...jak znělas od věků, navěky zni!
(z internetu v r. 2003)
Zamyšlení
Mnoho osobností slova i písma rádo vzpomíná na svého učitele češtiny. Také já jsem měl to štěstí a potkal jsem člověka, který mě poznamenal na celý život. Byl jím pan profesor dr. Václav Martinů, příbuzný známého hudebního skladatele. Pečoval o můj jazykový růst od sekundy do oktávy a mnohé jeho zásady ctím dodnes, i když od maturity uplynulo již 50 let. S úsměvem vzpomínám, jak brojil proti novotvarům, jakým bylo např. slovo velkoprodejna. Co je to za nesmysl, říkával, to bychom mohli říkat také malokočka a velkopes. Vždyť čeština má krásné slovo tržnice.
Pan profesor hlídal nejen gramatiku, ale dbal i na správné vyjadřování, uměl ocenit sloh vydařené kompozice. Pod ní bývalo známek hned několik: za úpravu, sloh i gramatickou správnost. Ukládal nám naučit se nazpamětˇ i dlouhé básně, např. Toman a lesní panna, a pozorně hodnotil nejen splnění úkolu, ale hlavně správnou výslovnost a přednes. Byl přísný a náročný, ale měli jsme ho rádi. Vychoval z nás občany s vysokou, nejen jazykovou, kulturou.
Kdyby se stal zázrak, a náš pan profesor vstal z mrtvých, asi by se vyděsil. V inflaci tiskovin všeho druhu je plno hrubých gramatických chyb, o vulgárních a nespisovných výrazech ani nemluvě. Osoby v tisku a za mikrofony neumějí říci v čem spočívá problém, ale věci jsou „o tom“. Jiné věci jsou základnější a dokonce i nejzákladnější či nejoptimálnější, jakoby základ slova ( a mnoha dalších) již sám nevyjadřoval krajní mez. Odborná mluva je hustě prokládána cizími slovy, ačkoliv pro daný význam má čeština odpovídající výraz ryze český. S tímto nešvarem se můžeme setkat zvláště v lékařské odborné mluvě, ale i jinde, přičemž autoři se mnohdy snaží zbytečným používáním cizích slov dodat textu punc vědeckosti. Někdy jde ovšem o naprosto nedostatečnou jazykovou kulturu, která např. v textech o počítačových hrách, nezná úrovně, ale levely atp. Vzniká podivný vyjadřovací jazyk, který bych nazval čeklish.
Komerce výrazně přispívá k úpadku jazykové ( a nejen jazykové) kultury. Někteří moderátoři televizních stanic nemají základní předpoklad pro výkon svého povolání, neumějí čistě vyslovovat. Za příklad může posloužit televizní hvězda Novy, Jan Tuna, který místo jasného e vyslovuje ä a nezřídka drmolí. Kvákající brněnská reportérka už naštěstí z obrazovky zmizela, ale nezdá se, že by se výraznými nedostatky ve výslovnosti mladých reportérů či moderátorů někdo trápil. K úspěchu mnohých stačí zřejmě hezká tvář, konexe a o zbytek se postarají dílny tvůrců nových tváří - image makerů.
Kdyby náš pan profesor viděl všechny ty hypermarkety, supermarkety a megashopy, jistě by rád vzal na milost i opovrhovaný výraz velkoprodejna. Ačkoliv to byl kultivovaný a vzdělaný člověk, početné anglické názvy českých časopisů by ho vyděsily a asi by jim ani nerozuměl.
Pan profesor Martinů nás učil, že o čistotu jazyka se musí pečovat, a že se tak dělo už v době Mistra Jana Husa, který brojil proti lajdácké výslovnosti. Vštěpoval nám slovem svým i našich klasiků lásku a úctu k naší mateřštině.
Rodná ty mluvo, drahý ty skvoste, jediný z velkého odkazu dědů, který jsi překonal v svatosti prosté, všechnu jich slávu, všechnu jich bědu, nádheru králů, velikost věků, a vše co do prachu zhrouceno s ní, ... jak znělas od věků, navěky zni.
Škoda, že slova té básně nezaznívají v uších všech, kdo mají co do činění se slovem a písmem tak, jako v uších mých!
Chrámem i tvrzí, nazval češtinu Pavel Eisner. Úcta k chrámům se v naší ateistické společnosti nenosí a na hájení tvrze není dost času, ani politické vůle. Čas jsou přece peníze.
Diskusní téma: ...jak znělas od věků, navěky zni!
úplný
Včera...
Jak vzpomínáme na učitele? Každý podle toho, čeho chtěl v životě dosáhnou. Ti z nás, kteří po základce pokračovali ve studiích, hodnotíme kantory zda nás naučili, či ne. Ti, kteří zůstali na řemeslech či šli rovnou pracovat, hodnotí kantory na hodný/zlý.
Jak vysvětlím učitelce základního školství, že místo v autobuse, které ona soustavně obsazuje, je určeno pro osoby invalidní a handicapované, ne pro ni, aby celou cestu prožvanila s řidičem. Co na tom, že řidič prostředku hromadné přepravy osob má takové plkání zákonem zakázené... A tak se dědci, babky či zlomené kotníky vydávají na pouť dále do vozu a každým krokem v uličce mezi sedačkami riskují pád a další úraz či alespoň komplikaci. Jak to vysvětlit té jedné z vtipu, kdy se potkaly tři, blbá, pitomá a třetí také učitelka.
Jestli na někoho opravdu, ale opravdu vzpomínám nerad, tak je to právě ta souška učitelka, která nás vedla od 1.-5. ročník. Naučila nás číst, psát a počítat možná do 20... Ale byla zlá, protivná a někteří spolužáci prospívali jenom proto, že jejich maminy šily pro celý učitelský sbor. Ostatně přijít do sborovny byl zážitek. Směsice různých parfémů a cigaret. dýmu... Hulily jak cikánky...
Re: Včera...
Znám spoustu učitelek, které se rozdávájí nad rámec své pracovní smlouvy a berou svojí prací opravdu, jako povolání.
Asi jste měl opravdu velkou smůlu se svojí učitelkou na prvním stupni, ale v zájmu objektivity, byste si mohl vzpomenout alespoň na jednoho kantora -ku, kterému byste měl za co poděkovat.
Re: Re: Včera...
Re: Re: Re: Včera...
Zřejmě nebudete vědět, že pedagogický proces má dvě složky, výchovnou a vzdělávací (opakuji, výchovnou a vzdělávací). Proto je tak důležité, co kantor dělá, jak se chová, i když není ve škole před žáky.
Zřejmě nebudete vědět, že byly časy, kdy se žáci posuzovali podle sociálního postavení rodičů, či zda rodičové předali svoje pozemky a políčka do JZD. Žel, moji rodiče naše políčka pronajali jiným soukromníkům. Proto, i kdybychom si zlomili prsty, lepších známek než „3“ jsme prostě nedosáhli. KSČ z nás chtěla mít „dělnickou třídu“ a tamní kantoři povětšinou ochotně plnili „stranická zadání“. Například budova Národního muzea v Praze, ostřílená dávkou ze samopalu (1968), byla „souškou“ učitelkou označena za opadanou omítku následkem mrazu. „Mráz“ byl v Národním muzeu tak „silný“, že proletěl oknem a zaryl se do stropu vestibulu...
Vzdělání jsem obětoval všechno a doslova jsem si je vyšlapal ze země. Proto je mi líto těch mladých „studujících“, když v jejich rukou není kniha, ale pivní láhev – v tom lepším případě. Nechám stranou jejich oblečení. Špinavé, otrhané, páchnoucí... ale jsou IN. V tomto přijít do školy kdysi, tak nás vyhodí už školník ze dveří.
Právě proto, že mám mnohé za sebou, vzpomínám spíše nerad na ty, kteří vedli naše první krůčky... Na ty kantory, kteří proletěli naším životem, aniž by tam zanechali stopu, se ani nevzpomíná. Snad ti ze spolužáků, kteří skončili na učňovských oborech. Pro tyto byli tito kantoři tzv. „hodní“. O to více si chráníme ty, kteří věděli a uměli a uměli vědomosti předávat, ne biflovat, ale vzbudit zájem a to je velké umění.
Takže asi tak, mladá dámo či mladý muži... Jak vidno, pro tuto diskusi prostě nejsme partneři.
Takže aspoň už víte, proč si při mluvě dnešních "studujících" raději ucpávám uši...
Re: Re: Re: Re: Včera...
Tak jste nám vypovídal životní příběh a co z toho? Jak má jít p.učitelka příkladem, když nám představitelé státu jdou takovým "příkladem"? Prostě paní učitelka se v tom ztratila, stejně jako se ztrácejí žáci... Navíc si na ni leckdo"došlápne"... to asi nevíte, že většina rodičů straní svým dětem a pomlouvá učitele... tohle za vašich časů bylo zhola nemožné... učitel byl autorita a děti málokdy byly brány vážně, pokud se vyjadřovaly kriticky k učiteli. Takže paní učitelka musí každý pracovní den vyjít před hordu neukázněných dětí, kterým leckdy nikdo nikdy nevymezil hranice a tím je ochudil o pocit bezpečí... Takže se pokoušejí, aby alespoň paní učitelka je vymezila... ale naprosto bez zastání, prakticky bez prostředků (snížené známky z chování nejsou pro dnešní děti strašákem)... V podstatě je téměř pořád v určité defenzívě a leckdy se pouze brání různým útokům dětí... Takže komu má jít příkladem? Těm, kterým jejich rodiče vykládají, že je učitelka blbá? Ať udělá cokoliv, nemůže jim být příkladem, když ji rodiče shazují.... a to není až tak řídký jev... Takže se nejprve zeptejte paní učitelky na její situaci (třeba má i zdravotní problémy, pozdě se probouzí a prostě a jednoduše nemůže stát, aby vydržela vyučování...) a pak teprve odsuzujte. Pane "moudrý"
Re: Re: Re: Re: Re: Včera...
Já třeba taky mám zrovna velmi špatné vzpomínky na 4 z 5 učitelek na Základce, na střední to bylo podobné a až na vysoké bylo fuk, jestli je kantor žena nebo muž. Předesílám že se bavím o učitelích za minulého režimu. Zato náš profesor češtiny na střední ,to byl Pan Učitel, na tom se shodli vždy i ti, kteří měli dsot problémy s prospěchem. Žádnou takovou Lidskost a Noblesu, jako u některých kantorů jsem v životě u žádné učitelky neviděl, a ani nemohl, abych byl spravedlivý - ony "jely" tvrdě na tři směny (musely stíhat na třech frontách, a to se časem projeví), po letech z nich byly ztrhané, vynervované neurotičky, bohužel. Poté, co jsem to mnoho let po škole pochopil, jsem jim odpustil i ty řeči, i to jemné vylévání si svých pocitů bezmoci a žalu a zklamání na nás, hloupoučkých žáčcích... A je mi jich dodnes líto, vždyť i ony nastupovaly do svého povolání s vidinou svého Poslání...
A dnes? škoda mluvit.
Vidím mladé, natěšené a Posláním prodchnuté slečny učitelky, jak s chutí a entuziasmem začnou své působení někde na základce... a do 10 až 15 let jsou tam, kde jsem popisoval výše... Opět musím říct BOHUŽEL - srovnehte třeba společenskou prestiž Učitele za 1. republiky či ještě dřív a nyní... nemá smasl to dál pitvat - tady je zakopaný Mamut - ale my přece víme, kdo tu jamu na něj vykopal, he? No Slovani to rozhodně nebyli....
Pěkný den
Standa
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Včera...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Včera...
Učitelkou opravdu nejsem.
A o čem jste právě psal? O tomtéž, co já... měla jsem na učitele asi víc štěstí než bývalo běžné, ale mouchy by se našly. Ale šlo a jde to jinak, za těch podmínek? A bez důstojnosti učitelek? Vzpomeňte si - jaký jste měl jako dítě respekt z mužů a žen? Automaticky každý má větší respekt z muže, a tohle ženy - jak matky a učitelky musejí dohánět buďto větší tvrdostí nebo superdůsledností. Prostě obrovská nevýhoda. Žena tu svoji pečovatelskou roli těžko úplně popře a tak toho děti zneužívají. Ale to už tu bylo psáno, že výchova by měla mnohem víc přináležet otcům a učitelům mužům. A pročpak nejste tedy učitelem?
Tak jak je možné někoho tak odsoudit? A jak s tím odsouzením můžete souhlasit? Protože pokud s tím "J" souhlasíte - souhlasíte i s těmi odsudky.
Ano v příkladu je základ výuky chování, ale jak asi má učitelka někoho vychovat, když začíná v šesti letech a má
20-30 žáků ve třídě? Co když část dětí zatím žádnou výchovou doma neprošla? To je velká změna, oproti socialismu. Děti měly stanovené hranice, dnes jen menšina... Některé děti neznají názvy dnů v týdnu ve druhé třídě... rodiče požadují, aby učitelé naučili jejich děti hodiny - ale na to není čas, procvičovat se to musí doma, ve škole se to vyloží, ale ten nácvik, to nejde dělat jednotlivě ve škole... Onehdy se mi paní učitelka svěřila, jak se bojí třídních schůzek: rodiče jednoho žáka se rozvádějí - bála se, jak jí budou dělat scénu - vytahovat špinavé prádlo - a že chtějí, aby je rozsoudila... A to ani jeden z nich nebyli dlouho schopni poslat do školy peníze na pracovní pomůcky poskytnuté školou - prý je řada na tom druhém. Tak i tohle řeší dnešní učitelé... Takže dál odsuzujte, ale co vlastně?
Máte pravdu, pes je zakopán jinde - v tom jak postupně celý systém úplně rozkopat, ale to není důvod plivat na učitelky, zvlášť, když muži na tom mají mnohem větší díl viny, když školy vyklidili...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Včera...
Znovu jsem si přečetl svůj příspěvek a nenašel jsem žádné známky napadení. Názorově jsem nesouhlasil, to ano, ale to je přece smysl diskuse. Nebo napadení je vyjádření odlišného názoru? Nebo něčemu nerozumím?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Včera...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Včera...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Včera...
Důležitější je, abychom se nerozhádali na prkotinách.
Jsme zde takový malý vzorek národa a doufám, že dokážeme táhnout za jeden provaz.
Nicméně, ostřejší výměna názorů mi nevadí.
Také pěkný den nebo vlasně už noc.
Re: Re: Re: Re: Včera...
Přidat nový příspěvek
Před bědami se nesehni, na Boha se spolehni.
Historie není věda, historie je v davově-"elitárních" společnostech nástroj řízení.
Nikdy nevíte, před jakými neštěstími Vás zachránila obyčejná smůla.