Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 05.02.2018

9.2.2018

youtube.com/watch?v=WwB1AL7diFE
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 05.02.2018.srt (66133)

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den 05.02.2018.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.

A dříve než dnes začneme odpovídat na vaše otázky, máme tu malé oznámení. Vážení návštěvníci našeho oficiálního webu fct-altai.ru povšimněte si prosím nového odkazu, který je na pravé straně v okénku „Naše zdroje na síti“.

Jedná se o odkaz na náš další oficiální kanál nazvaný.. FKT-Media,.. kde můžete najít krátká videa vysvětlující jednu otázku nebo jedno téma, tedy přesně ten formát, jaký jste si tak dávno přáli.

01:00

A teď už přejdeme k vašim otázkám. Opět je, Valeriji Viktoroviči, stejně jako v televizi ta nepopulárnější otázka spojená s olympiádou, která bude zahájena již v tomto týdnu. A konkrétně se otázky týkají Putinova setkání s našimi olympioniky.

Roman Filatov v komentářích píše následující:

„Gosudar“ (v uvozovkách) se omluvil „parchantům“ (také v uvozovkách). Těšíme se na další pořad, protože teď jste v pěkné bryndě.

A dále Vladimir Šironov. Putin se setkal se zrádci odjíždějícími na olympiádu.

Otázka pro vás: Jak je to možné? Napřed řekl, že se sportovci musí olympiády zúčastnit a teď je tam ještě i vyprovodil s přáním všeho nejlepšího a ještě se omluvil.

A ještě Ali Alijev píše: Řekněte prosím, jak máme chápat Putinovu omluvu sportovcům, kteří jedou na olympiádu v Pchjongčchangu? Navíc s ujištěním, že jim Rusko bude fandit? Vždyť je to stejné, jako by Stalin sliboval svou podporu vlasovcům za Velké vlastenecké války. Jakoby se jim omlouval za to, že je SSSR nedokázal ubránit před útokem Němců.

Tak především, vykrucovat se či být hadem smažícím se na pánvičce nehodlám. A co bych k tomu chtěl říci především?

Dříve než něco řeknete, než na něco zareagujete, musíte se napřed zamyslet, pokusit se zapřemýšlet. A co je z daného případu vidět? Že lidé Putina pořádně NEPOSLOUCHALI. Sice Putina slyšeli, ale vyložili si to po svém, projevilo se jejich vlastní pochopení toho, co řekl gosudar, přičemž gosudar bez jakýchkoliv uvozovek!

A jestli někdo posuzuje tuto událost s „omluvami“, které v daném případě do uvozovek dám, které Putin řekl olympionikům odjíždějícím do Pchjongčchangu, tak já to hodnotím sice jako malé, ale velice závažné vítězství v boji o ruskou suverenitu. Znovu opakuji a není to žádné tajemství, že Rusko v mnohém není suverénní. A otázky ohledně těchto olympioniků nebudou srozumitelné, jestliže nebudeme chápat všechny probíhající události v jejich ucelenosti.

A porozumět celému jejich souhrnu je možné pouze tehdy, znáte-li plnou funkci řízení, šest priorit řízení, když znáte pět druhů sociální moci, víte o konceptuální a ideologické moci a hlavně, což to všechno uzavírá, o existenci globální politiky. Lidem, kteří sedí v pískovišti geopolitiky, je zbytečné něco o tom vykládat. Ti stejně budou vždy zaujati napřed jednou otázkou, potom druhou a nakonec si zase povzdychnou: „Jak je to možné, že s námi vždycky vyběhnou? Vždyť přece geopolitika, ta geopolitika…“ a lomí rukama.

Takových analytiků známe hromadu. A lidé by si z takových analytiků neměli brát příklad. Vždy je především nutné snažit se pochopit, co a jak se stalo. Abyste tedy mohli mluvit o tom, co se stalo v daném případě, s ohledem na tyto události, jak Putin vyprovázel olympioniky…

- Omlouval se jim.

- Ano, „omlouval se“ jim, v uvozovkách!

Přestože mohu přečíst, co přesně řekl, citovat ho. Řekl: „Promiňte nám!“

A otázkou je, co by měli prominout? „Promiňte nám, že jsme vás toho nedokázali uchránit.“

Já jsem také připraven takto se omluvit. Já si opravdu myslím, že všechny tyto lidi bylo zapotřebí ochránit před jejich vlivem na politiku státu, před tím, aby se stali tím stěžejním kamenem, tím kamenem na krku, který nás v podstatě táhne ke dnu. V dané situaci není možné říci mnoho z toho, co bych si přál.

Ale opakuji, že jestliže znáte

Dostatečně všeobecnou teorii řízení

a máte představu o plné funkci řízení, prioritách řízení, druzích sociální moci, o globální politice,

tak mnohému porozumíte sami.

A vzhledem k tomu, že některé otázky teď nikde nezaznívají, není možné v tomto okamžiku o nich mluvit. Vysvětlím na konkrétním příkladu, proč to nejde.

Pomoc pro Strelkova a vyzbrojení Novoruska Ukrajinou

V roce 2014 Strelkov vyvedl svou jednotku ze Slavjansku do Doněcku. Tehdy to vyvolalo otázku: Co to umožnilo? Poté, co jsem vyjmenoval řadu parametrů, jsem tehdy řekl, že existuje ještě jeden parametr, o kterém v dané chvíli není možné mluvit. Ale vzhledem k tomu, že se to týkalo šesté priority, té silové, a všichni vědí, že s ohledem na armádu vždy existují určité utajené záležitosti, tak to tehdy lidé pochopili. Je tedy důležité si uvědomit, že i zde, ve vysoké politice jsou určité záležitosti, o kterých se přímo mluvit nedá, dokud se to k lidem nedostane z jiných směrů.

A po určité době se mě opět ptali, co to bylo za parametr, třeba se už o něm dá mluvit? A já jsem odpovídal, že je ještě příliš brzy. A potom ty otázky ustaly. A proč ustaly? Protože lidé jednoduše ve svém běžném životě tento parametr odhalili a už se tedy nemuseli ptát mě, abych jim to vyložil. Oni sami na to přišli. A co se tedy stalo?

Stalo se to, že už tehdy, v samotné počáteční etapě generální štáb ukrajinské ozbrojené sebranky i ukrajinské ministerstvo obrany pracovaly na obě strany. A právě tyto dvě instance: generální štáb ukrajinské ozbrojené sebranky a ministerstvo obrany ze své strany postaraly o imobilitu, neschopnost manévrovat a reagovat, čímž zajistily podmínky pro úspěšný Strelkovův ústup. Jenže mluvit o tom, že se mu dostalo pomoci právě z této strany, nebylo možné, protože by to tehdy lidé nepochopili. Jak je to možné?

No, formát našeho pořadu neumožňuje popsat celý souhrn příprav na ten masakr plánovaný na Ukrajině. Tento aspekt by tedy nepochopili, ale nepochopili by ani, jak je to možné vůbec uskutečnit. A teď už všichni vidí, že kšeftování municí i zbraněmi je v plném proudu. Neustále probíhají dodávky. A my přece víme, že se jedná o kšeftování. No a manka ve zbrojních skladech ukrajinské ozbrojené sebranky jsou potom maskována výbuchy. Po nich se udělá revize a vše je OK. A proč o tom tedy nebylo možné mluvit?

Nešlo to také proto, že tenkrát všichni začali zkoumat: „Jak je to možné? Jak se ten Strelkov dokázal dostat ven?“ Tenkrát všechny zmínky v jakémkoliv blogu, všechny informace zkoumali volontéři, to oni byli tou armádou, která hledala, kdo umožnil Strelkovově jednotce stažení do Doněcku. Výsledkem potom byl Ilojvajsk a všechno to ostatní.

Ale je tu ještě jeden takový moment, proč se Ilovajsk stal možným. Kdyby tenkrát vyšla najevo spoluúčast generálního štábu a ukrajinského ministerstva obrany na ústupu Strelkova, tak by to vyvolalo takové napětí v řízení, že jak generální štáb, tak ministerstvo obrany by se stáhly, aby nedošly k úhoně ve vnitřních klanových šarvátkách, ve kterých byli využíváni ti „majdanutí“ soudruzi.

A kdyby k tomu došlo, tak by nemohlo proběhnout kvalitní vyzbrojení jednotek ozbrojených sil Novoruska, nemohlo by dojít k žádnému Ilovajsku. A proč? Strelkov… Vysvětlím to na konkrétním příkladu. Strelkov se tedy stáhnul a jen týden poté do Doněcku v noci přivezli kolonu tanků - z Ukrajiny! Opravených a připravených k boji. Ukrajinská ozbrojená sebranka ještě nebyla sama plně vyzbrojená, a tanky přivezli do Doněcku. Asi si spletli adresu a dovezli je právě tam.

Kdyby se ten humbuk okolo napomáhání Strelkovovi k ústupu spustil dříve s ohledem na generální štáb a ministerstvo obrany, tak by nikdy ta zásilka tanků nepřišla. A nešlo jen o jednu! Ozbrojené síly Novoruska tak byly kvalitně vyzbrojeny, a právě díky tomu byly všechny ty varianty s Ilovajskem a dalšími kotly umožněny. Kdyby vyzbrojeny nebyly, došlo by na ten masakr, protože situace by se změnila.

No a v dané situaci, kde se tedy jedná o globální politiku a konceptuální moc, bude také nutné o některých věcech teď pomlčet. Ale já vás ubezpečuji, že v nejbližší době vyjdou najevo a nepřehlédne je žádný pozorný člověk. Obzvláště poslechnete-li si pozorně to, co řekl gosudar!

A to, co teď částečně povím já. Hlavní ale je, abyste tomu sami porozuměli.

Takže základním úkolem našich sportovců a vůbec naší účasti na olympijských hrách je boj v informační válce. Stejně jako naše armáda bojuje v obyčejných horkých válkách, tak v z hlediska té informační je profesionální sport faktorem v realizaci velké politiky. A jak to vypadalo na startu? Startovní podmínky byly takové, že s naším státem museli začít počítat a to pořádně a se vší vážností. Naše vítězství v Sýrii se toho staly zárukou. Úroveň Ruska vzrostla natolik, že tu nejen máme formát Astany, který už teď nahrazuje ženevský formát, ale že dokonce všichni přilétli do Soči, aby se tam dohodli.

Padl major Roman Nikolajevič Filippov - hrdina

Naši vojáci a velitelé v Sýrii tím, že na vzdálených přístupech k Rusku bojují s terorismem, brání naše mírové nebe, naše dny prožité v míru. Oni tam i umírají. Třetího února zahynul náš hrdina. Padl major Roman Nikolajevič Filippov. Budiž mu čest a sláva, posmrtně. To byl skutečný hrdina, který obětoval svůj život za ruskou suverenitu, za to, aby s Ruskem museli počítat vždy a všude, za to, aby válka nepřišla na ruské území. On bránil náš mírový život, svým životem ho bránil!

Vrcholoví sportovci jsou bojovníky a veliteli na polích informační války

Ale každá válka je přece připravována ideologicky. Musí se pro ni vytvořit předpoklady! Jen si vzpomeňme, jak to dopadlo s naší neporazitelnou, legendární armádou, která v boji poznala radost z vítězství. Bez jakékoliv války se jednoduše rozsypala, když padnul SSSR. A ten se zhroutil z ideologických důvodů. Takže z hlediska vzájemného soupeření, z hlediska uplatňování globální politiky je tou zbraní vrcholový sport, špičkový sport.

Vrcholoví sportovci jsou úplně stejnými bojovníky a veliteli na polích informační války jako naši vojáci a důstojníci na poli obyčejné občanské války. Je třeba si uvědomit jednoduchou věc…

- Horké války

- Ano, horké války a co jsem řekl?

- Občanské války

Omlouvám se. Horké války. A zrada… To jsem trochu předběhl.

A zrada na polích studené války vede potom k občanské válce. A jak to vypadá v dané situaci?

Rozhodnutím Mezinárodního olympijského výboru (MOV) bylo ustanoveno, že Rusko se nebude účastnit olympijských her, jestliže se najdou zrádci, kteří budou soutěžit za bílou, neutrální vlajku, což znamená, že zradí Rusko!

A předvedou tak, že Rusko nemá suverenitu, že celá ta ruská suverenita je v rukou konkrétního úředníčka. Západ potřebuje za každou cenu anulovat autoritu Ruska vybojovanou životy, krví, smrtí a zraněními v Sýrii i jinde. To potřebují anulovat.

A tak udělali takovou nabídku, od které… Jak zní to rozhodnutí MOV, jestliže ho shrneme ve dvou větách?

„Co si zvolíte? Soutěžit se státní vlajkou, za svou vlast, nebo se plazit po břiše jako lokajíčkové, otroci?“

A celé naše sportovní společenství s radostným výskotem zvolalo: „Chceme se plazit po břiše!“

Ono vůbec všechno to, co se stalo s ohledem na to rozhodnutí MOV, ukázalo, že neexistuje žádné olympijské ani sportovní bratrství. Jen si to vezměte, z pěti set přihlášek, jich nakonec prošlo 169. Jedna se jí vzdala, takže 168! A proč se té účasti vzdala? Jak to měla zvládnout sama, když pustili jenom ji? Týmová soutěž tím padla. Je tedy možné mluvit o sto šedesáti, takže jich prošlo 169. A proč tak málo?

Někdo byl natolik statečný, aby řekl: „Ne, tyto podmínky, tedy ne.“ Vždyť MOV prohlašuje: „Nejsou jiné podmínky než má vlastní libovůle. Prostě si budu dělat, co chci. Jakékoliv moje přání musí být splněno. Ale to, že jste splnili mé přání, neznamená žádnou záruku, že své přání v příštím okamžiku nezměním. Budete plnit všechny mé vrtochy!“

Promluvil Gubernijev, který přímo fňukal: „Jen řekněte, co máme dělat, jaký máme zaujmout postoj! Za co se ještě máme omluvit? A my to uděláme! Rusko přece nemá žádnou suverenitu, Rusko nemá právo hájit svou sebeúctu, ani na svůj názor. A my s tím souhlasíme, tak proč nás pořád tak týráte? Jen řekněte, co ještě máme udělat.“ Takhle se předvedl ve zprávách u Sergeje Briljova.

– Věsti, ty sobotní.

– Ano, v sobotu, jen se na to podívejte, to je něco.

A tohle prosazuje, protlačuje všude. A takoví jsou schopni nám tvrdit, že musíme hrát podle pravidel? Vždyť oni…

Aby všichni sportovci, všichni, jak to bylo v plánu, jeli na olympiádu, stačilo jen, aby všichni povstali a řekli: „Nám nevyhovuje to, co nám nabídli! My máme svou vlast a každý z nás má svou sebeúctu. My za těchto podmínek nikam nepojedeme!“ A jela by celá ruská reprezentace i se svou státní vlajkou! A co bylo řečeno?

„Pojedete s neutrální vlajkou, budete se ponižovat a ostouzet, a potom vám dáme ten hadr, který budete hrdě považovat za svou vlajku! Žádnou suverenitu nemáte a z podstaty věci ani mít nemůžete.“

A ten Gubernijev jménem všech: „Ano, my souhlasíme. Budeme si to u vás vyprošovat za jakýchkoliv podmínek. Jen nám dejte jakýkoliv hadr, který budeme považovat za státní vlajku.“

Ne, podle jeho názoru.

A jakkoliv se to bude mnohým zdát paradoxní, tak náš hrdina, který třetího února padl v Sýrii, zemřel právě proto, že tito parchanti zradili svou zemi. Západ potřeboval rukojmího. Potřebovali živého, nedotčeného, třeba i zraněného, ale hlavně živého letce, kterého by mohli využít.

Zapomněli jste snad na olympiádu z roku 2008? Která byla v Číně? Jakou válkou nás tehdy obdařila Gruzie? Zajetí našeho letce se mělo stát tou věcí, která by přebila všechno, co se děje okolo našich, takzvaných olympioniků v Pchjongčchangu. Začalo by se mluvit jenom o tom, o válce v Sýrii o obchodu: „Pojďte smlouvat, co nám za něj nabídnete? Teď se musíte dohodnout a vzdát své suverenity. My vám za to dovolíme mávat vaší vlaječkou v Pchjongčchangu a třeba vám vrátíme vašeho důstojníčka.“

To sportovci toho hrdinu svým rozhodnutím zabili! Svým rozhodnutím jet tam s neutrální vlajkou. A čím to začalo? Pamatujete? Už tehdy jsem říkal, že jde o test na všivost a podlost, který udělal na jedničku ještě jeden parchant - ten, no, Šubenkov společně s Lasickenovou.

A když tento jejich amorální postoj, to jejich plazení se po břiše před páníčkem, bylo navíc odměněno a to i ministerstvem obrany, kde jim neznámo proč udělili nové mimořádné povýšení, tak pochopili, že teď musí svou zemi zrazovat, prodávat ji, protože potom bude možná následovat odměna od páníčka.

Co se týká toho vykrucování, tak já se snad nevykrucuji, mluvím stejně jako předtím a dál je nazývám parchanty.

- Bez uvozovek

- Bez uvozovek!

Kde je jaké vykrucování? A ještě k tomu vykrucování. Když jsem viděl jak mnozí, skutečně seriózní lidé, kterých si vážím, začali měnit svůj postoj… A já vím, proč ho začali měnit. Cožpak já jsem nepochopil, že by bylo načase změnit svůj postoj? A zdá se mi, že právě v minulém pořadu jsem řekl, že mi bylo řečeno, abych nepoužíval slovo parchanti. Nebo snad ne?

Nenapadla vás otázka, proč jsem to řekl? Možná byl v našem státě připravován zcela jiný trend? Trend, který měl dát najevo, že v našem státě nemůžeme mít jiné sportovce. Ale u nás jiné sportovce máme, ty, kteří vstali a řekli: „Olympiáda je pro nás za těchto podmínek nepřijatelná! My máme svou lidskou důstojnost! My máme vlast.“

A co teď probíhá médii? Říkají nám: „Nemůžeme je rozlišovat. Jedni i druzí jsou dobří.“ To znamená, že srovnávají ty parchanty, kteří zradili vlast s těmi druhými sportovci? Ti přece také trénovali. Úplně stejně se připravovali na olympiádu. Jenže pro ty je stěžejní čest, svědomí a sebeúcta. A ti řekli: „My máme svou vlast, my jsme bojovníky informační války. My chápeme svou roli a poslání ve vrcholovém sportu.“

A nám teď navrhují, abychom je stavěli na roveň? Tak za prvé si to tam teď pěkně vypijou. Když se Gubernijev ptá: „A proč neustále všechno mění?“ Mění to proto, že jste s tím od samého počátku souhlasili, že budete plnit jakýkoliv jejich rozmar a žádný z těch rozmarů není tím posledním. Šli jste do toho? Tak co se teď čertíte?

- Ještě se rozčiluje.

- Jak můžeš chtít odvolání svého páníčka?

Co ty jsi vůbec zač? Vždyť si to taky můžeš pěkně slíznout! Trochu ses zapomněl, ne? Lokajíčku! Takoví lidé bez sebeúcty nemohou před svým páníčkem ani ceknout. Máš páníčka ale žádnou sebeúctu. Ani Gubernijev ji nemá. Nemá suverenitu, žádnou sebeúctu, vůbec nic. Sám se chlubí tím, že vždy tvrdil, že je třeba jet za jakýchkoliv podmínek! Tak teď plň ty „jakékoliv“ podmínky! Co si stěžuješ?

Na rozdíl od Nikity Krjukova, který nehledě na to, že ho ospravedlnil soud v Lausanne, stejně řekl… A proč jen na rozdíl od něho? Jsou i jiní! Kteří žádali o očištění svého jména, ale za těchto podmínek jet odmítli. „S neutrální vlajkou tam stejně nepojedu!“ A jak to bylo na začátku? Na začátku to bylo tak, že u Mezinárodní sportovní arbitráže bylo podáno 42 odvolání. K posouzení jich bylo přijato 39. No né, co to jako má být?

Vysvětlení pro to, že odmítli přijmout tři odvolání, je možné podat jakékoliv. A tak také s nějakým dobře znějícím přišli, přestože se jedná o čistou lež, absolutní lež. Takže 39, už to je zajímavé. A dál to bylo ještě zajímavější. Těch 39 odvolání rozdělili na dvě skupiny. Jedenácti sportovcům doživotní distanc nahradili distancem pouze na jednu olympiádu. No né, to je tedy zajímavé.

A těch zbylých 28 prý rehabilitovali, ale MOV má rozhodnout, zda je na olympiádu pustí nebo ne. To je tedy něco. Někdo nám něco vzkázal a my si toho nevšimli.

Globalisté nám oznámili:

„Dobrá, budeme se domlouvat. Tuhle olympiádu pěkně vynecháte, proto těch jedenáct sice ospravedlníme, ale tuto olympiádu vynechají.“

A 28… V našem dějepisectví je pro to zajímavá asociace - 28 panfilovců. „Takže 28, máte na výběr, zda Moskvu ubráníte nebo ne!“ A v tomto ohledu…

Proč jsem to nazval sice nevelkým, ale vítězstvím? Ubránili jsme svou suverenitu.

Nebudu mluvit o všech bodech, které řekl Putin, protože já Putina podrážet nehodlám. Globalistům své řekl přímo a oni ho pochopili.

Těm, kteří znají Dostatečně všeobecnou teorii řízení, pět druhů sociální moci, šest priorit zobecněných prostředků řízení a slyšeli o globální politice, těm Putin také vše řekl zcela jasně.

Uvedu zde jenom malý příkladeček zpětné reakce globálního prediktoru. Druhého února parlament Jižní Koreje založil hnutí fanoušků na podporu ruských atletů na olympiádě. Státní instituce! Žádní volontéři. Korea nemá žádnou suverenitu, ale absolutně žádnou! Celý ten korejský ekonomický zázrak je spojen jen s přesunem průmyslu z USA do jihovýchodní Asie, kde je vytvářeno centrum koncentrace řízení.

Takže parlament Jižní Koreje nemůže přijmout žádné „své“ rozhodnutí... Jen se podívejte na Severní a Jižní Koreu. Rozhodly se, že jejich tým bude jednotný. A co USA? Zůstaly stát stranou i přes všechny ty své výkřiky a kvílení. To je odpověď globálního prediktoru: „Ano, teď Rusko podpoříme, ale pouze v tomto rámci. A vy jste do určité míry povinni přijmout tato pravidla.“ No a Putin je přijal, protože ne vždy se dá Berlín dobýt okamžitě, šlo to až v čtyřicátém pátém. Někdy je dokonce třeba ubránit přímo Moskvu - 28 panfilovců.

Ale co naplat, globalisté musí vrátit úder, a tak začaly bakchanálie. Jen si to vezměte, cožpak se v našich médiích mluví o lidech, kteří mají svou čest, svědomí, sebeúctu, kteří mají svou VLAST? NE! A co udělali ze sedmdesátiletého výročí bitvy u Stalingradu?

– 75. výročí

– Oj, 75. výročí, omlouvám se.

Obrátili to v podporu těch parchantů, kteří tam jedou s neutrální vlajkou, s BÍLOU! A kdo vyvěšuje bílou vlajku? Co to proboha plácáte? O to se přece postarali úředníci, kteří si přáli, horoucně přáli sloužit zaoceánskému páníčkovi. Proto je nutné domlouvat se s globalisty jen za těch podmínek, které je možné obhájit, a Putin dokázal obhájit mnohé.

A mnohé z toho, co dokázal Putin obhájit, se mu podařilo díky našim hrdinům - vojákům a velitelům v Sýrii. Budiž věčná památka Romanovi Nikolajeviči Filippovovi. To jeho hrdinský čin je zárukou získání naší suverenity. Zárukou toho, že Rusko se i na olympiádu vrátí se státní vlajkou. Bylo možné toho dosáhnout právě teď. Jenže ti, kteří se chtěli plazit po břiše, to oni…

Cožpak si neuvědomovali, že Rusku nemůže být prokázán systém státního dopingu, nemůže? Mohou na to poukazovat pouze nepřímo. A oni si velmi dobře uvědomovali, že když napíšou žádost, že chtějí soutěžit s bílou vlajkou, tak sami nepřímo dosvědčují: „Takový systém tu byl, ale já se ho neúčastnil.“ Jedná se o přímou zradu zájmů ruské suverenity.

Takže tedy nevím, zda jsem se z toho vykroutil…

32:53

Další otázka. K olympiádě je jich tu ještě velmi mnoho, ale už zabrala dost času.

- Jestli jsou tam nějaké podstatné, ta věc je velice závažná, tak je třeba alespoň v krátkosti proběhnout všechny body.

Vy vždy velmi pečlivě volíte slova, když odpovídáte na otázku. A ve svých odpovědích na olympiádu pokaždé opakujete jednu větu, cituji: „Takto sami přiznáváme existenci státního dopingového programu v ruském sportu.“ Konec citátu. V kontextu toho, že sportovci jedou soutěžit za neutrální vlajku. Z toho je možné odvodit, že určitý státní program existuje nebo existoval a otázkou pouze zůstává, zda to přiznáme nebo ne. Co si vy osobně myslíte o existenci tohoto státního programu?

Já mám důkaz, že nikdy žádný takový program nikdy neexistoval, nikdy nebyl plánován ani se neplánuje. Já mám to rozhodnutí MOV! Kde proti nám nic nedokázali doložit.

- Toho soudu.

Právě skutečnost, že požadovali od sportovců, aby tam jeli za neutrální vlajku, aby učinili volbu, aby si sami zvolili, zda pojedou za bílou vlajku nebo tu státní. Oni potřebují alespoň nějaké důkazy a ty žádosti, to je to jediné, na co se mohou odvolávat. Je nesporné, že mnozí sportovci i trenéři používají různé přípravky pro zlepšení svých sportovních výkonů, ale žádný státní program NEEXISTOVAL!

A fakt, že tam jedou za neutrální vlajku, je z jejich strany pomluva vlastního státu. A oni velmi dobře vědí, že ho takto očerňují. Jejich vlastní volba, pokud ji učinili… Oni sami si to teď zodpoví a budou zodpovídat.

34:37

A ještě vás prosí o jedno upřesnění. Když vycházíme z vašich vystoupení a z materiálů Koncepce, tak je jasné, že ani mnozí světoví lídři se nevyznají v procesech řízení a nechápou podstatu konceptuální moci, takže nejsou subjekty řízení, ale pouze objekty řízení. A co teprve politologové a sportovci?

Otázka: Proč ve svých vystoupeních používáte výrazy: prezident rozhodnul, sportovci učinili svou mravní volbu, politolog si nepovšimnul události, když to všechno je statistikou vnějšího bezstrukturního řízení. Proč stavíte emocionální důraz právě jen na objektech řízení, zde konkrétně na sportovce, místo informačního prostředí, ve kterém se nacházejí?

Minutku. A co ti sportovci, kteří prohlásili, že oni mají svou vlast, čest a sebeúctu, ti se snad nacházejí v jiném informačním prostředí?

Opakuji, že rozhodnutí MOV znamenalo jen jedno: „Učiňte svou mravní volbu! Zda jste s Ruskem, nebo proti němu. Zda jste s Ruskem, pro Rusko, nebo jste jen otroci připravení sloužit mi a líbat mi boty za jakýchkoliv podmínek?“

Vždyť co chce Gubernijev? „Jen nám prosím řekněte, jaké jsou ty podmínky, a my to všechno splníme!“ Devět minut skvěle vypovídajícího videa na Rossia 24, „Věsti v subbotu“. On tam nádherně zazpíval. Každá věta tam stojí za to.

36:08

Další otázka se již týká jiného tématu od Natálie Anatolijevny.

- Ještě minutku.

Jestliže upřeme všem lidem subjektnost, tak seďte a necvrlikejte (viz podobenství Seď a necvrlikej). Všechno za vás přece rozhodne někdo jiný a budete jako ovce v ohradě, které jsou dobré jen k tomu, aby je někdo stříhal nebo zařízl. To je vše. Jestliže jsme ale lidé, tak vždy činíme nějakou volbu. Musíme být ve svém životě subjekty, žádnými objekty. Proto i prezident rozhodnul i sportovci jsou vinni, učinili svou volbu. Promiňte, pokračujte.

Je tu otázka od Natálie Anatolijevny, která prosí okomentovat takzvaný sankční jmenný kremelský seznam z USA.

- Chybí v něm už jen samotný Putin.

- Nejen. Minutku. Čubajs tam není, ani Nabiullinová. Také někteří úředníci. Kudrin tam není. Ale hlavně tam není Čubajs a Nabiullinová. A Kudrin.

- Kteří nejeli do Davosu?

- Ano. I když Čubajs do Davosu jel. Jak říkám, určití kurátoři tam být musí, ale symboličtí lidé tam nemají co dělat. Proto tam také jel Čubajs a lidé představující určitou symboliku jako Nabiullinová a Kudrin tam nejeli.

(pokračování dotazu)

Je těžké porozumět tomu, co se děje v souvislosti s tím seznamem, zda tím státní elita USA hází přes palubu takzvanou pátou kolonu v Rusku, nebo zda se tím odepisují oni sami nebo ekonomiku USA.

Už jsem to komentoval, ale teď tu věc tedy více upřesním. Pochopte, že ani státní elita USA, ani globalisté teď nemají jednotný postoj, cíle ani zdroje pro uplatňování své celkové politiky ve vztahu k Rusku.

Oni nevědí kam, a jak mají manévrovat. Proto tam napsali hromadně kde koho a potom budou dál řešit co a jak. Ale hlavně tím bylo jasně naznačeno, že není dobré spolupracovat se státní elitou, která je toxická. Jen si vezměte, jak to vypadalo v Davosu.

Politickým otázkám se tam všichni vyhýbali. Na tuto věc je třeba se podívat tak, že někdo se dostal do toho seznamu, ano? A teď se potřebuje obrátit na někoho v USA, na nějakého svého partnera, se kterým vede nebo řeší nějaký byznys a tak mu řekne: „Poslyš, já jsem se dostal do toho seznamu, potřebuji to nějak vyřešit.“ A on se ho zeptá: „A v čem přesně tě to omezuje?“ „Já zatím nevím.“ „Poslyš, a uvědomuješ si, že se jedná o politickou záležitost? Já musím být opatrný. Víš, kolik lidí vyhodili jen za to, že si promluvili s vaším velvyslancem, přestože se jednalo o jejich přímé pracovní povinnosti? A ty chceš, abych se teď já za tebe někde postavil? Zbláznil ses? Jsi normální?“

To znamená, že pro státní elitu USA se všichni lidé z toho seznamu stali okamžitě toxickými. A také se stali nástrojem pro realizaci budoucí politiky, až se zorientují ve svých cílech, v možnostech své zdrojové zajištěnosti a vektorové zaměřenosti s ohledem na co nejširší spektrum lidí, jak a v jakých cílech je využijí. Proto také nacpali do toho seznamu všechny. Došlo tam i k takovým úletům, že například jednoho úředníka, který sice dříve zastával vedoucí funkci, ale už v létě z ní odešel, v tom sankčním seznamu uvedli a toho, který ho nahradil, tam neuvedli. Používali staré údaje, protože nic nezjišťovali, sestavovali ho nedbale.

Opakuji, že se jedná o práci do budoucna, ale tím hlavním je, že teď odstřihnou ruské elity od politického zastřešení ze strany USA.

Aby se všechny ty jejich vzájemné vztahy staly toxické. A výsledek na sebe nenechal čekat. Jeden kandidát na prezidenta se obrátil k druhému kandidátovi na prezidenta a řekl mu: „Já tam v Londýně mám nějaké důležité lidi. Chtěli by se vrátit do Ruska, tady je seznámek.“ Kdyby řekl: „Až se stanu prezidentem, tak jim všem umožním návrat, zařídím jim podmínky.“ A co tím ukázal?

Že je to třeba řešit rychle. Všechna elita zazmatkovala, okamžitě všechna zazmatkovala, dovedete si to představit, oni je označkovali a řekli: „Ti jsou nakažení, s těmi se nebavte. Přijdete o kariéru, jestliže se s nimi budete bavit.“

Teď se s nimi mohou kontaktovat v klidu pouze globalisté, ale až výhledově, protože teď probíhá tvrdý boj mezi státní a globální elitou absolutně všude.

Trump už toho hodně zvládnul, ale ještě ne všechno. Jen se podívejte, teď má v státním departmentu sedm volných vyšších funkcí, zbyl mu tam jen Tillerson a dva jeho náměstci. Ty špičky jsou uprázdněné, protože nemají dost kádrů. Ten boj je velmi tvrdý. Proto si je označkovali do budoucna, ale teď?

Pánové, vy teď máte široké pole působnosti. Pro jedny jste nedostupní, druzí se vám teď vyhýbají… Tak utíkejte za Putinem! Až se vám za patami bude prášit, teď udělejte to pukrle, jako ti „důležití lidé“ pana kandidáta na prezidenta, když požádali o návrat do Ruska.

Gosudar vám své podmínky řekne, splňte je a vraťte se. Nač asi vymysleli eurobondy? Pouze pod ochranou státu dokážete vrátit své kapitály, zachovat si je, ale budete v Rusku.

42:29

Dále otázka od Vitalije Kužugeta a dalších 57 uživatelů ji potvrdilo. Prosí vás okomentovat sebevraždu syna Fidela Castra.

Ó, to je velice zajímavá událost. Je třeba si uvědomovat takovou věc, že jakákoliv sebevražda je již sama o sobě dost problémová. A když se věc týká symbolické figury, nejen z hlediska původu, ale i z hlediska realizace nadnárodního řízení, tak je to věc, které je určitě třeba věnovat pozornost. Je zde mnoho nejasného, ale něco je nám známo.

Je třeba pamatovat na to, že Fidelito, kterému tak říkali kvůli jeho podobě s otcem, s Fidelem Castrem, byl jedním z vývojářů a kurátorů kubánského jaderného programu. Byl zástupcem své země v MAAE. A co zajímavého se stalo? Takže prvního února slovenská a německá policie zabránila pašování materiálů pro výrobu jaderné zbraně. Odkud a jakého? Zabaveno bylo 10 kg velice čistého a kvalitního radioaktivního materiálu. Jakého materiálu jasné není.

Druhého února došlo k té sebevraždě Castra, mladšího syna a druhého února sebevraždu spáchal také šéf oddělení jaderné bezpečnosti Záporožské jaderné elektrárny. Rozhodnul se zapíchnout nožíkem. A my víme, že teď je na Ukrajině v podstatě divoké pole. Žádný řád tam není. Ale odkud se vzal ten radioaktivní materiál, který zabavila slovenská a německá policie, zůstává otázkou. A další otázka.

Pamatujete, jak na podzim došlo k výronu ruthenia nad Evropou, který se pokoušeli hodit na Rusko? Potom se ukázalo, že nešlo o ruthenium 106, možná to bylo ruthenium 103 a možná to vůbec nebylo ruthenium. Možná to bylo něco jiného. Celá ta otázka je dost zajímavá. To znamená, že se něco s tou radioaktivitou děje, v Evropě, s důrazem na Ukrajinu, ale přitom zatím není vidět konec ani začátek, mám na mysli v médiích.

A co s tím má společného syn Fidela Castra? Jak že se jmenoval? Fidel Ángel Castro Diaz-Balart. Jak ten do toho zapadá? On se v Rusku učil, byl tu na stáži, pracoval.

A ještě si vzpomeňme, kde byla schůzka papeže s moskevským patriarchou? Na Kubě! Kuba je stejně jako dřív centrem koncentrace řízení pro celý latinskoamerický svět, odkud se má budovat latinskoamerický socialismus. Takže Kuba je napojena na velmi mnoho procesů nadnárodního řízení, dokonce i s ohledem na jaderný program, který je možné velmi efektivně řešit díky divokému poli...

- Na Ukrajině.

- Na Ukrajině.

Takže říci konkrétně, k čemu přesně zde došlo… Ale o tom, že tyto události spolu všechny souvisí není dokonce ani jen po prvotní analýze žádných pochyb. Všechno to spolu souvisí.

Napřed ten radioaktivní mrak na podzim, potom to zabavení radioaktivního materiálu policií, a dvě sebevraždy.

47:22

Další otázka je od Arkadije Bryzgalova, který píše následující. Britští soudci mají stanout v čele nového soudu v Kazachstánu. Co to má znamenat? Kazachstán připravují na globální hru s tím, že sami Kazaši to nezvládnou?

O formátu Astany já neustále mluvím už od roku 2014. A naši analytici nic nevidí, nic neslyší. Už dokonce v Astaně smiřují Syřany, specifický soud zakládají v Astaně… Vždyť co už jsem říkal? Formát Astany je určen k řízení, ke koncentraci řízení turkických národů! A tento projekt stejně dobře zapadá jak do naplánovaného projektu vytvoření centra koncentrace řízení v Íránu, kam je přenášeno euroasijské centrum koncentrace řízení, a až bude v Íránu to centrum řízení, budou turkické národy shromážděny a začleněny do tohoto projektu, a zapadá i do přechodného projektu, který teď globální prediktor rozběhl nouzově, projekt s označením SSSR 2.0.

Astana dobře zapadá jak do jednoho, tak i do druhého, řeší ty úkoly. A to, co se teď děje, je proces formování, vytváření Astany. Přečtěte si Sto kroků prezidenta Nazarbajeva, které byly publikovány v roce 2015. Najdete je u nich v otevřených zdrojích. Já už opravdu nevím, jak bych se měl dovolat těch analytiků. Všechno je to absolutně očividné. Všechno to běží. Vše se plní podle plánu. Neděje se vůbec nic tak mimořádného.

A navíc, jen si to vezměte, Putin měl s Nazarbajevem telefonní hovor o konferenci syrských národů v Soči. A proč? Protože původně byla v plánu Astana. To si Rusko díky získávání své suverenity část těch procesů řízení převzalo k sobě, územně. Je to objektivně podmíněno. Jaká důvěra může být ke Kazachstánu? Jakým hráčem je v regionu Sýrie? Cožpak tam létají kazašská letadla? Kazašští hrdinové tam konají své hrdinské činy?

Já nemám slov, ten chlapec si okamžitě a bezpodmínečně zasloužil to vyznamenání Hrdina Ruska. Chápete to, na koho by se měli obrátit? Pro všechny ty znepřátelené strany je psychologicky jednodušší přijet do Soči, protože je tam zastoupeno Rusko, které je čitelné, má svou váhu a je jedním z těch největších hráčů, který tam řeší tu situaci. A co je zač Kazachstán?

Takže je samozřejmé, že si Rusko část těch procesů převezme, ale jinak přece chápeme, že projekt Astany je globální projekt. A nám nezbývá než s globálním prediktorem vést dialog. Proto ten telefonní hovor Putina s Nazarbajevem.

A kdo přijel do Soči? Vždyť někdo to bojkotoval a nepřijel. Proč? Protože když se jedete domlouvat, tak vůči vašim návrhům zazní výhrady, na které budete muset odpovědět, přičemž věcně. A jestliže kromě svých propagandistických hesel nemáte co říci? Tak tam samozřejmě nemůžete jet, protože víte, že cokoliv řeknete, bude rozmetáno.

Zatímco na základě svých ideologických sloganů dál můžete pokračovat ve válce v Sýrii. Ani jeden syrský vlastenec si nepřeje pokračování války v Sýrii, a proto jsou všichni, kteří přijeli do Soči, syrskými vlastenci, kteří nechtějí v Sýrii válku. A všichni ti, kteří tam nepřijeli, chtějí pokračovat ve válce v Sýrii, protože si to přejí jejich pánové. To je vše.

Ale formát Astany je i z jiného pohledu… Ještě je třeba si uvědomovat jednu takovou věc. Nesmíte… Globální prediktor se přece drží principu: Nedávej všechny vejce do jednoho košíku. Už jsme mluvili o Indii, že Indie plní funkci protiváhy k Číně a když jsme v tomto ohledu mluvili o té Indii… Vždyť si povšimněte, že Indii částečně oklestili. Co udělali? Je to bývalá anglická kolonie, a když ji Angličané opouštěli, tak od hinduistické Indie odřízli muslimské komunity. Vzniknul tak východní a západní Pákistán, který se potom proměnil v Bangladéš.

Co se tedy stalo? Indii umožnili, aby si uchovala své jádro, ale přitom zůstaly zachovány komunikační vazby. V Indii je přece také islám a existují tam dějinné vazby. Takže Indie díky tomu začala stabilizovat i řízení Íránu. Teď Čína pronikne do Pákistánu, který opouštějí Američané: „Žádné financování pro Pákistán, zato ho zapíšeme do různých těch svých seznamů.“ Co tím dělají? Uvolňují místo Číně.

Ale Čína se tak dostala na historické indické území a v souladu s tím působí Indie jako blokátor i zde. A navíc stabilizuje řízení realizované Íránem opět prostřednictvím Pákistánu. To znamená, že jsou to hry o více tazích, velice složité hry. Musíte chápat, co vlastně řeší ten projekt Jeden pás - jedna cesta.

Zase to musím říci, že tohle geopolitici nemohou pochopit. Vždyť co je to geopolitika? Když se zatváříte hlubokomyslně a pronesete: „Civilizace moře, civilizace souše. Civilizace souše nikdy nemůže porazit civilizaci moře.“ To je v podstatě geopolitika v té nejrafinovanější podobě. Nic víc vědět nepotřebují. A jak vše probíhalo?

V míře svého rozvoje lidstvo využívalo dopravní tepny, které byly pro přepravu nejefektivnější s využitím přírodní síly a síly... ...svalové síly domácích zvířat. Tehdy byly těmi tepnami pro přepravu velkých nákladů vodní plochy: oceány, moře atd. V případě řek třeba všichni znají Burlaky na Volze, že? Ale to samé platilo i pro Evropu a Anglii. Kdy svalové síly, samozřejmě především koní, táhly lodě proti proudu, protože po proudu už pluly lodě samy. Proti proudu je bylo zapotřebí táhnout. A proč?

Protože loď byla velká, vešlo se do ní víc nákladu a tak přeprava vyšla nejlevněji. Lidí bylo na planetě málo a tak se usazovali především na území s přístupem k těmto vodním plochám. Jenže obyvatel postupně přibývalo. Všechna pobřežní území jsou zdrojově vydrancována. V Evropě žádné zdroje prakticky nezbyly. Všechny zdroje se teď nacházejí v hlubokém vnitrozemí a je tedy třeba se k nim nějak dostat, zpracovat je a obyvatelé musí mít kde žít.

Tak se obyvatelstvo nezávisle na svém přání žít v „civilizovaném“ světě na břehu oceánu muselo přizpůsobit okolnostem. Když se nešlo uživit ve městě, tak tam lidé nemohli zůstat a hledali jiné místo k životu. Tak se postupně rozbíhali a osidlovali další území. A teď je úkolem to vše propojit dopravními tepnami: těžbu, zpracování přírodních surovin a všechny lidské zdroje. To je ta nová hedvábná stezka. Jedná se o ekonomický program získávání vnitrozemských zdrojů. Nu, z hlediska geopolitiky plácám hlouposti.

Všechny ty zdroje asi samy připlavou k oceánským břehům a tak úderná uskupení letadlových lodí všechno vyřeší.

Takže, k tomu Kazachstánu, promiňte, ale bylo to potřebné k pochopení. Takže Kazachstán s jeho projektem sjednocení turkických národů je ještě jedním ze stabilizátorů řízení Číny. Nedávej všechny vejce do jednoho košíku. Něco tedy musí být řešeno prostřednictvím tohoto formátu. No a tento projekt Jeden pás a jedna cesta vedoucí přes Kazachstán to má řešit. A kdo by se toho měl ujmout? No přece ti nejlepší, největší odborníci se staletými zkušenostmi a jsme u britských soudců.

A to je pouze začátek. Budou přijíždět na zasedání. Centrum koncentrace řízení je z Velké Británie přenášeno. To však neznamená, že všichni se přestěhují výlučně do Číny. To je vůbec ohromně zajímavá otázka. O formátu Astany je možné mluvit… Ale polithňupové prý jim říkat nemám? A jak tedy? Když tak zatvrzele přehlížejí to, s čím mají pracovat?

- Oni jsou přece produktem informačního systému.

- Tak ať jsou zticha.

Nezbývá než je jako ovce stříhat nebo zařezávat. Proč tedy lezou do televize?

- Přičemž neustále jedni a ti samí.

- Protože jsou v manéži.

To byla poslední otázka.

Tak jsme se zase díky této otázce dostali k nutnosti znát teorii. Začali jsme tím a zase tím skončíme. Musíme si přece uvědomovat, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu našich pojmů.

Víte, já jsem na začátku v našem vlasteneckém prostředí pozoroval... Vždyť lidé z mravního hlediska napřed vyhodnotili tu cestu takzvaných olympioniků z Ruska správně, že je to zrada, že je to dezertérství z bojového pole. Vždyť do vás váš stát něco investoval a vy jste si jednoduše zvolili jinou vlajku. Chcete převzít nějaký hadr z rukou vašeho páníčka, abyste za něj hrdě…

Ne, ještě jednou opakuji. Když budete pochodovat pod bílou vlajkou při zahájení, proběhněte se pod ní i při závěrečném ceremoniálu. A opovažte se zpívat hymnu! Když jste souhlasili s tím, že nějaký MOV může rozhodovat o tom, zda fanoušci budou či nebudou smět mávat svou vlajkou! A jak to proběhlo? Napřed to jako zakázali a než se dostavila reakce, tak to okamžitě zase povolili prý s určitým omezením. A vzniká iluze toho, že nám něco přikazují.

My sami určujeme suverenitu své země, my sami rozhodujeme o tom, kde bude vlát naše vlajka. Evropa nám nemá co přikazovat. Naše vlajka byla nad Berlínem vztyčována třikrát! A není důležité, jak právě vypadala. Naposledy byla RUDÁ, ve své historicky ruské podobě.

Takže co jsem vypozoroval? Víte, ve filmu Dny Turbinových (podle Bulgakova) je taková výrazná scéna, kdy velitel jednotky oznamuje, že celé vrchní velení uteklo a všichni budou rozpuštěni. Jeden z junkerů dostal hysterický záchvat: „Říkali nám to a to, a dopadá to tak a tak...“ Tak stejná reakce následovala s ohledem na sportovce a Putinovu omluvu, „omluvu“ v uvozovkách!

Mnoho toho bohužel nemohu říci, ale teorii mají všichni k dispozici. Sami si ho poslechněte, sami se v tom rozeberte. S ohledem na čas se všechny události neskutečně zrychlují, všechno to probíhá velmi rychle. My ale nesmíme narušovat to, co se tu rýsuje. A lidé tak reagují kvůli vlastní bezmoci, kvůli neznalosti teorie. Takto panikaří lidé, kteří neznají matematiku a nedokážou si spočítat, kolik mají peněz, kolik je třeba zaplatit, co jim zbyde...

A když s nimi všichni manipulují. Potom upadají do beznaděje a nevidí žádné východisko. A tady je vše jednoduché. Musíte si uvědomovat, že znalosti znamenají moc. Berte tyto znalosti do svých rukou, berte moc do svých rukou, a potom… Jedno z pravidel Dostatečně všeobecné teorie řízení hlásá, že každý v míře svého chápání pracuje na sebe a v míře svého nepochopení na toho, kdo toho zná a chápe více.

Budete-li toho znát a chápat více, tak se nikdy nestanete nástrojem v cizích rukou. Nebudete objektem, vždy budete subjektem. Vždy a za všech okolností budete přijímat svá, uvědomělá rozhodnutí a dokážete tak ubránit zájmy své i své rodiny. Berte znalosti do svých rukou. Čtěte tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR. Učte se, buďte konceptuálně mocní.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou. Pamatujte na to, že náš mír je zajišťován mimořádnými činy těch vojáků a velitelů, kteří teď umírají v Sýrii. A v mnohém tam naši vojáci a velitelé umírají kvůli tomu, že tu máme zrádce mávající bílou vlajkou na polích informační, studené války!

A nelze srovnávat naše vlastenecké sportovce, kteří řekli: „My máme svou čest, svědomí, sebeúctu a vlast“, s těmi, kteří se plazí po břiše před svým páníčkem.

Opakuji, přeji vám štěstí a mírové nebe nad hlavou.

Do příštích setkání.