16.8.2014
...
— Ano, pane Saleme, chtěl bych se v té metodě zorientovat. Nakolik chápu, můj děd jí využíval v praktické činnosti a já vám budu velmi zavázán, pokud mohu dostat její detailní popis.
Na Káhiru klesla jižní noc. V sadu na břehu Nilu zasvítily světlušky. Salem se zvedl vyprovodit hosta a slíbil zítra poslat po Mahmúdovi slíbenou práci, a také překlad „Gavriliády“ a „Domku v Kolomně“ s komentáři.
Okolo hodiny proseděl Holmes nad notebookem, zapisuje si nutné poznámky o setkání se Salemem, a teprve poté vytočil londýnské číslo.
— Dobrou noc, Harvey. Volám, jak jsme se domluvili.
— Jak uběhl večer, Holmesi? Doufám že vám „břišní tanec“ zlepšil náladu? Jak s Bombají?
— Souhlasím, Harveyi, — ignoroval Holmes poznámku o břišním tanci, který skutečně viděl během jeho první návštěvy Káhiry, — ale s jednou podmínkou. Musím se dostat do Puttaparti.
— Není problém, Holmesi. A kde to je? Nikdy jsem o takovém městě neslyšel.
— Je to trochu na jih od Bombaje, přibližně hodina letu. Leží tam rezidence Sai Baby. Potřeboval bych pomoc představitele firmy. Ale poté, Harvey, žádná Kolumbie nebo Singapur.
— Slibuji, Holmesi, zpětnou letenku Bombaj – Londýn máte garantovanou. Pokud to není tajemství, ten Sai Baba, není to konkurenční firma?
— Můžete být klidný. V Indii je to bůh a já chci vidět na vlastní oči, jak probíhá stvoření světa.
— Vždy jsem si cenil vašeho humoru, Holmesi. V Bombaji vás bude čekat představitel firmy Prakaš Kumar. Všechny nutné dokumenty o indické pobočce dostanete v naší egyptské kanceláři. Řekněte mu číslo letu a den vašeho odletu z Egypta. Pokud bude třeba, Kumar vás bude doprovázet i do Puta...
— Puttaparti, Harveyi.
— Třeba Puttaparti, pozdravujte Sai Babu. Na shledanou v Londýně a dobrou noc.
8 — 12 října. Indie. Bombaj – Puttaparti
V neděli Holmes našel všechny nutné dokumenty o ašrámu Sai Baby (tak se nazývala rezidence indického boha) a objednal letenky z Káhiry do Bombaje a Puttaparti. Ráno v pondělí ho Mahmúd odvezl na letiště a za čtyři hodiny už byl v Bombaji. Uvítal ho vychrtlý mladý Ind, evropsky oblečený, a hned ho odvezl do hotelu Sheraton. Homes byl v té zemi poprvé a Prakaš mu ukazoval pamětihodnosti mořských vrat do Indie.
— Ašrám Sai Baby je i v Bombaji, pane Holmesi, — přívětivě řekl, usmívaje se.
— A Sai Baba tam bývá?
— Ne, on téměř neopouští Puttaparti. Sjíždí se tam poutníci z celého světa a všichni chtějí vidět Sai Babu, všichni chtějí, aby je přijal a pohovořil s nimi.
— A vy jste ho Prakaši viděl?
— Ne, Holmesi, já jsem dokonce v Puttaparti nikdy nebyl.
— Ve středu poletíme spolu a možná nás příjme.
— To je velmi složité, pane Holmesi. Lidé tam čekají dlouhou dobu, ale daleko ne všem se podaří setkat se a pohovořit se Sai Babou. O tom s kým bude mluvit rozhoduje on sám.
Bombaj to není Káhira. Holmes to pocítil už na mezinárodním letišti. Něco bylo jinak (špatně). To „něco“ nešlo postihnout, ale bylo vnímáno nějakým zvláštním, možná šestým smyslem. Možná vůně Indie? Nebo zvláštní vedro v říjnu? Ano, jistě, byl to jiný druh vedra, dusivé, vyvolávající na celém těle lepkavý pot, kdy dokonce pětiminutové přebývání na slunci tak rozpaluje mozek, že se člověk chce ihned vrátit do chladu klimatizace auta. I slunce zde bylo úplně jiné: ne jasné a pronikacé, jako v Egyptě nebo Káhiře, ale dívající se zvrchu rozplizlým bílým diskem. Ó jak ty figurky, běhající po smaragdové zeleni stadionu, jak si zvykli na ten žár? Ne, není to o slunci nebo žáru, ale o něčem jiném. Možná v těch lidech, dřepících kolem příkopů okolo podivných „staveb“ z vlnitého plechu, kartonu a hadrů?
— Kolik jich je celkem? — Holmes si nevšiml, že položil otázku nahlas.
— Malých lidí? — pokusil se upřesnit otázku Prakaš.
— Tak je zde nazývají.
— V Bombaji? — zeptal se Holmes.
— Ne, v Indii.
— A proč je tak nazývají?
— Proto, že neexistují: to znamená oni jakoby jsou, ale z hlediska vyšších kast nejsou. Tak to bylo vždy. Nemají příbytky, práci, jakékoliv osobní dokumenty. Počítá se jen souhrnná jejich masa ve statistice porodnosti a smrti.
— A kolik jich je dohromady v Indii?
— Někde okolo třiceti procent. Pokud vzít v úvahu, že obyvatelstvo Indii překročilo miliardu, je jich více než tři sta milionů.
— To je skoro celá Evropa! A nikdo nebojuje za jejich práva? A jak oni sami?
— Oni neznají a nepředstavují si pro sebe jiný život. Oni se zde rodí, prožívají svůj čas, zanechávají potomky a odcházejí do onoho světa. Někdy, když vznikne potřeba něco na místech jimi obývaných postavit, přijíždí kolona náklaďáků, posadí je se vším majetkem na korby a odvezou na jiné místo.
— A oni neprotestují, nepokoušejí se něco na své situaci změnit?
— ??? — Prakaš se podíval na Holmese tak, jak se dívají na děti, když zadávají nesmyslné otázky, na které nemůže být odpověď.
— Prosím, Holmesi, nepokoušejte se u nich nic koupit. Stejně nic nezměníte a sám můžete mít problémy.
— Pochopil jsem vás, Prakaši. O tom mě včas varovali už v Káhiře.
Ne, — přemýšlel Holmes, — to nebyla chudoba, se kterou se setkával ve všech zemích světa. To bylo něco jiné, pro co zatím nemohl přijít na název. A to „něco“ vyžadovalo své určení. Holmes, zvyklý na analýzu všeho, co upoutávalo jeho pozornost, se poprvé setkal s nějakým novým jevem, a následuje algoritmus rozlišení na úrovni „to“ a „ne to“, metodicky probíral možné analogie, na základě kterých bylo možné klasifikovat to nové, čeho se stal nedobrovolným svědkem. Vzpomněl si na úvahy Verova ve Španělsku o tom, že pojem je obraz plus slovo. Slovo se mohlo objevit jako důsledek už známého obrazu. Ale adekvátní obraz nevznikal a slova, přicházející na mysl ohledně uviděného a uslyšeného, se zdály být prázdnými a mrtvými.
— Dorazili jsme, pane Holmesi, — přerušil Prakaš jeho přemýšlení ohledně „malých lidí“. — Zabydlete se a za hodinu dvě jsem vás připraven odvézt na místní oddělení firmy Ernst & Young.
Hotel Sheraton v Bombaji se málo čím odlišoval od hotelů stejné firmy kdekoliv jinde. Rozšířené po celém světě, byly svého druhu symbolem stability a prosperity Západu. Množina služeb, nabízená v jednotlivých hotelech, byla také standardní, ale v Bombaji, konkrétně v Indii obecně, byl problém s vodou: Evropané v žádném případě neměli používat vodu z kohoutku; jedině balenou – dokonce pro čištění zubů. Holmes o tom věděl, ale z nějakého důvodu si vzpomněl na představitele anglické koloniální administrativy, kteří žili před dvěma sty lety. Jak ty problémy řešili oni? Tehdy nebyly ani klimatizace, ani speciální čističky vod.
Záležitost, kvůli které přiletěl Holmes do Bombaje, se ukázala složitější. Právní normy indického zákonodárství, vnějškově odpovídající britským, dovolovaly natolik mnohoznačný výklad jednotlivých bodů ohledně bankrotu firem, že proměňovaly svobodný pohyb kapitálu ve světě v jednosměrný pohyb. Ale ve své podstatě existoval v indickém právu hluboce skrytý vnitřní algoritmus, spolehlivě ochraňující kreditně-finanční systém země před zahraniční intervencí. Druhý den svého pobytu v bombaji Holmes pochopil, že je schopen vyřešit jen parciální konflikt, který vznikl mezi vedením firmy, kterou reprezentuje, a indickou administrativou. Po jeho odjezdu zůstane obecná strategie indického vedení neměnná a časem se zde činnost Ernst & Young stane stejně problematickou.
Byl Holmes patriotem firmy, kterou představoval v různých zemích? — Na tu otázku by jen těžko on sám odpověděl kladně. Spíše pro něj bylo zajímavé sledovat sám proces konfrontace národního kapitálu té či oné země s mezinárodním, a, jak se mnohokrát přistihl, zdaleka ne vždy byl na straně posledního. Z druhé strany, dobře si představoval, že proces koncentrace produktivních sil společnosti, který získal pojmenování-klišé „globalizace“ je proces objektivní v tom smyslu, že běží mimo přání konkrétních, dokonce těch nejmocnějších státních činitelů. Ani Echnaton, ani Ramzes, ani Július Caesar ani Napoleon nemohli ten proces zastavit. Všichni ho mohli jen zpomalit nebo zrychlit. Ale přitom byla i nějaká koncepce řízení tím procesem globalizace, která je samozřejmě subjektivní, protože se v ní vždy projevují cíle a zájmy určitých osob.
Ale „malí lidé“ — «little people», jak je nazval Prakaš Kumar, neměli možnost nejen vyjádřit své zájmy v podobné koncepci koncentraci produktivních sil, ale neměli ani možnost byť uvědomit si svou potenciální lidskou důstojnost. Jaká pak byla jejich role v tom procesu?
A znovu Holmes hledal nutný obraz pro klasifikaci nového jevu, dokud z hlubin paměti nevypluly známé scény z filmu „Matrix“.
Nu, jistě, v tom bylo celé lidstvo ve vztahu ke strojové „matrici“ představeno v roli zdroje nějakého specifického druhu energie – něco jako baterky pro její provoz. Pokud popřemýšlet, pak skutečně ve vztahu k egregorům je situace většiny analogická – podporovat je svou energií, nutnou pro realizaci cílů majitelů a manažerů egregorů. Skrz zvláštní systém „přípojek“ dává každý člověk egregorům evou energii, a skrz ty samé „přípojky“ egregor a jeho manažeři realizují vliv na všechny „připojené“, v důsledku čehož oni všichni ve větší nebo menší míře nejsou svými pány. „Přípojkami“ se pro různé lidi mohou stát různé zájmy: od všemožných narkotik, počínaje od téměř celospolečensky používaného tabáku a alkoholu, čímž Holmes hřešil i sám, do pop-music. A z toho vyplývaje, v současných masových sdělovacích prostředcích (televize, rádio, noviny, časopisy) je vše potřebné (především reklama) pro vliv na „připojené“.
To jest, veškerá posloupnost scén jako z nočních můr ve filmu není vůbec fantastika a výplod schizofrenika, ale vizualizace na plátně kina naprosto reálného egregoru, který nyní řídí západní regionální civilizaci. A zde v Indii se Holmes setkal s nějakým velmi starým egregorem, jehož „baterkami“ slouží ty stovky milionů „malých lidí“. A v tom je jejich mise? Pravděpodobné je, že jinou misi pro ně organizátoři kastového systému neplánovali...
Cestou na letiště místních aerolinií Bombaje si Holmes pro sebe poznamenal, že nikdo v Indii mu „pikniky“ neukazoval a otázky podobné těm, se kterými se setkal ve Španělsku a Švýcarsku nikdo nenastoloval. Proč letí v Puttaparti? Proč potřebuje nutně hovořit se Sai Babou? Na všechny ty otázky neměl přímou odpověď, kromě možná té, kterou on jako vtip (a byl to skutečně vtip?) dal Harveyovi.
Letadlo už se vzneslo, když Holmes obrátil pozornost na to, že obě kabiny jsou zaplněny jen z jedné třetiny. Prakaš Kumar vysvětlil, že letadlem létají do ašrámu jen bohatí cizinci, a většina poutníků se tam dostává po zemi. Přesto je v Puttaparti letiště Sai Baby s jednou dráhou a staví se druhá. Počasí bylo jasné, na nebi ani obláčku a skrz okýnko se otevíral překrásný pohled nejprve na Indický oceán a poté na rovinatou část země. Malé upravené letiště se rozkládalo mezi kopci, pokrytými svěží zelení. Na jednom z nich byl uvítací dav: auta, skůtry – veškerý nábor dopravních služeb libovolného velkého indického města. Prakaš zkušeným pohledem vybral z davu potřebného průvodce, načež vybraný automobil pustili za ohradu letiště pro nastoupení cestujících a naložení zavazadel.
— To je téměř jediný zdroj příjmu místních taxikářů. Dvakrát za týden přilétají poutníci a dvěstě-třista rupií (čtyři-pět dolarů) je dobrý příjem pro kohokoliv při téměř naprosté nezaměstnanosti 50-ti tisícového městečka. — komentoval Prakaš.
Patnáct minut jeli po moderní cestě kolem chrámů, univerzity Sai Baby a dalších kultovních budov, načež se ocitli u brány ašrámu. Dále bylo třeba jít pěšky. Ašrám, doslova velká oáza se rozprostírala uvnitř lidnatého města s velkým množstvím krámků, špinavých uliček, kanalizačních stok a levných hostinců. Ohrazený kamennou stěnou, představoval výrazný kontrast hlučnému a zaprášenému městu s kypícím mnohohlasým a různobarevným davem. Holmese s Prakašem ubytovali v jedné z bloků ubytovny, umístěné na perimetru ašrámu v západním sektoru. Bylo třeba se převléct do bílých šatů a kalhot, koupených v místním obchodě, načež se Holmes se svým doprovodem stali neodlišitelnými od ostatním poutníků, kterých v ašrámu bylo více než deset tisíc. Dá se říct, že na nevelkém území ašrámu byl v miniatuře představen celý svět. Delegace z různých zemí obsahovaly od dvou-třech do desítky i více lidí a navíc jejich představitelé nosili na šíji poznávací symboly ve formě „kravaty“ se symbolikou národních vlajek. Holmes obrátil pozornost na to, že cena bydlení, jídla, oděvů byly čistě symbolické, což přivádělo na myšlenky o zjevné ztrátovosti celého projektu. Ano, bezpochyby, zde se něco „vařilo“ ne bez účasti velmi bohatých sponzorů.
Prakaš vyjasnil u admininstrace ašrámu vše, co se týkalo rituálu setkání s Sai Babou a navrhl po večeři jít dříve spát, když někdo ostražitě zaklepal na dveře pokoje. Holmes se tázavě podíval na svého souseda, ale ten překvapeně pokrčil rameny a vším vzezřením dával najevo, že nikoho nezval.
— Vejděte, — ozval se Holmes.
Dveře se otevřely a do pokoje vešel mladý člověk v bílém oblečení poutníka a se složkou nějakých papírů. Na pohled mu bylo kolem třiceti let. Měl tmavou tvář s trochu šikmými tmavýma očima a odzbrojujícím přívětivým úsměvem. Holmes se rozhodl, že pokud to není místní člověk, pak nejspíše patří k obsluze ašrámu. Ale co ho sem přivedlo?
— Pane Holmesi, prosím o prominutí že jsem přišel bez pozvání. O vašem příjezdu jsem se dozvěděl od známého z administrativy. Říkají mi Griša, jsem z Ruska a zde jsem už téměř tři roky. Doprovázím ruské delegace jako tlumočník, když je pozve Sai Baba. Před rokem přijeli z Petrohradu tři Rusové a Sai Baba je pozval hned první den, což bývá krajně zřídka. Měl s nimi hodinovou besedu a navrhl v ní pokračovat na následující den, což se zde minimálně po tu dobu co jsem zde já, nestalo ani jednou. Na první setkání jsem se nedostal, protože tři hosty z Petrohradu doprovázel jeden Rus, který je zde netrpělivě čekal téměř tři měsíce. Ale na prvním setkáním mu Sai Baba vyjádřil svou nespokojenost, což všechny překvapilo, protože Sai Baba je vždy a ke všem velmi zdvořilý. Proto na druhé setkání Rusové pozvali mě, a tak jsem byl svědkem jejich besedy se Sai Babou. Tam proběhlo z mého pohledu mnoho neobyčejného a zajímavého, ačkoliv jsem to nepochopil hned, ale teprve poté, co moji krajané už odletěli do Bombaje.
V Puttaparti se objevili asi měsíc po zániku atomové ponorky Kursk. Na příčinu té katastrofy a její následky měli svůj názor, a zjevně ho chtěli prověřit u Sai Baby. Jako ilustraci možných variant rozvoje událostí v Rusku a ve světě mi ukázali „pikniky“ z petrohradského časopisu „Hodina zvratů“ a řekli, že ty rébusy máte a že se jimi zabýváte, minimálně od roku 1994. Pobyl jsem s nimi dva dny a dozvěděl se tak mnoho nového, že se doteď nacházím pod dojmy z uslyšeného. Oni neříkali, že se tady objevíte, ale mě se zdálo, že se tady objevit musíte. A poté, co letadla-kamikadze zničily Světové obchodní centrum v New Yorku, jsem, přiznávám se, váš příjezd očekával. A když jsem v aktuálním seznamu cestujících uviděl vaše jméno, pane Holmesi, jednoduše jsem neodolal k vám nezajít. A tak jsem zde.
Ze začátku bylo zjevné, že host byl nervózní, ale brzy začal mluvit uvolněněji a jeho řeč svědčila o dobré škole anglického jazyka a časté praxi.
— Vše co jste řekl, Gríšo, — říkám vaše jméno správně? — začal Holmes.
Host kývnul na znamení souhlasu a Holmes pokračoval.
— je velmi zajímavé. Skutečně znám ruské „pikniky“ a už jsem si myslel, že v Indii na ně řeč nedojde. Ale vy jste odstranil mé pochybnosti. Ale přece, přoč jste se rozhodl, že já nutně musím přijet k Sai Babovi?
— Po pravdě vám nemůžu příliš objasnit, pane Holmesi, konkrétně, na čem se zakládaly mé domněnky, ale nějaké své myšlenky na to téma vám říct můžu. Nicméně už je pozdě a vy si potřebujete odpočinout, pokud se zítra chystáte projít celý rituál návštěvy chrámu Sai Baby, a pravděpodobně, jako i většina zde přítomných, byste chtěl osobní setkání se Sai Babou?
— Ano jistě, ale Prakaš říká, že je to málo pravděpodobné, protože Sai Baba si sám vybírá, koho pozve na besedu. Za prvé, zajímá mě, proč se s ním všichni tak snaží soukromě pohovořit. A za druhé, chtěl bych se dozvědět, co to byla za záležitost s Rusy, které pozval hned dvakrát po sobě.
— Pokud soudit podle mé zkušenosti, většina sem přijíždí, aby řešila nějaké své osobní problémy: zbavit se nemocí, těžkých neduhů, celkově změnit svůj život, který mnohé podle mého jednoduše unavil. Nemůžu mluvit za jiné, ale co se týká mně, já jsem skutečně po setkání se Sai Babou změnil svůj život. Měl jsem mnoho problémů, ale už třetí rok žiju tady v souhlasu sám se sebou, a to není tak málo pro nynější složitou dobu. Co se týká vzájemných vztahů těch třech Rusů a Sai Baby, chtěl bych o tom pohovořit zvlášt, lépe zítra, po vašem setkání se Svámím.
Informační báze KSB