O perspektivách globální civilizace, o Rusku a USA... (4)

28.2.2017

předchozí část

20170206_On_the_prospects_of_the_global_civilization.odt (466461)
20170206_On_the_prospects_of_the_global_civilization.pdf (502249)

Ti, kdo pochybují o realitě hodnocení, uvedených v nejpravějším sloupci kurzívou, si mohou prosurfovat internet, různé diskusní stránky politického zaměření, a youtube (například zhodnotit počet pozitivních a negativních reakcí pod vystoupeními Katasonova, Fjodorova, Starikova, Kurginjana, Svanidze, Gozmana, Glazjeva, Pučkova („Goblina“), Chazina, J. Kedmi (Kazakova, v minulosti hlavy izraelské zvláštní služby Nativ), Satanovského a dalších.

Jednou z nejvýraznějších událostí-ilustrací procesu změny potenciálu psychodynamiky společnosti: Širšovův Institut oceánologie Akademie věd, vedený akademikem P.I.Nigmatulinem, uspořádal 19. prosince 2013 Všeruskou vědecko-společenskou konferenci „Globální sociální parazitismus (k 100. výročí Federálního rezervního systému USA)“. Je jasné, že se na ní neprobíraly problémy oceánologie a její úspěchy, ke kterým nemá Federální rezerva USA žádný vztah.

Počátkem roku 2017 některá média v Rusku informovala o následujícím výnosu prezidenta RF:

«PR-32, p.4

Doporučit Centrální bance Ruské federace provést analýzu formování úrokových sazeb úvěrů, poskytovaných subjektům Ruské federace poskytovateli úvěrů, a přijmout opatření, namířené na jejich snížení.

Termín – do 1.3.2017.

Odpovědný: Nabiullina E.S.»¹

Tento výnos je významný tím, že vytváří dokumentovatelné právní osnovy pro to, aby bylo v budoucnosti možné se zabývat Centrální bankou v případě, že vedení Centrální banky neshledá možným snížit úrokové sazby do úrovně, dovolující rozvoj vědy, vzdělávacího systému, reálného sektoru, a dovolující obyvatelstvu normálně žít: v takovém případě může být rozhodnutí Centrální banky nesnižovat základní úrokovou sazbu nebo ji snížit nedostatečně, tak aby byl zachován současný režim dušení ekonomiky lichvářskou oprátkou, předáno na expertízu představitelům těch škol ekonomické vědy, které podloženě ukáží jeho nekompetentost a škodlivé důsledky pro zemi. A takové ekonomické školy jsou, ale v podmínkách tyranie liberál-fašismu jsou potlačovány a ohrazovány od možností poskytovat konzultační služby orgánům státní moci. Na základě expertízy takového druhu mohou být udělány organizační vývody s dalekou jdoucími důsledky – včetně až do nepodmíněných sazeb podle paragrafu 275 trestního zákoníku RF.

Tj. potenciál psychodynamiky Ruské společnosti se mění směrem k odmítnutí liberálně-tržního sociálně-ekonomického modelu a jeho záměny nějakým „novým socialismem“², tj. vybudování RSFSR-2, která bude dlužná být svobodná jak od neduhů SSSR-1, tak od defektů liberálně-tržního sociálně-ekonomického modelu postsovětského Ruska.

Pokusy uskutečňovat změny, nezabezpečené potenciálem psychodynamiky společnosti, končí špatně:

• jako minimum vraždou iniciátorů změn-samotářů (příklady: vraždy J.F.Kennedy, imperátorů Pavla I. a Alexandra II.)

• a jako maximum – návratem sociálně-ekonomického systému do minulosti, ačkoliv některé elementy novinek, vnesených transformátory, se zachovávají, a paměť o transformátorech se nevykořenitelně zachovává v egregorech společnosti a v noosféře Země (příkladem budiž návrat Egypta po smrti Echnatona k předchozí víře; obnovení imperátorské moci Napoleona v porevoluční Francii a obnova Bourbonů po pádu Napoleona; nefunkčnost Ústavy SSSR z roku 1936, „kult osobnosti Stalina“ a defakto blízký k imperátorskému charakter jeho moci pro mnoho lidí);

• nefunkčnost OSN, pokud porovnáme s jejími zřizovacími dokumenty roku 1945, má stejnou příčinu: chybí podpora potenciálu psychodynamiky.

• Současní uchazeči o to, začít sociálně-ekonomické transformace v Rusku bez přípravného vytvoření potenciálu psychodynamiky společnosti – všemožní „pravoslavní aktivisté“, přesvědčení o tom, že RPC je inspirující síla pro všechny „skutečně ruské lidi“, přející si zachránit své duše, následujíc odkazu apoštola Pavla: „Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu...“ (Efezským 6:5-7), a kdo s tím nesouhlasí, ten není ruský člověk a nemůže být plnoprávným poddaným Ruska.

4. Volba prezidenta USA v roce 2016, hlavní „mystické“ tajemství poloviny 20. století a jeho důsledky

Zatímco v „putinském Rusku“ politika běžela podřízena principu „kdo zná ten pochopí...“, v USA liberálové dělají svou politiku – jak vnitřní, tak i globální – také pod mocí principu „kdo zná ten pochopí a kdo nezná nebo není schopen pochopit, to je jeho problém...“, ale v trochu jiné podobě:

• Pokud se v Rusku v tom principu projevuje dělání politiky bez jakýchkoliv konkrétních ohlášení budoucích opatření,

• pak v liberálním světě, včetně liberálního establishmentu USA, se v tom principu projevuje vědomý nesoulad ohlašovaných záměrů a veřejně oznamovaných plánů budoucím krokům. Přitom „pravidla hry“ jsou v liberální kultuře taková, že podřízení jsou zavázáni přijímat jako pravdu libovolnou lež výše postavených v hierarchii a zapomínat pravdu – v opačném případě jejich kariéra končí.

V takovém režimu liberálové USA dořídili do začátku volební kampaně prezidenta, který měl vstoupit do funkce 20.1.2017. Ve výsledku byl 45. prezidentem USA zvolen miliardář-nepolitik, který svou volební kampaň sponzoroval sám, Donald John Trump (narozen 14.6.1946). Jak předpokládali liberálové, kteří (podle jejich názoru) mají vše v globální i vnitřní politice všech států Západu, včetně USA, „pod palcem“ a zaplacené (jejich sponzory), volební kampaň D. Trumpa se měla stát penězi vyhozenými z okna. Avšak proroctví liberálů celé světa o nevyhnutelném vítězství Hillary Clinton a porážce „marginála“ Donalda Trumpa se ukázala marnými, a v porážce H.Clinton byl ihned obviněn V. Putin a „ruští hackeři“, navíc když během volební kampaně roku 2016 mnozí občané Ruska drželi palce Trumpovi a negativně se stavěli k H.Clinton, která jsa státním sekretářem USA v roce 2009 darovala ministrovi zahraničí RF S.Lavrovovi symbolické tlačítko s nápisem „přetížení“ (peregruzka) namísto „reset“ (perezagruzka)³; a sám V.Putin, na rozdíl od mnohých politiků Západu, nevyřkl jediné negativní slovo na adresu Trumpa, a ani jednu podpůrnou poznámku na adresu Hillary.

A ačkoliv liberálové prorokovali vítězství Hillary, nicméně i v roce 2015 byli lidé, kteří tvrdili, že prezidentem bude v roce 2016 zvolen Trump. Proto stojí otázka o tom, v důsledku jakých příčin se liberálové zmýlili v prognózách výsledků prezidentských voleb USA a v provádění politiky do nástupu D. Trumpa do funkce v roce 2017? Odpověď je jednoduchá: prognózy a plány liberálů letěly do koše proto, že systematicky během celé historie liberalizmu ignorují noosférní řízení a Všedržitelnost, jako údajně neexistující, vymyšlené faktory. Ale tato odpověď si žádá objasnění.

Pod vládou noosférního řízení a Všedržitelnosti probíhají procesy, zabírající časové úseky mnoha generací. Proto bez zkoumání globální předhistorie příchodu D.Trumpa na post prezidenta USA je v principu nemožné pochopit fenomén voleb prezidenta USA v roce 2016, to znamená je nemožné pochopit, co, proč a s jakými perspektivami proběhlo v USA během volební kampaně 2015-2016.

Zkoumání předhistorie otázky je třeba začít z Teheránské konference 28.11 – 1.12. 1943. Během jejího konání prezident USA Franklin Delano Roosevelt bydlel na velvyslanectví SSSR, kde bydlel i Předseda Rady lidových komisařů SSSR Josef Vissarionovič Stalin. Oficiální zasedání probíhala také na velvyslanectví SSSR, kam denně dojížděla delegace Británie v čele s Winstonem Churchillem. J.V.Stalin vyjížděl z velvyslanectví SSSR 30.11. do budovy velvyslanectví Británie, aby pozdravil W.Churchilla v den jeho narozenin. F.D. Roosevelt nakolik je známo během teheránské konference velvyslanectví SSSR neopustil.

Oficiální historie zachytila tématiku, která se posuzovala na konferenci během zasedání, a ta je dobře známa. Ale existuje jedna otázka, která se nikdy neposuzovala ve spojení s Teheránskou konferencí. Otázka zní: a co se dělo v sovětském velvyslanectví, když tam Churchill nebyl, a každodenní oficiální zasedání už skončilo nebo ještě nezačalo? Trávili Stalin a Roosevelt celou dobu osamoceně nebo se svýmu pomocníky? Nebo probíhalo i setkávání jich dvou osamotě vně oficiální tématiky konference? V to, že podobné neformální setkávání nebylo, se věří těžko, tím spíše, že historici píší o zájmech USA na teheránské konferenci následující:

«Roosevelt byl zainteresován na setkání se Stalinem ze všech nejvíc. Bylo pro něj principiálně důležité znát pozici SSSR ohledně války s Japonskem. Roosevelt chtěl „očarovat“ Stalina, byl slavný svou „pohostinností“. Americký prezident vnímal Teheránskou konferenci ne jako setkání třech, ale jako setkání „dvou a půl“, Churchill byl tou „polovinou“»⁴.

Ale možnost účasti SSSR na válce proti Japonsku byla v té době blízká perspektiva. A v USA bylo na popud přítele Roosevelta, Williama Donovana v roce 1942 vytvořeno Řízení strategických služeb, kde do pracovní náplně patřilo přemýšlení o dalekých perspektivách. Ale o těch úvahách v oficiální historii není známo nic.

O účasti Churchilla na Teheránské konferenci se informuje následující:

„V listopadu 1943 Churchill přijel do Teheránu v civilním oděvu, ale když spatřil Stalina v maršálské uniformě, objednal si urychlené doručení své vojenské uniformy královských vzdušných sil. A do konce konference chodil jen v ní. Jednání byla složitá. Řeč šla o termínech otevření Druhého frontu, směřování hlavních úderů a množství ozbrojených sil spojenců v těchto úderech. Došlo to do toho, že Stalin řekl Vorošilovovi: „Ztrácíme tu marně čas!“ Ale dohoda byla přece jen dosažena. Na záverečném obědě, sedě mezi Stalinem a Rooseveltem, si Churchill pomyslel: Napravo ode mě je velký sibiřský medvěd, zleva americký bizon a já jsem malý anglický oslík, který jediný zná správnou cestu. Během konference dostal infarkt, začal zápal plic a srdeční záchvaty: bylo spotřebováno příliš mnoho nervů a vykouřeno doutníků!»⁵

Dokonce na této fotce je vidět, že Roosevelt a Stalin jsou spolu, a Churchill sám bokem.

Tj. byla to konference především J.V.Stalina a F.D.Roosevelta. Přitom je třeba mít na paměti, že jejich vztahy měly také předehru: USA po nástupu do funkce Roosevelta obnovily diplomatické styky se SSSR (listopad 1933) a aktivně se účastnily industrializace SSSR, což jim samým pomohlo překonat šokové následky „velké krize“, organizované kurátory liberálů v roce 1929 s cílem přerozdělení vlastnických práv a pokračování globální politiky zbavení USA plné suverenity.

*      *      *

Netrpíme iluzemi: vše, co je napsáno výše a bude napsáno dále o noosférním řízení Všedržitelnosti, je z úhlu pohledu lidí, pro které jsou slova „noosféra“ a „Všedržitelnost“ prázdná, - nepodložené výmysly a domněnky. Žádná argumentace, vyjádřená ve slovech, je nepřesvědčí. Aby se zamysleli nad problematikou projevů v životě lidstva a jednotlivce noosférního a Všedržitelného řízení, potřebují ho nejen pocítit ve svém osobním životě, ale i popřemýšlet – jak o smyslu vlastního života, tak i o proudu náhod, mající v něm místo, a o smyslu toho proudu. Pokud to srovnáme s marxistickým „skrz řetěz náhod si prokládá cestu zákonoměrnost“, pak to bude odpovídat v tom případě, pokud dopřesníme, že ta zákonoměrnost je mravně-eticky podmíněna a jejím nositelem je noosférní a Všedržitelné řízení.

A existuje důvod domnívat se, že Teheránská konference byla i místem bojového střetu egregorů bolševizmu a liberalizmu. O tom, že během konference dostal Churchill mrtvici, začal zápal plic, dostal srdeční infarkt, o tom bylo řečeno v předchozím textu. Ale ani pro Stalina proběhlo setkání s egregorem liberalizmu bez následků. 2.12.1943 vyletěl z Teheránu v Baku, odkud dál do Moskvy jel vlakem. Po cestě mu stoupla teplota a začala chřipka v poměrně těžké formě. Do Moskvy se vrátil nemocný, o čemž se oficiálně neinformovalo, a stav se začal zlepšovat až za 10 dní.

Pokud tyto fakta srovnáme s tím, že většina nemocí má psychosomatický charakter, a představují problém v obvyklém fungování organizmu (mrtvice apod.), a narušení biopolové fyziologie organizmu otevírá cestu rozvoji infekčních onemocnění (chřipka, zápal plic), pak nemoci W.Churchilla a J.V.Stalina během Teheránské konference a bezprostředně po – jsou důsledkem egregoriální války egregorů liberalizmu a bolševizmu. F.D.Roosevelt netrpěl v důsledku jejich boje, protože byl v algoritmice obou z nich vnímán v té době jako cenný spojenec.

*           *
*

Na rozdíl od W. Churchilla, Stalin ani Roosevelt nebyli idioty, znali historii vlastní země a země partnera a každý z nich si uvědomoval, že každý ze sociálně-ekonomických systémů ve srovnání s protějškem má nějaké klady i nedostatky, kvůli čemuž nemůže být ani jeden ze systémů příkladem hodným následování pro celé lidstvo.

Proto je důvod se domnívat, že v neformálním prostředí sovětského velvyslanectví během Teheránské konference J.V.Stalin a F.D.Roosevelt, pokud i společně nevypracovali, pak ucítili noosférní možnost vypracování a realizace nějakého dlouhodobého programu vzájemné pomoci obou „supervelmocí“ na dobu po zakončení druhé světové války, jehož realizace by měla vést k vybudování sociálně-ekonomického systému, společného pro oba státy, který by byl osvobozený od defektů předchozích sociálně-ekonomických systémů a disponoval výhodami každého z nich, a kromě toho by disponoval výhodami, kterými nedisponoval ani jeden z nich v minulosti. To nepředpokládalo vítězství jedné strany nad druhou, ale rozvoj každé nich v pro ně společném směru za vzájemné podpory.

A pokud analyzujeme zakládající dokumenty OSN, o nichž byla přijata principiální rozhodnutí na Jaltské konferenci 4-11.2.1945, pak OSN se vytvářela ne proto, aby byla nastartována „studená válka“, během níž tribuna OSN sloužila pro vzájemná obvinění, ale pro identifikaci a – za vzájemné dobromyslné podpory – řešení problémů všech národů Země.

To znamená, vytvoření OSN na konferenci v San Francisco 25-26.4.1945 v té podobě, v jaké byla vytvořena od začátku, nepředpokládalo „studenou válku“ po završení druhé světové války 20. století, ale leželo v řečišti noosférní algoritmiky sjednocení lidstva na pro všechny společných principech svobody a spravedlivosti, pramenící z Všedržitelnosti.

Ale vražda F.D.Roosevelta 12.4.1945, start „studené války“ (5.3.1946), státní převrat v SSSR, započatý v roce 1953 vraždou J.V.Stalina, a potom L.P.Beriji, zablokovaly na několik desetiletí realizaci té noosférní algoritmiky, a vytvořily podmínky pro odhalení vší zkaženosti fašizujícího liberalizmu v globálním měřítku.

Ale poté co po roce 1945 fašizoidní liberalizmus odhalil svou nechutnou podstatu v globálních měřítkách ve všech oblastech planety, a ona se stala jasnou dostatečně širokému okruhu lidí v různých zemích, v jeho další existenci na Zemi s jeho principem „rozděl a panuj“ není žádná výchovná funkce, ani potřeba z hlediska řízení.

V takovém vidění předhistorie vítězství D.Trumpa je porážka liberálů na prezidentských volbách v USA r. 2016 nikoliv nějaká náhoda, neznámo jak vzniklá, nikoliv úspěch „ruských hackerů“, údajně mobilizovaných „zákeřným Putinem“, ale výsledek noosférního a Všedržitelného řízení a je to teprve začátek odchodu liberalizmu na stránky učebnic historie, a liberálů – do péče psychiatrie.

Zhoršení zdravotního stavu H.Clinton do takového stupně, že mnoho analytiků hovořilo o tom, zda se dožije voleb; některé další náhody taktického charakteru, které se odehrály během předvolební kampaně, jsou projevy noosférního řízení. Pád kvalifikace pracovníků a jejich disciplíny v aparátu Obamy je také zčásti projev noosférního řízení ve vztahu k nim, a zčásti projev jejich loajálnosti k vnitroamerickým politickým silám, které si přejí vyvést zemi z pod moci více než staleté podřízenosti liberálně-fašistické globální mafie.

V souladu s tím se před 45. prezidentem USA odkrývají dvě možnosti:

• zkrachovat USA jako pilíř vojensko-ekonomické moci světového liberál-fašismu, možná s rozčleněním USA na několik suvenýrních států;

• vejít do noosférní algoritmiky tranformace globální civilizace a tím uskutečnit hlavní tajemství Teheránské konference.

Volba je na něm. Ve druhém případě je mu zajištěna podpora noosférního řízení a Všedržitelnosti, ale pro to musí být vždy naprosto čestný před svým svědomím. Pak budou jeho dvě prezidentská období úspěšná a politika, které položí základy, bude stabilně prodloužena řetězem pokračovatelů.

5. V čem spočívá specifičnost D. Trumpa jako prezidenta USA

Hlavní je to, že se psychologicky odlišuje od většiny prezidentů USA minulosti. Ta odlišnost spočívá v tom, že většina z nich, včetně Obamy, přišli na post prezidenta poté, co byli nájemnými pracovníky. Většina takových lidí je slouhami peněz.

Na rozdíl od takových „subjektů politiky“ D.Trump přišel z byznysu, který vybudoval sám. Podobné pozvednutí byznysu z úrovně středního podnikání na úroveň velkého byznysu je možné jen tehdy, když je člověku vlastní stavět se k penězům ne jako k cíli, ale jako k prostředku realizace cílů vyšší úrovně významnosti.

Je jasné, že pokud je hlava státu psychologicky slouhou peněz, pak bude jedna politika, a pokud je hlava státu psychologicky organizátor investic do budoucnosti, pak bude druhá politika a zcela jiné budou její výsledky. Slouhové peněz jsou z větší části řízeni zvenku podle principu „kde neprojde vojsko, projde osel naložený zlatem“.

A drtivá většina liberálních politiků, kteří se zformovali jako politici na principech toho, že někdo platil jejich nájemnou práci – jsou jednoduše levné prostitutky nehledě na to, že jejich příjmy mnohokrát přesahují příjmy většiny obyvatel jejich zemí.

Pokud mluvíme o zdrojích financování liberalizmu a liberálních politiků a liberálních „intelektuálů“ v sociálních vědách a médiích, pak se jedná hlavně o lichvářský kapitál bank a spekulativní kapitál burz, a nikoliv kapitál reálného sektoru, který v podmínkách liberálně-tržního sociálně-ekonomického modelu existuje v lichvářské oprátce, kterou lichváři-bankéři podle své potřeby povolují (což dovoluje úspěšně podnikat, jak se to děje v zemích tzv. rozvinutého Západu) nebo přitahují (jak se to děje v postsovětském Rusku).

D. Trump představuje z větší části kapitál reálného sektoru ekonomiky USA, spojený s územím USA, jeho přírodními zdroji a obyvatelstvem. Tj. jeho existence a rozkvétání jako i rozkvétání všeho reálného sektoru je podmíněno existencí a rozkvétáním přírody a obyvatel samotných USA. Pokud příroda a obyvatelstvo degraduje, pak reálný sektor a vše s ním spojené, včetně kapitalistů, také degradují, limitně až do zmizení struktury globálního sociálně ekonomického systému samotných USA. Přelít kapitály do kosmopolitního finančního sektoru, nespojeného s nějakým územím, který si navíc usmyslel o své nezávislosti na planetárních procesech (všetně noosférního řízení), se podaří málo komu, což se potvrzuje zkušeností klanů vládnoucí „elity“ Ruské říše, když se ocitli v emigraci ve výsledků vítězství VŘSR.

Nepřízeň liberálů D.Trumpovi jako prezidentu USA, to není jen konflikt idejí (ideologií), přesvědčení, ale i konflikt kapitálu reálného sektoru USA a jiných zemí a transnacionálního kapitálu lichvářského a spekulativního sektoru světové ekonomiky, a také je to konflikt usilování národů o suverenitu, tj. o svobodu a spravedlivost, a ambicí globální mafie liberálů na vykořisťování všech národů Země a absenci odpovědnosti před nimi. Právě to poslední stojí za slovy D. Trumpa v jeho inaugurační řeči:

«Po příliš dlouhou dobu, malá skupina v našem hlavním městě sklízela odměny vlády, zatímco to bylo na náklady lidí. Washington vzkvétal, ale lidé neměli podíl na tomto bohatství. Politici prosperovali, ale pracovní místa zanikala a továrny se zavíraly. Establishment sám sebe chránil, ale nechránil občany naší země. Jejich vítězství nebyla naše vítězství, jejich úspěchy nebyly našimi úspěchy, zatímco oni oslavovali v našem hlavním městě, bylo jen málo co oslavovat, zatímco se rodiny po celé naší zemi potýkají s potížemi.

Proto všechny změny začínají právě tady a právě teď, protože tento okamžik je vaše chvíle. Patří vám. Patří vám všem, kteří jste se dnes tady sešli a všem, kteří nás sledují po celé Americe. Toto je váš den. Toto je vaše oslava a Spojené státy americké jsou vaše země.

Na čem skutečně záleží, není to, která strana řídí naší vládu, ale na to, zda je naše vláda řízena lidmi. 20. leden 2017 si budeme pamatovat jako den, kdy se lidé opět stali vládci tohoto národa.»⁶

«Světové zákulisí» - majitelé a kurátoři biblického projektu zotročení lidstva ve jménu Boha – mají v tom konfliktu zájmy na obou stranách linie frontu:

• z jedné strany mají sami zájem na likvidaci liberálně-tržního sociálně-ekonomického modelu, protože je generátorem globální biosférně-sociální (ekologické) krize, hrozí jim samým, a liberální mafie kvůli zvláštnostem jejich psychiky, mravnosti a etiky není kontrolovatelná a poučitelná,

• a z druhé strany – jsou zainteresováni v tom, aby ani jeden národ nezískal plnou suverenitu.

V takových podmínkách je pro ně jedinou potenciálně (ale ne garantovaně) výherní strategií: TLAKEM UMĚLE VYVOLÁVANÝCH OKOLNOSTÍ („hybridní válka“) vykolejit politiku D.Trumpa z cesty pohybu směrem ke spravedlivosti a svobodě pro všechny, na cestu nacionál-socialismu, protože nacionál-socialismus kvůli fungování v něm životu neadekvátních dogmat není schopen získat plnou suverenitu, vyžadující svobodu od dogmat a svědomité vnikání do podstaty problémů, se kterými se setkává společnost, aby ty problémy byly řešeny k všeobecnému užitku a ne v zájmech lživě chápaného blahobytu nějaké jedné národnosti nebo diaspory. Ale v této otázce není „světové zákulisí“ všemocné. Ve svém vystoupení 25.1.2017 před pracovníky Agentury národní bezpečnosti řekl D. Trump následující:

«Když je řeč o společenské bezpečnosti (zdůrazněno námi), pro politiku nezůstává místo. Nejsou žádní republikáni, demokraté, všichni se stáváme jednoduše občany, dobrými občany. Chceme bezpečnost ve společnosti, a požadujeme bezpečnost ve společnosti pro každého. Chceme respekt, výborné školy, chceme aby každý měl důstojnost. A slibuji vám, budu prezidentem pro každého.»⁷

Pro ty, v jejichž chápání světa není místo pro „mystiku“ noosférního a Všedržitelného řízení, jsou uvedená slova prázdná deklarace o blahých úmyslech, jakých liberálové ohlásili spoustu během více než sto let režimu jejich tyranie. Ale artikulovaná řeč má za svůj hlavní úkol řízení průběhu matričně-egregoriálních procesů. A v kontextu algoritmiky noosférního řízení se pronesení D. Trumpem slov „když je řeč o společenské bezpečnosti, pro politiku nezůstává místo. Nejsou žádní republikáni, demokraté, všichni se stáváme jednoduše občany, dobrými občany“ objektivně jeví jeho zapojením do psychiky egregoru Koncepce společenské bezpečnosti. Toto tvrzení si žádá vysvětlení.

„Politika“ v překladu z řečtiny znamená „,mnoho zájmů“. Zájmy jsou vždy produktem subjektivizmu, ne vždy mravně a eticky zdravého, a v davově-“elitárních“ společnostech z větší části mravně-eticky defektního subjektivizmu. Proto když je řeč o společenské bezpečnosti, pak tam skutečně nemohou mít místo subjektivní zájmy, s dodatkem: defektní zájmy. Kdo s tím souhlasí, stává se „dobrým občanem“. To poslední znamená, že Dobro je objektivně odlišné od Zla a občané jsou nositeli objektivně dobré vůle, a ne subjektivně egoisticky chápané „dobré“ vůle, který může být ve skutečnosti velmi Zlou.

Pokud mluvíme o podstatě takového jevu, který se označuje termínem „společenská bezpečnost“, pak je jeho podstata v tom, že způsob života společnosti se stabilně zakládá na objektivních zákonitostech všech 6 skupin, které byly uvedeny na konci části 2 této práce. To jsou objektivní zákonitosti, a ačkoliv se projevují specificky v závislosti na přírodních podmínkách regionu prožívání a historické minulosti každého národa – jsou jediné pro všechny, pro celé lidstvo.

„Pojďme udělat svět zase skvělým – spolu!“

Díky této okolnosti, řízení se jimi v politice (vnitřní, globální a vnější) vylučuje konflikt zájmů s těmi politickými subjekty, které se ve své politice také řídí jimi. Ta okolnost otevírá možnost nejen ke vzájemně výhodné spolupráci různých zemí, ale i ke spolupráci jiného druhu – blahodárné pro všechny, včetně těch, kdo na první etapě zůstane vně systému spolupráce, a teprve později – po dosažení nějaké úrovně rozvoje – vstoupí do toho systému. Ve spojení s tímto uvádíme fotografii billboardu, viz výše. A přání, aby Rusko a USA konaly v tomto řečišti, je nejen přání určité části společnosti Ruska a USA, ale i národů jiných zemí.

Velikost světa – globální civilizace – je jen ve svobodě a spravedlivosti, což může být výsledkem života v souhlasu s objektivními zákonitostmi všech šesti skupin. Objevení se toho plakátu je také projev noosférního řízení, v daném případě je to informování o možnosti, kterou je hřích nevyužít a nerealizovat. Ta možnosti dovoluje ne Rusku samostatně, a ne USA samostatně shodit jho liberál-fašistů, ale osvobodit od něj celé lidstvo.

6. Závěry

Celkově, přišla doba, ve které být jednoduše „efektivním managerem“ (v zavedeném chápání toho termínu) znamená být neadekvátním, a to znamená být reálným nebezpečím pro okolí a potomky. Jedním z případů takového „efektivního managera“ je W.Churchill: genocida hladomorem v Bengálsku v letech 1942-43, organizovaná koloniální administrativou (okupační správou), spoluúčast ve spuštění „studené války“ - jsou ukazateli jeho efektivity v páchání zla.

Za účelem toho být akceschopným řídícím („managerem“), který organizuje a podporuje řízení nějakých procesů, je nutné brát v úvahu noosférní řízení a Všedržitelnost.

Prostředek postižení Všedržitelnosti je bezvýhradná upřímnost před svým svědomím.

Otázka o noosféře je vně vzdělávacích standardů, a vně „knižního vědění“ - je třeba ji procítit každému samostatně a pochopit na základě vlastních citů. Slova mohou být jen ukazatelem.

Podle pohledu V.I.Vernadského je noosféra Země produktem biologického druhu Člověk rozumný. Alternativní pohled má kořeny v pohanských dobách, podle něj je Země – naše planeta, naše Matka – živá rozumná bytost, je nositelkou noosféry od začátku, která existovala v jiné podobě i v té době, kdy ještě neexistovala civilizace lidí.

Biologický druh „člověk rozumný“ je v noosféře nositelem individuálního rozumu, tj. realizuje se v něm princip „jeden organizmus – jeden rozum“ (může to být i jinak: mnoho samostatně nevědomých organizmů může ve své vzájemné informační interakci nést jeden společný rozum; a i množství organizmů nositelů individuálního rozumu také může vytvářet kolektivní rozum)

Při takovém pohledu je v noosféře segment, spojený s druhem Člověk rozumný, a v něm jsou egregoriální systémy a egregory, vytvářené nositeli různých typů struktury psychiky – zvířecího, zombie, démonického, protipřirozeného a lidského. A existují egregory a egregoriální systémy, vytvářené kulturně svébytnými společnostmi a sociálními skupinami. Egregoriální systém nositelů lidského typu struktury psychiky, bez závislosti na národnosti, to je soubornost, a ta je nejvyšší úrovní v lidském segmentu noosféry. Pro účel být efektivním managerem v naší době a v budoucnosti, je nutné cítit soubornost a Všedržitelnost a vědomě na základě vůle konat v řečišti soubornosti.

Vnitřní prediktor SSSR
22 – 23. prosince 2015
30. ledna – 6. února 2017

poznámky