vydáno Obnovené zřízení zemské, které zrovnoprávnilo němčinu s češtinou. Němčina se stále více prosazovala a čeština byla postupně vytlačována nejen z nejvyšších společenských funkcí a z oblasti elitní kultury, ale také z veškeré státní správy. Němčina se stala také jazykem vědy a vojska. Češtinou však hovořily v polovině 18. století stále ještě více než 2/3 obyvatelstva, a to nejen na venkově, ale i ve městech, kde byla mluvou středních a nižších vrstev. Psaná čeština si stále udržovala vysokou úroveň v jezuitských tiscích. Na univerzitách a gymnáziích, kde z větší části byla výuka svěřena jezuitům, byla hlavním či jedním z vyučovacích jazyků čeština. V češtině vycházely knížky lidového čtení, kramářské písně i náboženské výchovné knihy a učebnice."

Hm, máš pravdu. Ještě moje prateta v Sarajevu používala češtinu, se kterou se tam kdysi za Rakousko-Uherska vdala. Lednička-frionér, žehlící prkno-píglbret, pekáč-bruvan a jiné podivnosti z němčiny a jiných jazyků.Jestli si chcete pochutnat na krásném textu čtěte L.Vančuru, taky Jiráska-jedny prázdniny jsem proležela v posteli,tak jsem přečetla celého Jiráska-asi metr knih.Jirásek byl profesor češtiny.
Máme Ústav pro jazyk český, ale zdá se mi, že je občas mimo.Např výraz "jsem rád za něco", to mi rve uši. Jsem vděčný za něco nebo jsem rád, že...Ale zpatlat to dohromady!?..V našich mediích dávají češtině taky na frak.Dřív tam měli jazykový dozor (v TV), ale s to liberalizací to přehnali.

Písnička provází filmem ..a jitra jsou zde tichá. Viděla jsem ho jako malá, od té doby ne, ale dodnes ve mě nechal stopu síly ruského ducha. Asi nejsilnější scéna je ta, když jedna z vojaček najde na zemi minu, otočí se a vidí své družky bezstarostné. Otočí se a minu vlastním tělem zalehne. Myslím, že lepší obraz jste najít nemohla.

A jinak díky za námět na dnešní večer :).

Jo... je to ten film. Kdysi jsme na něm byli se základkou a nadchl mě. Po "revolucích" v obou zemích (naší a v Rusku) jsem si přečetla dost drsnou kritiku - že ten film je "slátanina" a vůbec neodpovídá realitě (po vojenské stránce prý je naivní). No... a to je mi celkem jedno a tak jsem si ho pro připomenutí cca před rokem stáhla a znovu - s odstupem let - vychutnala. A líbil se pořád - právě pro těch pár silných scén.
Napsala jsem, že "obraz neodpovídá", protože text písničky se nevztahuje zrovna jen k 2.sv.válce.
Sdečně zdravím a jsem nadšená, že film vůbec někdo poznal a navíc - že se líbí. Jako mně... :)

Asi bylo pro kritiku nepochopitelné, kde se v křehkých a naivních děvčatech objevila tak obrovská síla bránit svou vlast. Nám se to vysvětlovat nemusí, že Lin? Rozumět může jen ten, kdo cítí stejně, jako ta děvčata - lásku k rodné zemi a jazyku. Srdečně zravím také, film jsem si po letech vychutnala také....a ještě jednou děkuji za připomenutí :).

Ano, Lin, začal jsem se o to zajímat a už chápu víc, díky jiným českým webům, které vysvětlují české dějiny, ne HIS-TORI-í.
Těším se na dobu (snad se toho dožii), až i ostatní obyvatelé české kotliny pochopí, že jsme se zrodili ze stejného lůna slovanské pramatky.:)

Jen si nejsem jistá - jestli to naši předci měli skutečně těžší? V tom víru událostí - rychlost doby - není čas ani na odpočinek - tolik civilizačních vykolejení... no nevím...

Těžší v tom, že jim šlo přímo o život. Nás zatím nikdo nevybíjí ani nevyhání z domovů a aspoň několik generací s námi nikdo ve vlastní zemi nezacházel jako s lidmi 4. kategorie. Teď už se to zas vrací zpátky...
A samozřejmě - každá doba sebou nese pro i proti.

Ruština a čeština mají přehozené významy i např. v tomto: voní x smrdí.
Smrdět:vonjať, pachnuť
Vonět:pachnuť, blagouchať, dušiť
Vůně:zapach
slabina, tříslo:pach
parfém:duchy
A teď se v tom plácejte.
Ještě k té žízni:žízeň (dříve žížeň), žažda (r), žaža+žiža=žár a také to, pro co má slověnština výraz pahreba.Z toho: význam jména Žižka může být podpalovač, zakladatel ohně (třeba jako loupežník podpalující dědinu) nebo přeneseně třeba "ohně duchovního"-podněcovatel (zase je tam to vznícení). Možná to vůbec není jméno ale název-titul. Stejně jako Herakles není jméno a funkce-vojevůdce.

Nedávno jsem četla článek o původu slova spasibo-spasi boga (ochraňuj boha). Navrhovali používat místo toho starší výraz "clagodariť"-darovat blaho.Děkuji=blagodarju vas.

Sloveso "voňať" etymologicky súvisí s gréckym slovom "anemos" = vietor, s latinským slovom "anima" = duša, alebo so staroindickým "ániti" = dýcha.

žár - jar - japan - ža-punťa - žhnoucí punťa - slunce - so-lú-ň-če

JAPAN - země vycházejícího slunce
NIPPON - nový point - punťa - slunce (na "jihu" - čínsky jih pun)
NIHON - nový oheň - opačně nové (z)hinutí

ZHOJIT - (slunce - ježíš - oježené slunce - syn (sun/son, Sohn/Sonn) boží - božítko - (v)ožítko co se SUNE po OB-DĚ-LOZE):

SLUNCE hojí, uzdravuje, chodí po vodě/hlad-i-ně, nechá uschnout/zhynout fík (jenž není plodný), mění vodu na víno, utiší bouři (na moři).... no prostě Slunce se o-pičí podle Ježíše, nebo?

J - něco co vyvstává
A - žena - lůno - jsoucno - počátek (tv)orby, počátek existence, pramen...
P - místo, významný ukazatel místa či času (části) (polovina B - veškerá duální existence)
A (viz výše)
N - něco nového - polovina sinus-oidy - N v polovině ABESEDY (toho co sedí pospolu)

Slovo je to, čím tvoríme náš okolitý svet.
Slovo je vzácne v tedy, keď má svoj rodokmeň.
Slovo je bez rodného listu,ako niečo, čo nemá hodnotu istú.
Slovo je akordom melódie rodnej a falošné tóny, nie sú jej hodné.
Slovo je súčasťou môjho rodu Sloven,Slovan,Slovak už je to z vôle HNR tak.
Slovo je cenným odkazom našich predkov a srdce nepotrebuje mať k tomu svedkov.
Slovo je to, čo chcem na záver HOX-ovi dať.
Děkuji.

díky, blaho-přeji

Blagodaria po bulharsky Ďakujem (blaho-darne)

další kamínek do skládačky, myslím že i ruské "blagodarju" i podobná slova (blahopřeji atd) měly původně význam "děkuji".

Možná se mýlím, ale mně se pořád nabízí Istina - jistota?

TAK YES-T.

Istina - jsoucno

Doufám že z toho časem vznikne obsáhlejší práce - klidně i společná ...
A už teď bych začal uvažovat nad určitou formou "slovníku" ...
...
Ale jeden dotaz:
"život" - část těla u ženy ???

Moje babička (často na ni vzpomínám :)) používala slovo život ve smyslu "břicho", zvlášť u ženy s tím, že uznávala potenciál ženy dát život. Má nový život v životě.Myslím, že se žaludkem to nemělo nic společného.

A já nikdy neslyšel babičky říkat: je těhotná,
ale: "chodí" s novým životem.

nevšiml jsem si otázky dříve. Pokud se tu objeví něco bez uvedení zdroje nebo podpisu, v 99% případů jsem autorem.

Slovník nebo větší rozbor by stálo za to udělat, nejlíp týmově. Další položka na zkoumání je ruské "smutnoe vremja" a naše slovo "smutek", nebo obecně "smuta" versus "smutek".

MUTE - tichý, mlčící, mlčky - anglicky
MUTUS - latinsky

Děkuji za článek. Zamýšlela jsem se nad tím také. Pravděpodobně to vzniklo z toho, že znám poměrně dobře polský a ruský jazyk. Nedělá mi tak velký problém porozumět ukrajinštině a srbštině. Tím se měla možnost srovnání. Všimla jsem si, že z některých českých slov byly odstraněné samohlásky a to většinou na počáku daného slova, čímž se pozměnil význam.. Teď si nevzpomenu na některé z těchto slov, ale jeden příměr mám.
Slovo - modlitba . modl - modla, litba - úlitba
modlitba - úlitba modlám
Je zajímavé, že v zemích, kde dominovala katolická církev se používá tento výraz. V ostatních slovanských zemích se používá malá obměna slova " molitva ". Nevím, kdy to začalo, ale Josef Dobrovský, velmi vzdělaný člověk, jezuita, pracoval na novodobé bohemistice. ˇUryvek toho, čím se zabýval: " Vědecky položil základy novodobé jazykovědné bohemistiky v gramatografii i lexikografii a novodobé jazykovědy slovanské na paleoslovenistické bázi. Právem byl proto už ve své době nazýván „patriarcha slavistiky“. Spojoval interpretační cit pro detail se schopností celostního pojímání založeného na logicky důsledné klasifikaci jevů v duchu racionální filozofie Ch. Wollfa, kterou vyznával. A teď to důležité.
"Dobrovský napsal také mluvnici češtiny (1809), ve které mimo jiné stanovil pravidla tvorby slov! !!!!!!!!!!!!!!!.

MOT - slovo francouzsky
MO-LI(D/T)BA
MO-LI(D/T)VA

MO - materialní/myšlenkové omezení - objektivizace

LIT - to co je lité - vylité, vy-DLAB-ané - LI - světlo kolem osy (života, cukrová vata natáčená na špejli) - KVALITA - ščalita - QUALITY

L - lom/podélné či příčné vlnění - což je např. (paprsek) světlo - zlomením I (jazykem v pussy) dostáváme bod (nulový rozměr) na ose I. Spojením L (případně Γ - ruské g, řecká gamma... . -ALFA vs. AΓFA)
(rozLomením roviny, archu papíru - 2-D dostaneme 1-D úsečku v rovině)

LID - "světelné bytosti dobra" - rozložení dobra pomocí světla/práce
D-LAB-oratoř - pracovna - D - dobré (pozitivní efekt) L - lité (vysvícené) B - zrozené BIRTH (B - BINARY - dvoj-dual-polí)

T na konci je ukočení a nikam dál - "odněkud až po sem" a dál už nikam - omezení z prava
T uprostřed slova je "kůl v plotě" - něco so sahá do výše, případně do země
T na začátku slovat - "odsuď někam dál...."
rozdíl mezi T a D, B a V je přesně ten rostíl který vytváří jazyk při vyslovování.

B - dvojí kvalita a kvantita zároveň - bez kvantity nelze poznat kvalitu (něco jiného)

A - metainstrukce, nulový bod - limity budoucí existence

M - fixované V - zachycená energie prorážející vrstvy (frekvence) - existuje paralelně/současně ve více dimenzích - MEM-ORY (paměť) M je "surovina" pro H-MOT-u. HMOTA - atom-H

MODLITBA
- centrální je LI - práce kolem životní osy (větvičky), druh kvality
- vychází se z MOD - módu - tedy materiál se objektivizuje k něčemu D-obrému (co považujeme za žádoucí)
- směřuje k něčemu pevně stojícímu (T), zrozenému po všech stránkách (B), vytvářejícímu něco co je základem (limitem, bází) pro něco dalšího (A)

Юрий Степанович Рыбников без купюр. Часть 1
http://www.youtube.com/watch?v=cmIkm2y-qyg

Юрий Степанович Рыбников без купюр. Часть 2
http://www.youtube.com/watch?v=1BwlHyTduPo

vynikajúci a k zamysleniu sa navádzajúci clánok.
Slovencina je na tom trocha, co sa roznorodosti slov týka, lepsie, ale s obrátením a zámenou pôvodných významov je na tom podobne.
K úvahe o slove "zivot" (pôvodne zalúdok, zviera) - vedome cielené znízenie ludského zivota (zizni celoveka) na podvedomej úrovni na úroven zvierata - oblast zalúdka =miesto kde zhruba dochádza k rozdeleniu cakier na nizsie smerom dolu, spätých s fyzickým zivotom tu na Zemi (pudy, instinkty, sexuálne aktivity, fyzické zrucnosti, ego) a vyssie cakry, tzv. duchovné, ktorých rozvoj a plná energetická funkcnost zabezpecujú prechod jedinca od cloveku podobnej opice k Cloveku - zámerom zámeny týchto slov je ich odstrihnutie od vyssých cakier - atribútov Cloveka.
Podobne ako autor je zhrozený s pouzívania slova "uzas", som ja zhrozený so slovných kombinácií typu: "hrozne ta milujem, hrozne sa tesím atd.", co pocujeme najmä z úst mladsej generácie a casto aj z úst populárnych moderátorov. Dalsím velkým problémom je stylistika reci a myslienok so zápornou predponou, ne-. Pricom by sme mali vsetci vediet a dbat na to, ze podvedomie tento zápor nepozná: konkrétne: vedome nechcem biedu = podvedome chcem biedu. S tým súvisí aj napr. zámerne nevhodná podvedome manipulatívna stylistika krestanských Desatoro. S tým súvisí aj rozpor medzi vedomím a podvedomím dietata pri jeho výchove systémom zákazov a upozornení: nerob, nemôzes, nesmies, nechod, nevyrusuj, nepapuluj...
Skúste sa len tak sami zamysliet na stylistikou vlastného slovného prejavu, kolko je tam záporov askúste to nahradit pozitívnou stylizáciou. Zo zaciatku to budú riadne výpadky reci...

A ze su ty nasi oslavovany jazykovedci separatisti. Stur atd.
Stale som hovoril ze preto neviem pisat po Slovensky pac mi to ani trochu nesedi. Ale podla nasich intelektualov to bude vyskou inteligencie :-)

Rec sa zmenila medzy 15 a 18 ci 19 storocim. Ked bolo hodne negramotnych z dovodu vyvrazdovania. V tom case vznikla aj nam tak zvucna usi laskajuca madarcina.


Zdravim Slovanov.

Vidíš... s tím "hrozně" jsi mi připomněl, jak nás učitelka už na prvním stupni peskovala za slovní spojení "strašně/hrozně krásný". Už tehdy nám říkala, že to nejde dohromady a vziká tím vlastně "protimluv". :)

Přesně tak. Náš Pan profesor češtiny byl při spojení hrozně a strašně krásný úplně nepříčetný :-).

To "hrozně" se používá k emotivnímu dokreslení třeba toho krásný/á - hrozně krásný/á, nebo obdoba strašně krásný/á - má to jen dokreslující význam, kdy by se to dalo přeložit tak, že jsi tak krásný/á, až se mi z toho svírá žaludek, buší srdce, klepou ruce, což jsou stavy, které cítíme i v okamžicích hrůzy, děsu, strachu. Češtinu je potřeba vnímat v kontextech. Jednotlivé věty a slova je nutné dávat do správného kontextu k dané situaci, ve které byli řečeny, protože jinak vyzní úplně jinak, než řečník zamýšlel - známé dvojsmysly. Někteří borci toho dokážou ve svých dílech dokonale využít ( Ivan Mládek, Šimek s Grosmanem, a hodně dalších ). Je na tom postavený celý český humor, kterému například anglicky mluvící nemohou přijít na chuť- nechápou ho.

to je pravda, ale na zamyšlení je, proč se je češtině zvykem používat pro dokreslení obsahově negativní termíny: hrozně krásná, děsně krásná, strašně krásná atd atd.

.....Mam veľmi,veľmi krásny pocit ......Nadovšetko príjemne som sa tu cítil.Som rád,že som sa tu nemusel cítiť HROZNE krásne,,,pekne,atd,,,,,,,,!

dvojsmysly
Kdo dvojsmysly používá je zřejmé. Humor je jistý druh úniku a forma zlehčování problémů, v čistotě jazyka má místo někdo na konci.

Nemyslím si. Dvojsmysl je to, co dává druhým prostor zapojit do pochopení slov která slyší vlastní rozlišení míry.

Možná je to jeden z našich kverulantských způsobů, jak si takové věci uchovat.

Jinak, moc děkuji za článek.