Prognóza o najbližšej dobe v Európe - Svete... ako sa to dotkne Česka a Slovenska

zbytečně dlouhé teoretizování, přisouzení výsledků české volby prezidenta vlastnostem čechů jako sice podřizujícího se národa, ale přitom kladoucího nepřímý odpor (nevím, nevím, tomu už se ani nedá říkat eufemismus, vždyť jsme byli normální kolaboranti, výroba zbraní jenom pro fašouny se začala sabotovat trochu pozdě, snad aby se neřeklo, totéž atentát na protektora, to i slováci byli jinší chlapíci se svým SNP, apod.), naprosté nepochopení událostí před 2.sv.válkou, kdy ČR byla stejně sio-velmoc jako dnes a češi šli jenom ve vleku velkopodnikatelů ne českého původu, vznik ČSR tedy společného státu slováků a čechů jenom z důvodu rozbití mnohem většího Osterajchu stejně logický jako rozdělení teď po sametu, který jim vyjednaly "elity" a zneužili tak národnostního vzplanutí, katastroficky malý rozdíl počtu hlasů mezi kandidáty na prezidenta, který by zvrátila první další lépe připravená megašou v TV, nebo alespoň nejmenší příprava Trautenberka na diskuse a bylo by teď všechno jinak, hrůza, že právě jakási intelektuální "elita" soustředěná ve městech podlehla mediálnímu výplachu, protože díky konzumu nemají čas sledovat co se opravdu děje. Jistě, je od něj pěkné, že o nás šíří takové chiméry nejen pro ostatní, ale i pro naše povzbuzení, ale skutečnost to prostě není..

S tím hodnocením národa coby kolaborantů (paušálně) rozhodně nesouhlasím. Nikoliv bezdůvodně sem byl jako protektor dosazen druhý muž Říše Heydrich.

Něco z Wiki: Český národ se však nevzdával a dne 28. října 1939 se při příležitosti výročí vzniku Československa konaly manifestace v Praze i v dalších českých a moravských městech. Demonstrace v Praze byla brutálním způsobem za pomocí střelných zbraní gestapem rozehnána. Byl při ní zabit dělník Václav Sedláček, několik lidí bylo těžce zraněno, mezi nimi i student Jan Opletal, který pak na následky zranění dne 11. listopadu zemřel. Početní účastníci jeho pohřbu 15. listopadu 1939, který se stal manifestací proti německé okupaci, byli brutálně rozehnáni. Dne 17. listopadu 1939 byly na osobní příkaz Adolfa Hitlera přepadeny české vysoké školy a studentské koleje, ve kterých nacisté zbili a zatkli stovky studentů. Všechny české vysoké školy byly téhož dne uzavřeny, a toto násilné opatření zůstalo v platnosti až do konce Protektorátu.[10] Vedoucí představitelé českých vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni, stovky českých studentů byly internovány v koncentračních táborech na německém území. Po těchto událostech byla okupační správou zavedena zcela neobvyklá represívní opatření, která nadále vyloučila veškeré možnosti otevřeného odporu vůči okupační moci. Český národ se však dále bránil. Všenárodní protinacistická jednota, spontánní projevy odporu, první kroky organizovaného ilegálního odboje a rozšiřování letáků a ilegálních časopisů, to vše vytvářelo českou rezistenci.

Rok 1941 se stal do jisté míry rokem naděje. Německo po prohrané letecké bitvě s Anglií vzdalo plány na invazi na britské ostrovy. Když navíc přepadlo Sovětský svaz, lidé začali věřit tomu, že se karta obrátí, a sovětský lid ve Velké vlastenecké válce zvítězí. Aktivizoval se odboj, rozmáhaly se sabotáže, v továrnách docházelo ke stávkám. Když se však v září stal zastupujícím říšským protektorem Reinhard Heydrich, situace se změnila. Heydrich pronesl při nástupu svůj památný tajný projev, který se týkal plánů na likvidaci českého národa. Bylo vyhlášeno první stanné právo, které otřáslo ilegálním odbojem i všeobecným odporem. Byly zřízeny německé stanné soudy, které se vymykaly jakékoli kontrole i ze strany nacistických justičních orgánů. Heydrich také zintenzivnil deportace českých Židů do koncentračních táborů. Tato brutální politika přinesla nacistům ovoce, že i v zahraničí se ozývaly hlasy, že Češi jsou vcelku loajálními a spokojenými příslušníky Říše a že o vnitřním odboji se dá mluvit stěží. Atd.

To že většina obyvatelstva ze strachu pracovala a snažila se příliš nevyčnívat z řady se podle mého těžko dá hodnotit jako kolaborace. Jistě, bylo asi i docela dost opravdových kolaborantů, ale nebylo jich víc než na jiných okupovaných územích.

tak s tímhle zásadně nesouhlasím, "kníže" pravděpodobně projelo o mnohem více procent, kdyby byl rozdíl pár procent, zfalšují to v jeho prospěch, pokud by projel třeba 2-3:1 tak už na to jednoduše neměli koule - co kdyby to chtěl někdo překontrolovat. Tak alespoň upravili 30:70 na 45:55, aby to nevypadalo jako takvé fiasko.

I takhle to ale není "nějakých pár procent", to je zase mediální výmysl: Zeman dostal i podle pravděpodobně upravených výsledků o 22 procent hlasů více než "kníže", o půl milionu v absolutním počtu. To je "zanedbatelné"? to je naopak "sakra nezanedbatelné". (55/45 = 1.22) Pokud 40 procent nešlo volit, je to jejich problém, vyjádřili tak souhlas s tím, jak se rozhodne těch 60 procent.

To o našem "normálním kolaborantství" připisuji snad jen neznalosti, viz text výše. Ano, ČSR byla mj. určitým projektem zákulisí, ale a) věděl to národ? (ne) a b) dá se z toho důvodu označit národ za kolaboranty? Kromě toho, chuť bránit se byla i když situace byla naprosto bezvýchodná, kapitulovalo vedení, ne národ.

http://www.chelemendik.sk/Sergej_Chelemendik_Vitazstvo_Milosa_Zemana_nova_Prazska_jar_prog_1006361338.html

Je to článok, ktorý bol napísaný na základe žiadosti redakcie ruského týždenníka Rossijskije vesti, ktorý vydáva administratíva prezidenta Ruskej federácie. Tento týždenník je distribuovaný priamo jeho odoberateľom, ktorými sú Horná a Dolná komora ruského parlamentu, všetky ministerstvá RF a regionálne vlády všetkých subjektov Ruskej federácie. Článok patrí do série článkov ruského spisovateľa Sergeja Chelemendika o Európe a dianí v Rusku. Všetky tieto články boli súčasne uverejnené aj v preklade do slovenčiny na portále www. chelemendik. sk. Odkazy na tieto články uverejňujeme na konci textu.

http://www.uloz.to/xm39RzJ/Chelemendik_10-2012-01.2013_wma-32kbps.rar

neuvěřitelný vhled