(Ne)Vědomostní koncepty: jak se vyrábí ovčan

19.5.2019

Daniel Novák

 

Podoba a struktura současných "vzdělávacích osnov" a školských konceptů i oborů obecně odpovídá industriální fázi vývoje společnosti. Historicky lze rozlišit tři způsoby rozvoje dle hlavního zdroje růstu produktivity: agrární, industriální a počínaje 2. polovinou 20. století informační. Na pozadí tzv. Studené války se mezinárodní parazitické elitě podařilo odloučit proces postindustriálního (informačního) vývoje od vědomé kontroly zbytku společnosti. Jako nárazníkové pásmo mezi sebe a většinu vytvořily tzv. "administrativní" sektor a "sektor služeb", které expandují do základních otázek života moderního občana, jenž sestává z mnoha komponent a tzv. "prostému člověku" není souzeno je ovládat: nemá být pánem svého autentického bytí.

Současné vzdělávací koncepty slouží především na vytváření, udržování a maskování stabilního systému vztahů mezi zájmy IT průmyslu, finančních trhů, akademické sféry a formálně vládnoucích garnitur, ačkoli všichni jmenovaní jsou ve skutečnosti pouze výkonnou periferií současné globální proti-lidské koncepce, založené na monopolu na lichvu a na vládě uměle vytvořených sociálních skupin.

V šedesátých letech 20. století se začínají vypracovávat teorie moderního managementu a koncept služebného ,,znalostního pracovníka", který má, podobně jako manuální pracovník v industriální éře, představovat jádro ekonomiky nové postmoderní společnosti. Kořeny tohoto vývoje sahají k historickým změnám systému společnosti ve 20. století. Můžeme je nazvat změnou poměru ( vztahu ) frekvencí sociálního ( proces obnovy technologií a návyků ) a biologického ( proces změny pokolení ) času. Rozdíl mezi starým a novým stavem je zvláště v tom, že dříve se lidé učili na konkrétní obor, který mohli vykonávat po celý život, zatímco otázky obecného charakteru - právní prostředí, správa, komunikace ( myšleno úřední, styk s veřejností, technosféra užívaná v denní činnosti ) - byly ustálené a v zásadě jednoduše, srozumitelně formulované pro každého intelektuálně ( a morálně ) zdravého jedince. To je minulostí, neboť následkem zrychlené obměny informací v kultuře se některé obory a pracovní návyky mění rychleji, než se je populace učí. Zkrátka v momentě dosáhnutí cíle, anebo osvojení si prostředků na jeho dosažení, společenská významnost cíle zanikne, změní se jeho význam a stane se znovu nedosažitelným v důsledku změny nějakých okolností. Jde o to, že až do poloviny 20. století byl proces obměny sociálního času ( řádově stovky let ) mnohonásobně delší, než proces obměny času biologického ( desítky let ). Ve druhé polovině 20. století však dochází k opaku - tj. mnohonásobné obnově technologií stereotypů počas života jednoho pokolení.

Po změně systému sociálního spravování se v polovině 20. století, se technologie v základních oblastech, zabezpečujících podporu životní činnosti společnosti, začaly obnovovat rychleji jako lidské generace. Jejich obměna se v druhém desetiletí 21. století pohybovala v rozmezí 3 - 5 roků, což dělá neudržitelnou jak současnou (pa)vědu, tak i systém vzdělávání, který byl funkční do poloviny 20. století, což nám dnes vlády úzkostlivě tají. Koncepce klasických základních a středních škol by měla být dávno nahrazena ,,všeobecným středním vzděláním" s důrazem na to, znát zprvu zákonitosti společnosti a systému, ve kterém žijeme. Místo toho stále narůstá počet oborů a předmětů parazitujících na narůstající obecné nevědomosti. Ve školách dochází k onomu "symbolickému" násilí, pro které vzdělávat tzv. ,,obecný lid" znamená cpát do něho abstraktní hodnoty a ,,očišťovat" jej od jeho autentického bytí. Současná společnost není proto otevřená ( tedy co se týče komunikace, chápání, bytí, jinak je otevřená lecjaké kravině ), v důsledku čehož chybí prostupnost pozic a přichází o přirozené talenty a tvůrčí potenciál i energie společnosti se deformuje. Do psychiky obelhávané většiny se mnohé zavádí mimo jejich vědomí na osnově vzájemně neslučitelných asociací, které se nabízejí přijmout současně v roli údajně pravdivých, což degraduje rozum, blokuje mozaikovitost vnímání a chápání, odvádí od tvořivé činnosti. Jan Keller popisuje ve své knize ,,Tři sociální světy - struktura postindustriální společnosti" rozpad společnosti do ,,sociálních světů", které mezi sebou nekomunikují, resp. užívají mnohé nepřevoditelné pojmy, významy a socioprostorově se uzavírají ( "elita" na ostrovech ,,ze zlata" a její služebníci v oplocených security hlídaných čtvrtích a satelitních městech, z většiny potom střední vrstvy upadají do ,,životního shonu" - pravidel cizí hry dle níž jsou organizováni a rychle přibývá třetí skupiny: sociálně exkludovaných z tohoto systému do bezčasí ). Rozdělme si některé současné profese a povolání do dvou skupin:

 

1) = učitelé 2) = PR management

= lékaři = finanční poradci, právní ,,poradci"

= zdravotní sestry = public relations management

= ekonomové = lobbisté, obchodní analytici

= technické profese = různí asistenti a výkonní ředitelé ,,private equity" firem

= přírodní vědy = realitní makléři

= dělníci = pracovní agentury

= vedoucí autority = politologové a ,,profesionální" politici - příživníci

( přirozené talenty )

 

Druhá skupina existuje pouze proto, že současné vědomostní koncepty již od své podstaty neobsahují to, co by měly děti a studenty učit: orientovat se v moderní společnosti.

Nyní se trochu podíváme na definici vzdělávání českým zákonodárcem ,,rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi , mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti..." ( § 2 odst. 2 písm. A) zákona č. 561/2004Sb. o školství ). Vypadá to hezky, že? A nyní tato vznešená slova srovnejme s tzv. ,,Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Čr" od téhož českého zákonodárce:

,,Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ( OP VK) 2007 - 2013. Globálním cílem OP VK je rozvoj vzdělanostní společnosti za účelem posílení konkurenceschopnosti Čr ( resp. těch, kdo ji skutečně vlastní - pozn. autora )" - str. 11

,,Priorita č. 3. Další vzdělání směřuje k posílení adaptibility a flexibility lidských zdrojů ( kdepak rozvoj osobnosti a hodnot ,,vy zdroje" - pozn. autora ) pro zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky a udržitelného rozvoje ( současné protilidské koncepce Čr - pozn. autora ) prostřednictvím systému dalšího vzdělávání" - str. 12

,,Celoživotní učení - stěžejní koncept ke zvýšení vzdělanosti národa. ... Počáteční vzdělání vytváří pro celoživotní učení nezbytné základy. Kvalitní počáteční vzdělávání uskutečňované ve školách a školských zařízeních by mělo zajistit, že se člověk ,naučí učit se" a že bude mít k učení pozitivní postoj ( což o to autor tohoto článku nikterak není odpůrcem toho, že by se člověk měl učit celý život, nikoliv však k tomu aby byl hodnotnější zdroj a ,,naučil se učit" být celoživotním ekonomickým nástrojem )" - str. 13

Obrovský podvod na generacích mladých lidí. Kdo za to může? Dnes již prakticky nikdo neumí vyjadřovat nespokojenost adresně. Život občana moderní doby se skládá z mnoha komponent vznikajících v procesu řízení společnosti, ale takový průměrný Franta Novák dávno ztratil přehled o okolnostech života společnosti. Masová nespokojenost se dnes vyjadřuje v dožadování se změny vlády, anebo odvolání jednotlivého vysokého úředníka, nikoli bohužel v požadavku vědět: jakou infrastrukturu budujeme, komu a za co dluží náš stát, jaká je přitom všem strukturální součinnost ( koordinace ) všech resortů a jaká je míra zodpovědnosti za každý konkrétní problém každé konkrétní řídící části. To je chyba, která plyne z defektního výkladu moci ve státě a společnosti.

Je třeba si uvědomit, že současné uspořádání státu rozeznává tři typy moci: zákonodárnou, výkonnou a soudní. Lze však něco řídit, pokud není určen cíl řízení? Mají některé ze tří oficiálně uznávaných typů moci v popisu práce stanovování cílů a koncepce řízení = vyjádření dlouhodobých strategických zájmů společnosti? Nikoliv. Zákonodárná moc, zákony jsou jen nástrojem realizace určité koncepce, tuto koncepci však zákony netvoří, jen pomáhají realizovat a chrání ji ( konzervují ). Jedna a tatáž koncepce může také mít mnoho ideologických obálek, které můžou být zdánlivě protichůdné ( od "pravice" po "levici", od "tržního kapitalismu" po marxismus ). Státní výkonné struktury přebírají formu prezentace koncepce ( ideologii ), ale nemění ji, taktéž hlavní trendy vzdělávacích osnov. V důsledku toho se státní struktury ukazují vždy nepřipravené k "najednou" vzniklým "výzvám doby" . Jsou schopny reagovat pouze formou vytváření dalších byrokratických struktur, které situaci často spíše jen zhoršují, než aby přinášely řešení. Je to dáno tím, že ze svého statusu nemají oprávnění měnit koncepci, kterou mají realizovat. Proto investují ohromné částky a prostředky do ,,služeb občanům" ( ve skutečnosti obětí nenaučených orientovat se v moderní společnosti ), řešení krizí a vysvětlování ,, co chtějí udělat" , místo plánování potřebných změn. Takto ,,ořezané" státy proto přenášejí stále více důležitých funkcí na mezinárodní organizace, neboť nejsou schopny samostatného řízení v mnoha oblastech. Po skončení 2. světové války přesáhl počet mezinárodních organizací stovku a v současnosti se pohybuje okolo 250, tudíž oběžné šíření (dez)informací má přímo systémovou ( i strukturální ) zpětnou vazbu právě i k těm globálním a mezinárodním subjektům, které mají zájem, abychom nebyli soběstační, ve všech významech a smyslech tohoto slova. A nesoběstačný, nesvéprávný stát znamená nesoběstačné a nesvéprávné ovčany, neboť jedině ti jsou pravou zárukou, že se krajina nevzpamatuje a nevznikne a neujme se zde funkční řešení problémů. Proto je změna současné koncepce vzdělávacích osnov, i kdyby obměna sociálního času byla pár měsíců a točili jsme se jako v centrifuze, tabu.

 

Změnit tento stav můžou pouze občané, politici jsou dnes pro praktická řešení zcela "out-off". Oficiální politika si zachovala svůj lokální - na stát vázaný - charakter, zatímco rozhodující infrastruktura je řízena globálně. Dnešní politické strany jsou jen adaptivní modul stále stejného globálního systému. I politický systém USA, tedy mocnosti zasahující do celoplanetárních záležitostí, je založen na systému stran programově plně orientovaných na lokální zájmy. Takže nadávat na Babiše, Zemana, Klause, Fica, Orbána, Merkelovou nebo Trumpa je plácáním mimo mísu. Jakou mají tyto figurky reálnou moc? Nedokáží řídit na ( 6) vojenské prioritě, neboť patříme k nadnárodnímu spolku NATO. Nedokáží řídit ani na 5. prioritě ( ochrana zdraví společnosti proti degenerativním prostředkům - drogy, farmacie, očkování, GMO... ), natož pak na 4. úrovni - na finanční prioritě. Nedokáží řídit ani zodpovědnou finanční politiku svých zemí, když úvěrové břemeno je řízené a nastavované někde úplně jinde, než v daném státě. Tyto loutky budou vždy držet "basu" a budou kecat o obrovské korupci a zneužívání čehosi na regionální úrovni a vytahovat malé, mnohokrát opakované případy korupce.. ale o té globální korupci, zotročování všech států, nejvíc těch rozvojových a "východních" ( tj. i ČR), nebude v jejich projevech ani nejmenší zmínka. Kdy jsme slyšeli jakým strukturám a kolik ČR již zaplatila úroků ze státního dluhu? Nikdy. Kolikrát ale ještě uslyšíme o předražených CT, projekci EU nebo o Čapím hnízdě a dalším množství nevýznamných kauziček ( málo významných případů korupce, které jsou sice nepochybné, ale přímo vyplývají z nastaveného prostředí korupce )? Hlavní problém lidstva v tomto směru je úrok a dnes s ním spojené nekryté peníze, které umožňují periferii skutečné moci křivit vědu a kulturu, kupovat si politické strany, organizovat globální terorismus, tajné a speciální služby, majdany ( převraty, název převzat z ukrajinské barevné revoluce na Majdanu - Kyjevském náměstí ) apod., - za prostředky ukradené po celém světě!). Dnešní politici nic neudělají ani s dominující ideologií = takže jen kývají, přijímají delegace a vedou s nimi "dialog". Metodologie zpracování informací a chronologie faktů je poté již zcela mimo rámec jejich schopností.


Použité zdroje a literatura: Petr Lupač - Za hranicemi digitální propasti

Alain Finkielkraut - Destrukce myšlení

KSB - Co je to moc ( vláda ) v davově-"elitární" společnosti

Miroslav Novák a kol. - Strany, volby a demokracie

Jan Karlas - Mezinárodní organizace

Jan Keller - Tři sociální světy, aneb sociální struktura postindustriální společnosti

 

Diskuse: http://www.vodaksb.eu/diskuse/k-aktualnim-clankum/comment-page-2/#comment-227979

 

Informační báze KSB

Před bědami se nesehni, na Boha se spolehni.

Historie není věda, historie je v davově-"elitárních" společnostech nástroj řízení.

Mysli globálně, jednej lokálně.

Nikdy nevíte, před jakými neštěstími Vás zachránila obyčejná smůla.

Vydavatelství KSB Press

Podpora

Naši činnost můžete podpořit libovolnou částkou na účet: 2100956156/2010
IBAN:
CZ7620100000002100956156
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

nebo přes PayPal:

 

Návštěvnost

Flag Counter