26.3.2018
VNITŘNÍ PREDIKTOR SSSR
Základy sociologie
Koncepční materiály studijního kurzu
Díl 4:
Část 4.
Lidskost a cesta k ní
(Kniha první)
Sankt-Petěrburg
2016
osnovi-sociologii-4-a5-2016-11-28_CZ.doc (8 MB)
osnovi-sociologii-4-a5-2016-11-28_CZ.epub (7 MB)
osnovi-sociologii-4-a5-2016-11-28_CZ.mobi (3,6 MB)
osnovi-sociologii-4-a5-2016-11-28_CZ.odt (7 MB)
osnovi-sociologii-4-a5-2016-11-28_CZ.pdf (4 MB)
Aktualizováno 2.4.2018 10:39
Přeloženo v rámci Komunitního financování
Obsah
matričně-egregoriálního řízení 166
vzdělávacímu systému a sebevzdělávání 221
Kryptokolonizace: Jak se to dělá 247
Na obálce je reprodukce obrazu Mikalojuse Konstantinase Čjurljonise (1875 – 1911) Pohádka králů (dolní obraz, i když lepší by bylo nazvat jej „Manželský pár: Životařečení) a našeho současníka Gilberta Williamse narozeného v roce 1950, který žije v Kalifornii) Zrození (horní obraz: http://atlocal.net/wp-content/uploads/lg-gallery/painting/gilbert-williams/slides/vc_GilbertWilliams03_Birth_Painting.jpg).
Malíře dělí celé století, a je málo pravděpodobné, že by G. Williams viděl obrazy M. K. Čjurljonise, přesto však v základu obou obrazů leží jedna a ta samá matrice pozitivních možností, které lidstvo nerealizovalo, i když ji malíři uviděli každý ve své barevné škále a v poněkud odlišných aspektech …
Vtělení je duši dáno kvůli tomu, aby se člověk naučil Lásce…1
Část 4.
Lidskost a cesta k ní
Předmluva k Části 4
V Části 3 bylo demonstrováno, že davo-„elitářství“ před sebou nemá žádnou budoucnost, což nás všechny staví před otázky:
-
je možné dosáhnout budoucnosti, která by byla alternativou ve vztahu ke katastrofě davo-„elitářství“, ke které lidé s úsilím hodným lepšího využití směřují po dobu všech těch staletí realizace biblického projektu zotročení lidstva ve jménu Boha?
-
a je-li objektivně možné dosáhnout světlé budoucnosti jako alternativy ke katastrofě, tak:
-
jak může vypadat?
-
jak zvolit tu nejlepší variantu z množiny možných?
-
jak zvolenou variantu realizovat v již konkrétně vzniklých i výhledových historicko-politických okolnostech?
Ale podstata té otázky o budoucnosti nespočívá v tom, jaká bude technosféra, na jakých fyzikálních principech bude založena a zda v ní bude realizována a jak ochrana před hlupáky a zlosyny2, ale v tom – jací budou lidé? A v závislosti na tom, jakými se reálně stanou lidé, bude vypadat i jejich civilizace včetně umění, vědy, technosféry, systému ochrany před hlupáky a zlosyny i vše ostatní.
Jak by mělo být zřejmé z již dříve vyloženého, je lepší budoucnost, která by byla alternativou k té či oné katastrofě davo-„elitářství“, objektivně možná, a její podstata spočívá v tom, že lidé (mnohonárodnostní lidstvo) musí vybudovat globální kulturu, ve které:
-
bude nevratný lidský typ struktury psychiky každého dospělého jedince, zdravého psychicky i tělesně všemi vnímán jako jediný normální;
-
této normy dosáhnou na začátku mladosti v procesu výchovy a vzdělání prakticky všichni a výjimky3 z ní budou velmi ojedinělé a ve většině případů následně napravitelné, a proto nebudou pro společnost představovat nebezpečí.
A potom se právě v důsledku změny statistiky rozložení obyvatelstva podle typů struktury psychiky změní i charakter globální civilizace.
V současnosti lidstvo žije v technokratické civilizaci:
-
„technokratické“ ne v tom smyslu, že je státnost a politický život celkově podřízen takzvaným „technokratům“4 (tedy těm, kteří se zabývají reprodukcí a obnovou technosféry na základě vědeckotechnického pokroku);
-
ale v tom smyslu, že společnosti nemají moc nad vědeckotechnickým pokrokem a staly se nevolníky a rukojmími technosféry, kterou samy vyprodukovaly, a která má moc nad životem společností i jedinců a někdy určuje kvalitu jejich života v celkem dlouhodobé perspektivě 5.
Tento charakter současné globální civilizace je důsledkem davo-„elitářství“, v jehož základu leží reprodukce toho či onoho statistického rozložení obyvatelstva podle typů struktury psychiky v návaznosti pokolení, ve kterém není místo pro lidský typ struktury psychiky, a podle tří úrovní nesvobody (viz kapitola 11.4, Část 3, tohoto kurzu, 3. díl); což je jedním z faktorů navyšování potenciálu technické nebo biosféricko-sociálně ekologické technogenní katastrofy, která jestliže v míře dalšího růstu energetické vybavenosti příslušníků davu využívajících techniku nepovede přímo k likvidaci lidstva jako biologického druhu, tak ho přinejmenším navrátí zpět k jeho existenci v podmínkách daleko primitivnější kultury, technosféry i biosféry, než jsou ty současné.
Přičemž pro pány a pohlaváry biblického projektu (a tím spíše pro ty nevtělené, kteří mají pouze nehmotná těla tvořená polem6) není možný krach současné globální lidské civilizace žádnou tragédií, pokud k němu dojde.
Jsou připraveni „vrátit“ historicky zformovanou globální civilizaci třeba i zpět do doby kamenné, bude-li to podle jejich názoru nezbytné pro realizaci hlavního cíle biblického projektu – neumožnit lidem stát se Lidmi – nositeli lidského typu struktury psychiky a zástupci Boha na Zemi. A další rozvoj biosféricko-sociální globální ekologické krize je jedním z nástrojů tohoto „návratu do minulosti“ prostřednictvím biologické degenerace a globální katastrofy kultury.
A proto:
Je jedním z úkolů současnosti a dohledné perspektivy v historicky krátkých lhůtách přejít v globálních měřítkách od technokratické civilizace k ekotechnologické.
„Ekotechnologickou civilizací“ se v materiálech Koncepce sociální bezpečnosti (KSB) rozumí civilizace, ve které jsou stejně jako v technokratické civilizaci lidé jako jednotlivci i celé společnosti závislí na technosféře, avšak vědeckotechnický progres má řízený charakter a kvalita jeho řízení je taková, že vylučuje možnost jak globální technické či ekologické katastrofy, která pokud by úplně nezlikvidovala lidstvo, tak by se jeho zbytky po ní ocitly na hraně přežití, tak i lokálních katastrof, v jejichž důsledku by se mohly stát více či méně rozsáhlé oblasti souše a světového oceánu nevhodné pro vedení zdravého způsobu života. Jinými slovy:
Ekotechnologická civilizace musí na základě řízení vědeckotechnického pokroku, výrobní kultury a spotřeby produkce zajišťovat PŘEDEVŠÍM zdraví biosféry planety jako celku a všech jednotlivých regionů, neboť právě zdraví – ve svém důsledku – podmiňuje reprodukci biologicky zdravých lidských pokolení, a také individuální a obecně kulturní rozvoj lidí.
Avšak dosažení ekotechnologické civilizace není konečným cílem sociálně historického rozvoje. Nový zákon cituje Kristova slova:
«16. Pak jim pověděl toto podobenství: Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. 17. Uvažoval o tom, a říkal si: „Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?” 18. Pak si řekl: „Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby 19. a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“
20. Ale Bůh mu řekl: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ 21. Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.
22. I řekl Svým učedníkům: „Proto vám pravím: Nemějte starost o svou duši, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. 23. Duše je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv. 24. Povšimněte si vran: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! 25. Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? 26. Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní? 27. Povšimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají; a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako každá z nich. 28. Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!
29. A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. 30. Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. 31. Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno» (Lukáš, (12:16-31), verš 31 jsme vyčlenili kurzívou).
Chápat tento úryvek (a zejména verše 22 - 28, které jsme vyčlenili tučně) jako kázání a slib Shora daný lidstvu, že může parazitovat, bude-li se tupě „klanět“ Bohu prostřednictvím nějakého „správného“7 „bohoslužebného“ rituálu, by bylo chybou, jak o tom dále vypovídají verše 29 – 31, které vysvětlují podmínky, za kterých může být daný slib splněn.
To znamená, že se nejedná o prázdná slova, ale o skutečný slib Shora, že je lidstvu otevřená možnost jiného způsobu života: a my tomu rozumíme tak, že nás to mělo upozornit na otevřenou možnost přechodu ke globální biologické civilizaci.
„Biologickou civilizací“ se v Koncepci sociální bezpečnosti rozumí civilizace, ve které nejsou lidé ani celé společnosti závislé na technosféře.
Není to tedy o tom, že by se lidé smířili s nepohodlím a s tím, že nebudou chráněni před vlivem přírodního prostředí, a vzdali se tak těch či oněch komponent technosféry či dokonce celé technosféry; je to o tom, že nebudou pociťovat nepohodlí a nebudou ohroženi v důsledku nepřítomnosti technosféry, neboť se budou nacházet ve vzájemně se doplňující nekonfliktní jednotě s Přírodou Země a Vesmírem.
Z hlediska absolutní většiny lidí vypadá vzhledem k současnému a historickému, z minulosti známému způsobu života lidí a společností taková charakteristika biologické civilizace buď jako vyložený blábol někoho, kdo přišel o rozum, nebo jako neuskutečnitelná pohádka ve stylu „fantasy“ 8, na základě které je prostě nemyslitelné založit politiku ve sféře rozvoje kultury a celé civilizace.
Z pohledu životem zkušených „moudrých“ „pragmatiků-realistů“, o kterých jsme hovořili v kapitálách 11.1 a 11.2 (díl třetí), je návrh místo slov přistoupit k činům (v praktickém životě) a přejít k biologické civilizaci ve své podstatě pouze návrhem dobrovolně zlikvidovat několik tisíciletí se vyvíjející kulturu i s jejími plody a vrátit se k „původnímu divošství“ lidstva, které – podle jejich názoru – předcházelo době kamenné.
(...)
1 A ne kvůli tomu, aby jedinec, který se člověku pouze podobá, hrabal pod sebe, „sám zneužíval“, umožňoval jiným „zneužívat“ sebe samotného i všechny okolo, občas si přitom zateoretizoval na téma „lidských práv“ a neustále si stěžoval na špatný život pod nadvládou darebáků a omezenců… Všechny znalosti a návyky jsou pouze „doplňkem“ k typu struktury psychiky, a právě tento typ určuje podstatu Člověka nebo osoby druhu Homo sapiens, která této kvality nikdy nedosáhla.
2 Tendence k tomu, aby společnost byla před hlupáky a zlosyny chráněna cestou odstraňování „lidského faktoru“ a delegováním funkcí spočívajících ve vypracování řídících rozhodnutí, jejich přijímání a následné kontrole jejich provedení automatice (která je zdánlivě osvobozená od subjektivizmu, jak se domnívají ti, kteří nechápou, že subjektivismus vývojářů se odráží v algoritmice jejího fungování), je možné vypozorovat z dějin posledních desetiletí i z námětů fantastických filmů. Připomeneme však, že takové úsilí určité části „intelektuálů-filozofů“ a „intelektuálů-právníků“ bylo zesměšněno již v roce 1953 polským filosofem a spisovatelem science fiction Stanislawem Lemem (viz Hvězdné deníky Ijona Tichého, 24. cesta – na planetu „Indiotů“, kteří veškerou moc nad sebou přenechali speciálně zkonstruovanému stroji, a ten potom všechny ty „Indioty“ bez výjimky zlikvidoval jako hlavní rušivý prvek k vytvoření harmonie na planetě.
Jeden z odkazů: http://lib.web-malina.com/getbook.php?bid=2821). A k tomu je nezbytné ještě poznamenat, že těmi “Indioty” byli nepoučitelní skalní liberálové.
3 Jejich příčinou může být vrozená patologie nebo následek úrazu: jedno i druhé může být v pravověrné společnosti pouze velmi zřídkavým jevem na rozdíl od společnosti složené z lidí, kteří se člověku pouze podobají, ve které je dosahování lidského typu struktury psychiky vzácnou výjimkou a normou jsou v ní nelidské typy struktury psychiky.
A o čem vypovídá skutečnost, že na začátku 21. století je 9 z 10 novorozenců v takzvaných „vyspělých“ státech postiženo nějakou vrozenou patologií…
4 Formálně se státní moc ve většině „vyspělých“ států nachází v rukou „humanitářů“ [pozn. překl. Což mezi jiným také navozuje pojem humanitmář podle povídky Vladlena Bachnova - Jak uhaslo Slunce, aneb příběh tisícileté diktatury Ogogondie, která existovala 13 let, 5 měsíců a 7 dnů], mezi kterými převládají lidé z řad profesionální korporace právníků. Ve své absolutní většině „humanitáři“, kteří se dali na politiku, nemají žádné znalosti z biologie ani přírodovědných oborů, které tvoří základ technosféry a technologií, nevědí nic o technosféře jako takové ani o sociokulturních zákonitostech (viz kapitola 13.1), a proto nedokáží vycítit a neuvědomují si, kde končí hranice toho, co je ještě přípustné. Jejich vláda tedy představuje pro jednotlivé společnosti i celé lidstvo reálné nebezpečí. Ideology všech sociálních katastrof v Rusku (v roce 1905 a 1917, přestavby a reforem v postsovětských státech) byli ve své většině „humanitáři“; a „humanitáři“ byli ve své většině také oponenti revolucionářů a reformátorů – konzervativci, kteří ze stejných důvodů nebyli schopni čelit reformátorům a revolucionářům efektivní politikou, která by vedla k řešení problémů a formování světlé budoucnosti.
5 V této souvislosti ještě jednou připomeneme, že poločas rozpadu plutonia-239, jehož množství musí být nevyhnutelně navyšováno s ohledem na nyní používané jaderné reaktory s funkčností založenou na reakcích vznikajících při štěpení uranu, je řádově 25 000 let. A co budeme dělat s jeho přebytkem, a s dalším radioaktivním odpadem různého stupně nebezpečnosti (lidstvo ho od začátku 21. století každoročně „vyrábí“ řádově 120 000 tun a více), tj. jak se osvobodíme od této zátěže technokratické civilizace, to v současné době nedokáže říci nikdo.
18.07.2011 televizní kanál TV-3 v programu Jaderná apokalypsa informoval, že existují odhady, podle kterých při té intenzitě havárií a katastrof v jaderných objektech, ke kterým docházelo ve druhé polovině 20. století, bude stačit pro sebelikvidaci lidstva vlivem následků těchto havárií a katastrof asi 400 let…
A v této souvislosti 16. března 2011, v průběhu své návštěvy v Ankaře tehdejší prezident Ruské federace D. A. Medvěděv, jeden z těch právníků, kteří se dali na politiku, při podpisu dokumentů na výstavbu jaderné elektrárny v Turecku s účastí Ruska prohlásil:
«Všichni si pokládají otázku, zda může být jaderná energetika bezpečná? Může být bezpečná, jenom je nutné pro zajištění této její bezpečnosti přijímat ta správná rozhodnutí související s umístěním jaderné elektrárny, příslušným projektem a volbou operátora. V případě dodržení všech těchto podmínek je jaderná energetika absolutně bezpečná (vyčlenili jsme z citace) a pro lidstvo velmi užitečná.» (Komsomolská pravda ze dne 16.03.2011: http://kp.ru/daily/25653.4/816231/).
Nezdá se vám příšerné poslouchat něco takového po Černobylu (26. dubna 1986) a Fukušimě (jejíž katastrofu způsobilo dne 11. března 2011 zemětřesení o síle 9 stupňů) od z hlediska řízení negramotného individua s „humanitním“ vzděláním, obdařeného mocí a bez jakýchkoliv vlastních zkušeností z projektování, provozu a servisu nějaké alespoň trochu složitější techniky? Jinak řečeno, jeho výrok je buď vyjádřením jeho slabomyslného přístupu k vykonávání funkce hlavy státu jako člověka, který si neuvědomuje vlastní nekompetenci v problematice technosféry, nebo vyjádřením v politice davo-„elitářských“ společností běžně se vyskytujícího povýšeneckého cynismu člověka přesvědčeného o tom, nebo se tak alespoň tvářícího, že ve společnosti jsou všichni idioti, se kterými je možné po libosti orat. Jedno i druhé v daném případě napomáhá zájmům mezinárodní „jaderné mafie“ a jejích pohlavárů a představuje reálné nebezpečí pro současníky i jejich potomky.
Co se týká té reálné „užitečnosti pro lidstvo“ a bezpečnosti jaderné energetiky, tak zde ještě jednou odkážeme na práce doktora biologických věd, dopisujícího člena Ruské akademie věd A. V. Jablokova z cyklu „Jaderné mýty“, které jsme zmiňovali již dříve v první hlavě. D. A. Medvěděv ani hlava Rosatomu S. V. Kirijenko (který je svým základním vzděláním a pracovní praxí hodně vzdálen jaderné fyzice i jadernému průmyslu) nemají s ohledem na meritum věci vyložené v těchto i dalších pracích o problematice zkázonosnosti jaderné energetiky co namítnout.
6 Skeptici a nihilisté by si měli připomenout to, co je znázorněno na obr. 3.4-1 (první díl, redakce z roku 2016) a popřemýšlet o tom, co z toho obrázku vyplývá.
7 Zástupci jednotlivých konfesí se mezi sebou neustále přou a bojují kvůli neshodám v názorech na otázku: Čí rituály a dogmatika jsou ty jediné „správné“? O Boží Záměr a cesty jeho uvedení do života se tito věřící nezajímají.
8 Vždyť také Kristus ten úryvek z podobenství, který jsme tučně vyčlenili, neuzavírá slovy „malověrní“ jen tak pro nic za nic.
Informační báze KSB