Parlamentní slyšení na téma "Koncepce sociální bezpečnosti Ruska"

O legitimnosti koncepce.

V roce 1995 proběhly v ruské Dumě slyšení na téma Koncepce sociální bezpečnosti (KOB). Níže následuje překlad části stenografického záznamu slyšení, originál z publikace "Dumský věštník" lze najít na této stránce.

* * *

Parlamentní slyšení na téma "Koncepce sociální bezpečnosti Ruska" proběhly 28. listopadu 1995. Organizovala je Komise pro bezpečnost a klub Liberálně-demokratické strany Ruska.

Slyšení vedla zástupkyně předsedy Komise pro bezpečnost, N. V. Krivelská.

Z úvodního slova N. V. Krivelské:

"Koncepce sociální bezpečnosti Ruska se ani jednou neprojednávala v parlamentních slyšeních. Je to inovační myšlenka. Ačkoliv koncepce byla rozdána na ministerstva už před dvěma lety, do dnešního dne neexistuje obdobná koncepce ani ve Státní dumě, ani v prezidentských strukturách.

18. října Duma přijala usnesení "O doktríně národní bezpečnosti Ruska", ve které bylo prezidentu navrženo do 31. prosince vnést do Státní dumy jeho projekt doktríny bezpečnosti.

Z vystoupení generálmajora, akademika Konstantina Pavloviče Petrova:

-Kolektiv autorů koncepce mi dal úkol ji zde představit. Koncepce byla vytvářena v průběhu několika let. Kostrou autorského kolektivu jsou důstojníci námořních sil a dalších druhů ozbrojených složek. Byli zapojeni vědci z rozličných oblastí, různých oborů naší vědy.

V Rusku je vše. Nerostné suroviny, tvůrčí potenciál, gramotní specialisté. Chybí nám jedno - vlastní koncepce rozvoje. A to zanechává svůj otisk na veškeré činnosti našich státních orgánů. Dokud se naše země bude nacházet ve stavu konceptuální neurčitosti, žádné zákony nám nepomohou dostat se z nynější situace.

Předkládaná koncepce má tři základní rysy. Prvním je její celostnost. Druhým je její dlouhodobost. Je navržena ne na rok, dva, dokonce ani ne na desetiletí dopředu, ale na staletí. A třetím výrazným rysem této koncepce je její otevřenost. Je dostupná a otevřená celé společnosti, všem vrstvám obyvatel.

Základy koncepce sestávají z několika bloků. Prvním je blok filozofických otázek, spojených s chápáním procesu trojjedinosti matérie, informace a míry. Druhý blok otázek je spojen s chápáním globálního historického procesu. Třetí definuje dostatečně obecnou teorii řízení, která dovoluje dosáhnout chápání šesti priorit zobebecněných prostředků řízení společnosti, pokud se to týká jednoho státu nebo skupiny lidí, nebo šesti priorit konfrontace, pokud se to týká vzájemného působení dvou různých systémů nebo států.

Dále následuje blok ekonomických otázek, spojených s potřebami každého člověka konkrétně a lidstva jako celku. A nakonec jde řeč o změně logiky sociálního chování lidí.

V jaké době žijeme? My tvrdíme: problémy, které vyvstaly před Ruskem a před světem jako celkem, spočívají v tom, že lidstvo prožívá ne další střídání sociálně-ekonomické formace, ale válku koncepcí, to znamená přechod z jedné civilizace, kterou my nazýváme biblickou, do principiálně nové, harmonické, lidské.

Lidská společnost a život člověka ve společnosti je charakterizována kulturou. Kultura je informační stav společnosti. K čemu docházelo v globálním historickém procesu během posledních tisíciletí? K výměně informací docházelo jak na genetické, tak na vněgenetické (kulturní) úrovni. A rychlosti obměny informace se měnily. Pokud rychlost směny pokolení zůstávala prakticky neměnná, pak rychlost obměny vněgenetické informace se neustále zvyšovala.

V minulých staletích byla genetická informace (nebo frekvence její obměny) vyšší než vněgenetická, a to určovalo logiku sociálního chování lidí ve společnosti. V první polovině 20. století došlo ke změně vzájemného vztahu jejich frekvencí. Málokdo se bohužel zamýšlí nad tím, jaké z toho plynou důsledky. A vláda, která nechápe probíjající změnu logiky sociálního chování lidí, je odsouzena k záhubě.

My říkáme (a mnohým je to zřejmé), že existuje hmota (matérie), a tu všichni přiznávají. V akademiích, školách, institutech nám předkládali postulát: prvotními filozofickými kategoriemi jsou hmota, energie, prostor a čas. To bylo známé už ve starověku, ale ukazuje se, že tehdy existoval i další systém filozofických kategorií, v naší terminologii - matérie, informace, míra. A zkoumat je odděleně jednu od druhé také není možné.

Výsledkem globálního historického procesu se civilizace na planetě Zemi zformovala následujícím způsobem: Západ (jež je jakoby zosobněním civilizace hmoty) a Východ (jež zosobňuje jakoby civilizaci ducha, či v naší terminologii - informace). Ukázalo se, že pro skrytí procesů řízení a kontroly společnosti bylo třeba před ní skrýt koncept míry, a tehdy je možné manipulovat společenským míněním. A za tímto se skrývají velmi vážné věci, jež se týkají i vojenské oblasti. Přesun filozofického kyvadla od hmoty k idealizaci, to znamená od materializmu k idealizmu, s sebou přináší hromadné lidské oběti, chyby v řízení společnosti a mnohé další věci.

My tvrdíme, že matérie, informace a míra existují v nerozlučné jedinosti a jsou procesem. Vesmír je věčný a nekonečný, je regulován takovým způsobem, že o nic neusiluje, nehledá nové formy existence, nezná rozvoj na této úrovni, nestárne a nemládne, nezlepšuje se a nezhoršuje, a tak dále. To se týká i času i spirály evoluce.

Pokud chápat historii jako nějaký řetěz náhod, pak je možné říct: k čemu tratit síly, když i tak k ničemu nedojde, vše probíhá tak, jak to probíhá. Pokud přiznat, že globální historický proces nese řízený charakter, pak se dostaneme k principiálně novým závěrům.

Úkol řízení může řešit jen rozum. Rozum může být buď individuální, nebo kolektivní. A libovolný proces ve vesmíru je buďto procesem řízení, nebo samořízení. Co je důležité - mohou být různé způsoby a režimy řízení, včetně i řízení lidské společnosti jako nějakého supersystému. Je možné realizovat silné manévry, je možné realizovat slabé, za účelem změnit stav supersystému v tu či onu stranu. A existují rozličná schémata řízení. Je možné pracovat po určeném programu, je možné pracovat programově-adaptivním způsobem, a je možné pracovat systémem prediktor-korektor. Nejefektivnější způsob řízení, z úhlu pohledu dostatečně obecné teorie řízení, je práce podle schématu prediktor-korektor. Velmi důležité je dojít k pochopení konceptu kvality řízení.

Učili nás, že lidská práce se dělí na fyzickou a duševní. My tvrdíme, že práce se dělí na produktivní a řídící (administrativní).

Jak ocenit řídící(administrativní) práci? Jaká jsou kritéria jejího hodnocení? Docházíme k pochopení kvality řízení a chyby řízení. Pokud budou určité cíle a lidstvo bude v procesu řízení převážně dosahovat těchto cílů, jedná se o přijatelnou kvalitu řízení. Pokud budou cíle nevhodné nebo chybné a v důsledku se chyba řízení bude hromadit a dosáhne kritických hodnot, tehdy se existence lidské společnosti ocitne v nebezpečí, což nyní my všichni i pozorujeme.

Ale na tento proces je možné se dívat jen v nerozlučné jedinosti s chápáním struktury společnosti, ve které žijeme. My říkáme, že žijeme v tlupo-elitární společnosti. Co to znamená? Smysl spočívá v tom, že v informační rovině je lidstvo rozděleno na tři části - vrchol (my jsme ho nazvali velekněze, žrečestvo), střední (elita) a masu (tlupu). Žrečestvo disponuje faktologií i metodologí v plném rozsahu. Elitě se poskytuje faktologie v oblasti, která se jí týká. A masa je cíleně připravována o jedno i druhé.

Co se děje dále? Stabilita fungování tlupo-elitární společnosti je zabezpečena stabilitou informační pyramidy. Ve spojení se změněným vztahem frekvencí výměny genetické a vněgenetické informace, neboli se změnou logiky sociálního chování dochází k pronikání vědění směrem dolů, informační pyramida se rozmývá. Jakmile se rozpadá její stabilita, rozpadají se i všechny struktury, čehož jsme nyní všichni svědky.

V naší společnosti už téměř nejsou autority. Zmizely autority. Zmizely v důsledku změny logiky sociálního chování. Apokalypsa, kterou předpověděla církev, už se stala. Lidstvo ji přežilo, sice bolestně, ale přežilo. Když se frekvence obměny genetické a vněgenetické informace vyrovnaly, právě tehdy se přes planetu zemi převalily vlny revolucí. Došlo k první a druhé světovým válkám.

Jaký je závěr? Stabilitu fungování takové společnosti je v současné době možné podporovat jen uměle, na účet biorobotizace tlupy, to znamená propagací alkoholu, narkotik, biorobotizace hudbou a všech dalších prostředků za účelem oddělení lidí od vědění. Z druhé strany, degradací společnosti a její izolací od vědění není možné zvýšit kvalitu řízení. Ale společnost i přes to funguje. Protože v supersystémech, kterým je i lidská společnost, se vždy realizuje plná funkce řízení.

Obsahovou stránkou plné funkce řízení (a ona je přítomna v libovolné společnosti) je následující: rozpoznávání faktoru prostředí, s nímž se setkává intelekt, to jest faktoru, působícího na ten či onen systém; formování stereotypu rozpoznávání daného faktoru do budoucna s cílem eliminovat jeho rušivý vliv; formování vektoru cílů řízení ve vztahu k tomu faktoru a jeho zanesení do obecného vektoru cílů; formování cílové funkce neboli koncepce řízení: organizace řídící struktury, nesoucí v sobě cílovou funkci řízení; kontrola nebo pozorování za činností struktury v procesu řízení; podpora adekvátnosti systému nebo jeho likvidace, pokud ten vyplnil své funkce.

Ať chceme nebo ne, plná funkce řízení se realizuje vždy. Pokud se v nějaké společnosti nevyplňuje nebo se nějaká její část nevyplňuje zde, pak je vyplňována druhými jinde.

V našem každodenním vědomí existují tři větvě moci: zákonodárná, vypracovávající zákony, podle kterých společnost žije; výkonná, která ty zákony realizuje a soudní, která kontroluje práci výkonné moci a vyplňování zákonů.

Položme si otázku: na základě čeho jsou formovány a rozpracovávány zákony? Jsme toho názoru, že nepochází od chemických reakcí v mozku člověka. Ale od toho, že každý se něčím řídí. Čím? Řídí se nějakou ideologií.

Jedna část se řídí jednou ideologií, druhá část - jinou. Z toho vyplývá přiznání toho, že existuje nějaká moc, která stojí na zákonodárnou a nemusí být zakotvena de-iure, ale fakticky je přítomná.

Vzniká následující otázka: kdo a na základě čeho formuje ideologii? Zde přicházíme k chápání konceptuální moci. Právě ona zabezpečuje fungování společnosti po plné funkci řízení. Ona rozpoznává faktory, mající vliv na společnost, formuje vektory cílů a koncepci řízení, dosahování cílů. Ta moc je ve své podstatě autokratická a ignoruje demokratické procesy společnosti, které si nepřeje přiznávat jí autokracii. Moc, to je realizovaná schopnost řídit.

Nyní o prioritách obecných prostředků řízení. Hovoříme o šesti prioritách obecných prostředků řízení lidské společnosti. Šestá priorita, pokud podle významu začít odspodu, to jsou obyčejné prostředky násilí. Na základě této priority jsou vedeny "horké" války. Pátá priorita, to jsou prostředky genocidy, kdy je možné s pomocí alkoholu, narkotik zotročit celé země, podřizovat své vůli národy, nepřátele a tak dále.

Čtvrtá priorita je priorita ekonomická, kdy je možné s pomocí finančního systému také podřizovat své vůli celé národy. Třetí priorita je faktologická. To jsou různé technologie politiky, ideologie, náboženství, které mají vliv na umy i srdce lidí. Ale nad ní stojí priorita chronologická, nebo historická, priorita, která je formována první prioritou, metodologickou.

Z této klasifikace je možné dojít k chápání materiálních a informačních zbraní, horkých a studených válek. "Studená" válka nezačala z řeči Churchilla ve Fultonu a neskončila dodnes. "Studené" války se vedly, vedou a budou se vést i v budoucnu.

Hovoříce o nebezpečích pro Rusko, navrhujeme přístup z pozic těchto šesti priorit zobecněných prostředků řízení lidské společnosti. Tehdy se mnohé věci stanou jasnými, i formování zákonů, včetně těch ve Státní dumě.

Rusko dnes stojí před volbou: žít v rámci staré koncepce, nebo přijmout novou. Ano, to bude nová koncepce. A ona zabezpečí předvídatelný, stabilní rozvoj společnosti.

Z vystoupení akademika Mezinárodní akademie informatizace J.G.Kuzněcova:

- Mé vystoupení je prodloužením vystoupení Konstantina Pavloviče Petrova. Je posvěceno čistě ekonomickým otázkám, čtvrté prioritě, ačkoliv rozlišení priorit je samozřejmě relativní, všechny jsou navzájem propojeny. I u ekonomiky je světonázorová komponenta i význam.

Nyní je mnoho politických stran. Jejich vůdce můžeme rozlišit podle fotografií či videonahrávek v televizi. Ale v konceptuální úrovni ani jedna současná politická síla nepředstavila jasnou, přesvědčivou koncepci v rovině příčinných vztahů. Za prvé, výsledek, to znamená jakým způsobem jsme se dostali do nynějšího stavu. A za druhé, koncepce řízení budoucího Ruska.

Hlavní, co odlišuje politické strany a jejich konceptuální nevyhraněnost řízení, je zamlčováno. Je to otázka vlastnictví. Proč bylo možné tuto otázku buď zamlčovat nebo pokračovat ve využívání pojmu "vlastnictví" buď v úzce právním smyslu, ignorujíc světonázorový, nebo propagovat představy, které nám byly vnucovány na předcházející etapě? Proto, že jsou skrývány hlavní rozdíly, jež mají význam ve společenském procesu, v globálním historickém procesu. Jde o vzájemný vztah a interakce řídící a produktivní práce. Proto, že ve své podstatě nemůže být vlastnictví intepretováno jinak než jako právo řídit ty nebo jiné prostředky produkce. Když použijeme termín "vlastnictví" bez upřesnění, zdali je to vlastnictví výrobních prostředků, vytváříme tím inverzi či antagonizmus cílů. Soukromé, "osobní" vlastnictví bezúslovně existuje, a dokonce není ani v plném objemu popsána zákonodárnými kodexy.

Ale vlastnictví výrobních kapacit je otázkou dne, politickou. Ta nemůže být řešena bez představení společnosti koncepce řízení, kterou je společnost schopná si osvojit. Protože, vycházeje ze zákona času, hlavní prostředek zvýšení říditelnosti společenských procesů je zapojení společenských sil, to znamená zvýšení úrovně samořízení.

Druhý významným prostředkem je proměna orgánů moci ve struktury zodpovídající se společnosti. A následně, je to parametrem jejich činnosti.

Vlastnictví - to je právo řídit. Vlastnictví přírodních zdrojů nebo země je jen právem organizovat práci pro jejich využití.

Všechny strany jakoby dnes souhlasí (vznikl nějaký stabilní, řekl bych, konsenzus) s mnohostranností forem vlastnictví, nebo s mnohostranností ekonomiky. Všimněte si prosím, všichni bojují o moc a zároveň všichni přiznávají mnohostrannost. Je to proto, že nejsou vyjasněny priority a není odkryta obsahová stránka té otázky. A ta se týká rozdílů mezi formami vlastnictví - veřejnou a soukromou. Jaké je vlastnictví ve skutečnosti, veřejné či soukromé, závisí na tom, jak se formuje kruh řídících osob.

Pokud pracovníci sféry materiální výroby mají realizovatelnou možnost změnit osoby na řídících postech, kteří nezabezpečují potřebnou, v rámcích nějaké koncepce, kvalitu řízení, pak se jedná o vlastnictví společné, jakkoliv by se nazývalo. Pokud pracovníci nemají možnost vyměnit osoby na řídících postech, tehdy se jedná o soukromé vlastnictví, jakkoliv by se nenazývalo.

Principiální historický fakt. Po smrti Stalina KSSS a nomenklaturní stranická elita, která postupně ztrácela metodologickou kulturu, a následně i koncepci řízení, cíle, v jejichž jménu se realizuje řízení, ohraničila sociální hranice, odkud se čerpají řídící kádry, na samu sebe. To znamená, vznikla korporace. Proto předcházející forma vlastnictví byla soukromě-korporativní. Soukromé vlastnictví může být jak bezprostřední, tak korporativní, kdy se řízení realizuje na základě důvěry. Bez orientace v otázce vlastnictví se nelze posunou dále. Konceptuální neurčitost zavedla naší společnost do slepé uličky. Mimochodem, to je dnes pozorováno po celém světě.

Co navrhujeme? Za prvé, jsme také za mnohostrannost ekonomiky. Za druhé, díky okolnosti, že ekonomika se během staletí vytvářela podle logiky superkoncernu, může být nyní organizována a pozvednuta do stavu stabilního průběhu procesů jen na bázi priority společného vlastnictví a se všemi ostatními možnými doplňujícími komponentami. To je co se týká otázky vlastnictví.

V ekonomice funguje soukromé podnikání. Dokonce v materiálním smyslu je "zespolečenštění" jednoduše nemožné. Protože ekonomika se skládá z množství odvětví a z konkrétních podniků. Ekonomika představuje po obsahové stránce oběh zboží - to je její hlavní sociální stránka. A to představuje objekt řízení.

Vyvstává otázka: proč všechny strany mlčí po původu hlavního bodu - jakými prostředky se realizuje řízení daného objektu? Mýtus o samoregulaci trhu, podle mého názoru, nyní postupně začínají všichni přijímat právě jako mýtus. Je spojen s tím, že bojovníci za takzvanou liberální ekonomiku a soukromé podnikání zveličují jeho význam v historii a nechtějí si všímat role finančního systému v řízení. Naše metoda dovolila dát i zde principiální řešení.

Proč si myslíme, že mnohostranná ekonomika je možná, ale na základě společného vlastnictví? Protože finanční systémy byly v dosavadních ekonomických teoriích představovány v roli nominálních. Náš základní návrh spočívá v aplikaci matematické teorie podobnosti na makroekonomický systém.

Dvě vysvětlení. Makroekonomický systém je zaprvé impulsního charakteru, protože popisuje proces. Předměty výměny jsou vždy spojeny s technologicky podmíněnou periodou produkce těch či oněch výrobků, byť informací, byť konkrétních věcí. Z toho výplývá, že produkce zabírá čas, ale vypuštění hotového výrobku do oběhu, ke spotřebě, probíhá okamžitě. Odtud impulsnost procesu.

Za druhé, po obsahové stránce oběh zboží, který je popsán konkrétně rovnováhou mezi odvětmími, rozpracovanou ještě Leontěvem a aktivně rozpracovávaný v Sovětském svazu předcházejících 40 let, nebyl spojen se dvěmi závažnými prvky řízení - s kvalitou řízení a cíly. Neexistovala pro to metodologie.

Co představuje naše koncepce? Rozlišili jsme poprvé v historii ekonomické vědy cíle řízení podle dvou příznaků, berouce jako základ konečný subjekt spotřeby, to znamená člověka. V základě cílů výroby leží potřeby člověka, které se dělí na dvě hlavní třídy. První jsou demograficky podmíněné potřeby, organizované do pyramidy, počínaje individuálními, kolektivními, rodinnými a infrastrukturními, týkající se celé společnosti, a konče degradačně-parazitickými potřebami (týká se hlavně elit), ke kterým se řadí všechny potřeby, deorganizující výrobu s ohledem na to, že jsou nepředvídatelné.

Ekonomická doktrína, realizovaná v Rusku, je zcela nedefinovaná z úhlu pohledu konečných cílů, ačkoliv ve skutečnosti jako celek mlčky realizuje západní verzi ekonomiky, ve které je implicitně zajištěno panování degradačně-parazitického vektoru cílů nad demograficky podmíněným. Proč je tato teze principiálně důležitá? Proto, že zavedením konrétního termínu "vektor cílů" dovolilo informačně zakotvit rovnováhu mezi odvětvími a tím přivést do pořádku celý matematický aparát, využívaný v řízení. Zformulovali a popsali jsme 25 rovnic, věřím, že poslanci jsou s nimi už obeznámeni.

Druhý moment se týká objektu a prostředků řízení. Pokud je rovnováha mezi odvětvími ohraničena a má jasně definované cíle, pak se v řízení nevyhnutelně dostává na povrch další úkol - hranice oběhu zboží. To znamená, jaká je sociální organizace, která realizuje či aktualizuje prostředky řízení danou výrobu? Je to otázka o soběstačnosti ekonomiky.

Část politických hnutí hlásá, že je nutné podporovat domácího výrobce. Myslím, že je třeba upřesnění - podporovat vnitřní trh. Osoby na řídících postech mohou být s hlediska cílů řízení před obyvatelstvem odpovědné jen v případě, pokud pracují na toto obyvatelstvo. Tím se okamžitě stanovuje hranice objektů řízení. To je principiální bod. Otázku soběstačnosti ruského superkoncernu nelze obcházet bokem.

Západní ekonomika je postavena na pyramidě vzájemně propojených dluhů, zrcadlících pyramidu chtíče, a je ní nahromaděn kolosální vektor chyby řízení. Vždyť spor Clintona se svým kongresem nebyl zdaleka náhodným. Západní ekonomika, biblická civilizace, to je jedna globální hra typu "letadlo", která se opírá o ničím nepodloženou emisi platebních prostředků a světovou ekonomiku. Rusko rozehráli do určité doby v roli prostředku podpory stability západního systému. Avšak objevení se koncepce "Mrtvá voda" principiálně změnilo pravidla hry v globálním procesu. To, co bylo dříve tajným, se nyní stalo zjevným a jasně identifikovatelným, a to nejhlavnější, prognózovatelným.

Co je hlavní, z našeho pohledu, ve finančním systému superkoncernu? V předchozí ekonomice akademická věda nebyla schopná teoreticky ohraničit rovnováhu mezi odvětvími z důvodu neurčení konečného vektoru cílů a neřešení otázky míry oběhu zboží. Opačnou stranou rovnováhy mezi odvětvími je otázka o rentabilnosti. Také ona směřuje k otázce míry.

Tvrdíme, že současná ekonomika nemá v globálním měřítku invariant. To znamená, zlato v současné ekonomice není invariantem. Co je tedy invariantem? Finance jsou pouze stínem, doprovázejícím reálný předmět výměny. Peníze jsou jen informace, čísla, doprovázející předměty výměnu.

Trh, to je dynamický proces určité stabilní jednoty mezi platebními prostředky a nabízeným zbožím a službami, spojených mezi sebou cenami.

Pro uvedení finančního systém do rovnováhy, nebo naladění makroekonomiky, je třeba jasně pochopit, co jsou to peníze či peněžní oběh. Je to informační proces, doprovázející konkrétní oběh zboží. V jeho základě leží energopotenciál výroby a, následně, vztah mezi nutnou vyžadovanou veličinou platebních prostředků a energopotenciály je určen objemem výroby plus nějaký koeficient rezervy.

Všechna současná výroba je založena na energii. Z úhlu pohledu jeho efektivity či růstu produktivity práce je charakterizována právě "energovybavením" pracovního místa, to znamená, schopností produkovat více výrobků na pracovní jednotku.

Současný problémový stav je spojen s konkrétními příčínami. Za prvé, realizací tajné koncepce a nerozpracováním společnosti otevřené a pochopitelné koncepce řízení. Za druhé, zavedením západního lichvářského finančního systému a narušením rovnováhy či platbyschopnosti společnosti tahem pera finančníka.

Lidé, kteří nechápou, co představuje finanční systém ve vztahu k celostnosti národního hospodářství, se buďto vyhýbají penězům, to znamená pokoušejí se převést je na naturální formu a tvrdě centralizovat, nebo se stávájí otroky lichvářské strategie.

...

* * *

Dále se tehdy situace vyvíjela zhruba následujícím způsobem: Koncepce byla bezpečnostní komisí Dumy jednohlasně doporučena k seznámení pro širokou veřejnost a bylo schváleno doporučení o vytvoření expertní mezioborové skupiny, která by se jí zabývala. Než se však cokoliv stihlo dát do pohybu, na nátlak Američanů osobně zasáhl Jelcin a celou iniciativu zadusil v zárodku.