20.3.2018

Dokončení překladu, včetně druhé části knihy, která nebyla v roce 2014 publikována.

O imitacne-provokacni cinnosti.doc (262 kB)
O imitacne-provokacni cinnosti.epub (137,3 kB)
O imitacne-provokacni cinnosti.mobi (94,3 kB)
O imitacne-provokacni cinnosti.odt (72,9 kB)
O imitacne-provokacni cinnosti.pdf (333,3 kB)

Aktualizováno: 10.5.2018

O imitačně-provokační činnosti

© Publikované dokumenty sú vlastníctvom svetovej kultúry a preto vo vzťahu ku nim nikto nedisponuje osobným autorským právami. V prípade privlastnenia si autorskych práv v rámci zákona právnickou, alebo fyzickou osobou, sa dotyčná osoba stretne s odplatou za krádež pomocou nepríjemnej „mystiky“, vychádzajucej nad rámec právnej vedy. Každý záujemca má plné právo, vychádzajúc z vlastného chápania všeobecného prospechu, nasledujúce materiály v plnom objeme, alebo fragmentálne všetkými dostupnými prostriedkami kopírovať a vydávať, aj za komerčným učelom. Kto používa nasledujúce materiály pri svojej činnosti, či v citáciách, fragmentoch alebo odkazoch, prijíma na seba zodpovednosť, a v prípade vytvorenie kontextu meniaceho zmysel následných materiálov ako celku má šancu stretnúť sa s „mystickým“ pôsobením mimo právneho rámca.

Obsah

1. Ve zkratce

2. Prediktor-korektor konceptuální moci

2.1. Typ psychiky a možnosti imitační činnosti

2.2. Rozlišení

2.3. Efektivita světonázoru

2.4. Tandemový režim činnosti

2.5. Ideologická moc – zavedení koncepce do společnosti

Vsuvka 1: O pojmech, světonázoru, vzájemném chápání

Vsuvka 2: O nejlepším chápání světa

2.6. Korektor a prediktor v plné funkci samořízení společnosti

3. Programově-adaptivní modul

3.1. Společenská iniciativa, společenské hnutí a politická strana

Odbočka od tématu 3 - Vznik sociálního času

3.2. “Demokratický centralizmus“: čí záměry ve sloganech a čí ve skutečnosti?

3.3. Co je třeba lidem pro naplněný život: chytlavé slogany a „vševědoucí“ vůdci, nebo pracně nabyté znalosti a jiná kultura?

3.4. «Esoterismus», který přechází v samo-sebou chápání všech

Ukázka

kapitola 3.4.

«Esoterismus», který přechází v samo-sebou chápání všech

Svůj úhel pohledu na otázku, proč mnozí, kteří deklarují že podporují Koncepci, nejsou schopní přejít od posuzování konceptuální informace (publikované převážně současným prediktorem) ke konceptuálně zdatné činnosti, VP SSSR vyložil v práci „Výměna názorů (s chopjorskými kozáky)“ v roce 2000. Kromě toho vyšla ještě práce „O naší činnosti, jak jich chápeme“ v roce 1998, ohledně níž se také odehrála výměna názorů s dvěma lidmi z těch, co podepsali závěrečný dokument moskevského kulatého stolu. Níže uvádíme výtažek z práce „výměna názorů“, objasňující naše vidění příčin neschopnosti mnohých přejít od zkoumání konceptuální informace ke konceptuálně zdatné činnosti.

*    *    *

Strategie šíření informací, přijatá vydavateli novin „Vědění = moc“ nesouhlasí s tou naší. Podstata rozdílu je v následujícím. Naše základní požadavky k našim analytickým pracem stojí na tom, že:

• za prvé, problematika v nich zkoumaná má být plně pochopitelná z textu samotné práce ve vzájemné souvislosti s doprovodnými otázkami, a
• za druhé, každá z doprovodných otázek také má být pochopitelná z textu samotné práce bez nějakých odkazů jiné materiály KSB nebo speciální literaturu.

Jinými slovy, držíme se principu dostatečnosti každé publikace pro chápání celé problematiky, které se dotýká.

To je nutné proto, že zdaleka ne každý čtenář, do jehož rukou se může dostat nějaká samostatná naše analyticiká publikace, disponuje časem a možnostmi, aby našel nutnou literaturu, kde jsou osvětleny doprovodné otázky (tím spíše, že náklady našich publikací jsou nízké a nejsou dostupné v klasických knihovnách, a v literatuře dostupné v knihovnách se ty otázky nepokrývají buď vůbec, nebo se osvětlují překrouceně, z pozic koncepcí, světonázorově neslučitelných s KSB). A proto z publikace KSB, která se čtenáři dostala do rukou, musí získat jasné a dostatečně detailní představy o tom, jak je z pozic KSB viděn ten či onen problém v životě společnosti, jak jsou viděny cesty jeho řešení.

Orientujeme se jen na to, abychom osvobodili čtenáře od „setrvačnosti myšlení“, která je vlastní mnohým lidem, a předpokládáme, že myslící čtenář je poté schopen domyslet si sám vše potřebné, co nenašlo osvětlení v jemu dostupných materiálech KSB.

Sledujeme cíl: rozšířit okruh činných nositelů konceptuální moci, a nikoliv nafouknout bublinu masových následníků, jejichž psychika je naprogramovaná našimi názory, které mohou být chybné, tak jako názory všech lidí.

Proto máme za to, že se mýlí ten, kdo se vydá cestou talmudizmu a postaví si cíl našprtat všechny publikované práce Vnitřního Prediktoru, osvojit si jejich myšlenky, a začít vykládat (linkovat) ostatním jejich život na tomto základě. Z našeho pohledu, normální je že člověk pochopí KSB a bude ji dále rozvíjet sám poté, co přečetl jen některé, a ne všechny práce VP SSSR. Po pročtení a pochopení prací KSB v určitém kritickém objemu (pro každého je jiný) má být schopen sám vyřešit svoje problémy a stát se pomocí pro ostatní v samostatném řešení jejich problémů jak osobních, tak i nám všem na Zemi žijícím společných.

Z výše uvedeného principu dostatečnosti zkoumané tématiky každé práce pramení i veškerá vydavatelská činnosti, s námi domluvená. Přitom všechny naše publikace jsou určeny pro osobní-adresné doručení informace jak potenciálním myslícím stoupencům Koncepce, tak i jejím protivníkům.

Nesledujeme cíl formování nám nakloněného davu s pomocí oběžníkové, neadresně šířené informace, čímž se zabývají sdělovací prostředky a všechny formy umění ve všech davově-“elitárních“ společnostech. Ve vztahu ke KSB je taková informační politika v podstatě nepřátelská, ačkoliv k ní má sklon na první etapě seznámení s KSB mnoho lidí: náklonnost k této informační politice buď mizí s rostoucím chápáním KSB, nebo její stoupenci mizí z řad stoupenců KSB, a zaujímají svoje skutečné, mravně podmíněné místo ve stádech a smečkách jejích protivníků.

V souladu s vyloženými principy se vydává petrohradský časopis „Zákon času“ a všechny knihy s titulem „Vnitřní Prediktor SSSR“.

Vydavatelé novin „Znalosti = moc!“ nám už mnohokrát sdělili svůj nesouhlas s těmito principy a trvali na tom, že jejich vydavatelská politika je ve vztahu k úkolu šíření KSB ve společnosti efektivnější, protože náklady jejich novin jsou vyšší, než náklady novin „Zákon času“ a knih. Ale vyšší náklady novin „Znalosti = moc!“ se dosahují díky publikaci zkrácených materiálů Vnitřního Prediktoru, nebo kompilátů úryvků z materiálů různých let.

*        *
*

Je těžké si nevšimnout metodologické jednoty zkoumané na konci předchozí části – u systému stranické výuky KSSS doby zahnívání (Brežněva) a politiky publikace krátkých úryvků prací VP SSSR masovým nákladem.

Ještě jednou zdůrazníme: nejsme proti krátkému výkladu, který umožňuje zvýšit náklad a rozšířit konceptuální informaci mezi širší publikum. Jsme přesvědčeni, že každou otázku a jí doprovázející vazby s doprovodnou a nadřazenou problematikou lze vysvětlit několika slovy, ale také v mnohosvazkové monografii, která bude objektem zájmu jen samotných autorů a malé skupinky profesionálů, pracujících ve stejné oblasti. Ale ani krátkost negarantuje vznik zainteresovanosti a chápání podstaty zmíněných otázek ze strany dostatečně velké části čitatelů, což se také projevuje v tom, že se lidé k vydavatelům novin „Znalosti = moc!“ obrací s otázkami typu „Koncepci známe, schvalujeme, ale řekněte nám co máme konkrétně dělat?“.

Proto pro šíření Koncepce do života je aktuální otázka, kde a jak udělat hranici mezi poskytnutím informací v ohlášení a poskytnutím informací v zamlčení tak, aby se zvyšovalo množství lidí, chápajících dostatečně podobně texty materiálů Koncepce. Ale právě rozhraničení „ohlášení-zamlčení“ podmiňuje styl podávání informací a objemy publikací o jakékoliv problematice. Určení té hranice je podmíněno ne ani tak subjektivizmem autorů textu nebo člověka, vystupujícího před lidmi, jako spíš vnímáním a chápáním světa publika, kterému je daná problematika osvětlována; tj. nejefektivnější rozdělení „ohlášení-zamlčení“ je podmíněno publikem a problematikou takovými, jaké jsou.

Jinými slovy, ať se to někomu líbí nebo ne, styl podávání materiálů VP SSSR je podmíněn vnímáním a chápáním světa, panujícím v naší společnosti, a nejen osobními preferencemi autorů.

Konkrétně, s nechápáním podstaty věci ze strany zainteresovaných osob se setkal autorský kolektiv VP SSSR hned ze začátku své činnosti. Níže uvádíme fragment z našeho materiálu „O naší činnosti, jak ji chápeme“ z roku 1998, která ukazuje, z jakého důvodu jsme přešli na zajištění dostatečnosti každé publikované práce.

*    *    *

V časopise „Molodaja gvardija“ č.2/1990 byl publikován článek „Konceptuální moc: mýtus nebo realita“, ve kterém bylo všeho všudy 5 stránek textu. Z našeho pohledu by pro společnost myslících lidí ten článek stačil na to, aby v krátké době změnila svůj život bez společensko-ekonomických otřesů. Ale z publikací se vyjasnilo, že redakce se považovala za chápavější a znalejší než autoři: redakční humanisté bez stínu pochyb všude „spravili“ termín „prediktor“ na v daném kontextu nesmyslný „predikátor“, zvrátili smysl dalších částí a změnili číslo Direktivy RNB USA 20/1 z 18.08.1948, která lehla do základů západních plánů zničení a perestrojky SSSR. Čtoucí veřejnost článek rychle „prolétla“ a zapomněla. Žádná konceptuálně zdatná reakce nenásledovala, nehledě na náklad 700.000 výtisků a rozšíření časopisu převážně v „patriotickém“ prostředí, které se ukázalo jako shromáždění nezpůsobilých intelektuálních příživníků, avšak s blahými záměry.

Řeč jde o hlavní statistické mase, ne o výjimkách. Taková reakce statistické masy nás přivedla k pochopení, že před společností celkově stojí dlouhé období osvojování principiálně nových (konceptuálních) vědomostí a jejich adresného šíření v různých sociálních vrstvách, v prvé řadě mezi těmi, kdo se k nám dříve obracel z vlastní iniciativy ohledně informační podpory v konceptuální činnosti.

Vnímání obsahu prací z naší zkušenosti málo závisí na formě výkladu, a ve větším stupni je podmíněno reálnou mravností a typem psychiky čtenáře k tomu okamžiku, kdy se s nimi setkává:

«Mrtvá voda», záměrne napsaná vysokým tónem a od začátku adresovaná státní a vědecké „elitě“ SSSR – je nepřijatelná pro velmi mnoho lidí dokonce z řad těch, kdo se nerealizoval v roli „elity“;

«Otázky metropolitu Ioannovi a hierarchii Ruské pravoslavné církve», napsané s plným respektem a důvěrou k spolubesedníkovi, jsou také nepřijatelné pro velmi mnoho z těch, kdo by chtěl v tradičním pravoslaví vidět „dobrého pastýře“ ruského národa a duchovní osnovu státu, jehož národy vyznávají různé věrouky.

Počty těch, pro koho jsou nepřijatelné obě práce, jsou přibližně stejné. Ale pokud v případě „mrtvé vody“ ti, kteří ji odmítají, motivují své odmítání s odkazem na styl textu, pak v případě „Otázek... hierarchii Ruské pravoslavné církve“ ti, kteří odmítají, jednoduše vpadají do vzteku a nic smysluplného nejsou schopni namítnout, snad kromě toho, že ta práce je „neslučitelná s tradičním pravoslavím“, což je nám jasno od začátku; ale zřídkakdy se poté někdo zamyslí nad rolí církve v osudech národů Ruska; a už vůbec nikdo nenamítl nic ohledně podstaty, poukázáním na chybnost vyřčených názorů.

Zpočátku jsme byli trochu překvapeni tím, že „Otázky … hierarchii Ruské pravoslavné církve“ vyvolávají vztek a hysterické reakce u představitelů marxistických stran, ačkoliv oni sami říkají, že „nábožensví je opium lidstva“. Následně se ukázalo, že i „Krátký kurs...“ ve kterém je vyložena teorie podobnosti mnohaodvětvových výrobně-spotřebních systémů, metrologicky průkazný matematický model, teorie socialistické ekonomiky a přechodu ke komunismu, je také nepřijatelný pro strany, nazývající se „komunistickými“, protože jak se ukázalo, jsou především nemyslícími stoupenci marxismu, kteří slogany o spravedlivosti jednoduše motají lidem hlavu, a zároveň slouží mocným tohoto světa, usilujícím uskutečnit nespravedlivost více sofistikovanými prostředky, a z tohoto důvodu jsou reálné znalosti o sociologii, historii, ekonomice, všem „komunistickým“ stranám přímou překážkou v jejich ohavné činnosti.

Ale kromě čistě mravní nepřijatelnosti našich prací je pro mnohé překážkou osvojení i „lenost rozumu“, která se u různých sociálních skupin projevuje různě. Mezi těmi, kdo se řadí k „elitě“, je lenost rozumu odražena v typickém dialogu přibližně následujícího obsahu:

— Je to napsáno složitě, to běžní lidé nepochopí.

— A vy osobně jste pochopil všechno nebo můžete ukázat, co není jasné?

— Tak já mám 2 vyšší vzdělání, jsem kandidát (doktor) věd, ale prostý člověk to nepochopí. Je třeba zjednodušená verze koncepce, která by se v krátké době stala dostupnou širokým vrstvám (v zamlčení zůstává: a já budu vůdcem těch mas, které mě vynesou na vrchol moci).

Koncepce sociální bezpečnosti („Mrtvá voda“) není výtah, který by vás měl vynést na vrchol moci, kde, stejně jako vždy dříve, vás bude čekat „nekonečný hodokvas“. „Mrtvá voda“ je všeho všudy „instrukce ohledně horolezectví“ a my vám nemůžeme dát garance, že na ten vrchol vylezete první. S „elitou“ (ve vašem chápání) je konec, a „alpinistů“ podobných vám, a také těch, schopných dostat se na vrchol bez povolení, je dnes dost.

(…)

Jak ukazuje naše zkušenost, existují tři hranice, bez jejichž překonání je nemožné vejít do konceptuální činnosti:

• Osvojení pojmového a terminologického aparátu dostatečně všeobecné teorie řízení, protože je nejefektivnějším prostředkem pro zajištění vzájemného chápání specialistů konkrétních odvětví vědění, tím spíše, pokud každý z nich na sebe vědomě bere globální odpovědnost a dostává se se svými ohraničenými znalostmi a návyky do oblasti všem společné sociologie, či rusky: životařečení.

• Osvojení kultury myšlení na základě přiznání kategorií trojjednoty matérie-informace-míry prvotními pojmovými kategoriemi. Kultura myšlení která se formuje „samo sebou“ v současné civilizaci, a panuje ve společnosti, se zakládá na prvotnosti kategorií hmota, prostor, čas, duch/energie (ačkoliv místy se na duch zapomíná, jako třeba v marxismu). Z tohoto čtyřsložkového koktejlu (byl už ve starém Egyptě jako čtyř-jediný bůh Amun), vyrůstá typ vnímání světa, ve kterém posun pojmů člověka ve vztahu k objektivním různorodostem a jejich pořadí vede k chybám a škodě v životě. Od klanění se egyptskému čtyř-ipostáznímu Amunovi pramení mnohé „paradoxy“ současných fyzických teorií, které neexistují při myšlení na základě přiznání prvotnosti trojjednoty matérie-informace-míra. Míra – je Boží předurčení. Tyto otázky jsou rozebrány v „Mrtvé vodě“ a v práci „K bohoděržaví...“

• Činnost na základě tandemového a polytandemového principu – jednoho z nejefektivnějších způsobů identifikace a vyloučení chyb, vytvářených subjektivizmem lidí. To je popsáno v „Mrtvé vodě“ a v práci „Od člověkupodobnosti k lidskosti...“

A to hlavní: chovat se v životě tak, aby Bůh nezbavil schopnosti k Rozlišení různorodostí v Objektivní realitě. Pokud to probíhá, pak se psychika člověka mění v „zaseknutou desku“.

Co se týká chápání Koncepce takzvanými „prostými lidmi“, kteří chtějí dobrého a spravedlivého vůdce, který svou mocí, přinucením a vykořeněním prevítů jim vytvoří ráj na zemi, pak „prostým lidem“ by bylo lépe stát se jednoduše lidmi, a mimo jakýchkoliv prostředníků se obracet přímo k Bohu, který odedávna připomíná všem lidem bez výjimky o Své připravenosti k realizaci takového dobrého a spravedlivého vedení v jejich životě bez narušení jejich svobodné vůle, kterou dal každému, komu je dáno být člověkem. Ale ne všichni „prostí“ a „lepší“ „lidé“ jsou ochotni jeho vedení přijmout, dát svobodu druhým a svěřit se Jeho Záměru...

*         *
*

Avšak ve výše citovaných našich starších pracech jsme se dotýkali otázky obtížnosti chápání materiálů Koncepce v jejím výkladu VP SSSR a naší neschopnosti vyložit ji krátce a „přístupně“ jen v aspektu jejích sociálních, ve své podstatě druhotných projevů, a nikoliv v aspektu informačně-algoritmické podstaty, se kterou má co do činění psychika každého člověka, pracujícího s materiály VP SSSR.

V epoše gorbačovské vlády, ti lidé, kteří položili základ aktivní činnosti VP SSSR v jeho nynější sestavě, stejně tak i mnozí další, stáli před všem známými otázkami: Co se děje? Kdo je vinen? Co dělat?

Když si je pokládali, jako startovní úroveň světonázoru a vnímání světa měli vyšší technické vzdělání, získané na základě tzv. „středního vzdělání“, posílené nikoliv projitím, ale osvojením doplňkového kurzu dialekticko-materialistické filosofie při přípravě ke zkouškám kandidátského stupně. Lidí s podobným vzděláním byly v SSSR desítky tisíc, pokud ne statisíce.

Ale je třeba přímo říct, že vnitřní prediktor nemá žádnou laťku na formální vzdělání, později se jeho členy stali lidé se středním vzděláním, ale s živým umem a proto s širokým rozhledem.

Obecně kulturní úroveň byla také obvyklá pro miliony nebo stovky tisíc lidí: četli uměleckou, publicistickou, historickou, vědecko-populární literaturu, vydávanou státními nakladatelstvími SSSR; stáli fronty na deficitní časopisy; četli vědecko populární časopisy, takové jako „Technika – mládeži“, „Znalosti = moc“, „Věda a život“, „Chemie a život“ atd.; dívali se na filmy, chodili do divadel, muzeí, jezdili na exkurze, poslouchali hudbu jak současnou, tak klasickou; žili světem zpráv, dodávaných sdělovacími prostředky; chodili na návštěvy, sami přijímali návštěvy, hovořili s nimi „o životě“, bavili se atd.

Nic mimořádného.

Na tomto základě je položení otázek „Co se děje“, „Kdo je vinen“, „Co dělat“ přivedlo k tomu, že se v jejich vnitřním světě zformovaly obrazné představy o tom jevu, který se nyní v materiálech VP SSSR nazývá „konceptuální moc globální úrovně významu“. Ačkoliv ten termín v té době neexistoval, samotný objektivní jev v životě globální civilizace a subjektivně-obrazné představy o něm byly. Vznikla potřeba podělit se vnitřním viděním toho co probíhalo s okolím, ale pro to bylo třeba vymyslet nebo zvolit slova ke zformovaným subjektivně-obrazným představám. Ve výsledku byl úzce specializovanému matematickému termínu „prediktor-korektor“ přidán široký vnitrosociální význam. Tak se objevil termín a pojem „globální prediktor“.

Zavedení určitého souladu subjektivně-obrazných představ o jevu „konceptuální moc“ v historii lidstva a termínu „prediktor-korektor“ vedlo k tomu, že pojem „prediktor-korektor“ se stal v historicky zformované kultuře SSSR nejen pojmem, vydělujícím jeho nositele, ale i pojmem odcizujícím jeho nositele od kultury davově-“elitární“ společnosti ve všech jejích modifikacích jak „esoterických“, tak i „exoterických“; odcizující jeho nositele od davu, od „elity“, od „žreců“-znacharů, kurátorů davo-“elitarizmu“.

Ale pojem „prediktor-korektor“, vycházející z úzké oblasti specializovaného vědění, způsobil vznik celého pojmového a terminologického aparátu dostatečně všeobecné teorie řízení, protože z jeho osmyslení v mezním vnitrosociálním měřítku pramenilo jeho osmyslení ve vazbě se subjektivně-obraznými představami o všech událostech ve Vesmíru bez výjimky, jako procesech řízených bezprostředně někým, nebo procesech, probíhajících na základě samořízení v řečišti objímajících procesů v hierarchicky organizovaném systému jejich vzájemné vloženosti. Tak se z osmyslení životní zkušenosti (včetně ospravedlňujících se předpokladů) objevila dostatečně všeobecná teorie řízení. Ale ačkoliv některé její termíny přišly z technické kybernetiky, dostatečně všeobecná teorie řízení jako taková v sobě nese množinu pojmů, vydělující jejich nositele od historicky zformovaného „samo sebou rozumění“ počátku 90. let 20. století nejen v Rusku, ale i na celé planetě.

Přitom část těch pojmů se ukázala být pojmy, které odcizují jejich nositele od kultury davo-“elitarizmu“ v libovolné jeho formě, jak „esoterické“, tak i „exoterické“. Konkrétně, logická struktura popisu vzájemné vloženosti procesů v dostatečně všeobecné teorie řízení se ukazuje nemožnou bez zavedení termínu „hierarchicky nejvyšší všeobjímající řízení“. Tento termín zbývá buď přiznat „prázdným“ nebo „neurčitým“ - z pozic ateizmu, nebo jeho objevení se ve vidění světa na základě trojjedinosti matérie-informace-míry zavazuje přiznat Existenci Boží a staví před otázky:

• Jaké mají být normální vztahy každého člověka a Boha, lidstva celkově a Boha?

• Jak daleko a kam jsme se – všichni společně i personálně každý – vzdálili od normy?

• Jakými cestami a jak se k ní vrátit?

Ale díky vzniku odcizení od veškeré historicky zformované kultury davově-“elitární“ společnosti, ani jedna z historicky zformovaných tradičních věrouk nemůže být přijata bez přehodnocení jejího obsahu a historie vzniku v té podobě, v jaké došla do naší doby.

...