13.2.2014
Hox
Nedávno zde vyšly materiály (zde a zde) o medotě dynamického programování (MDP) jakožto algoritmického vyjádření Dostatečně všeobecné teorie řízení. Nevyvolaly příliš mnoho reakcí v diskusi, zřejmě kvůli technickému jazyku a složitosti. Chtěl bych se k tomu proto vrátit a osvětlit některé body, které nemusí být jasné na první pohled:
- dostatečně všeobecnou teorii řízení používáme každý nevědomky od narození, neustále každý den, nezávisle na tom, zdali existuje její formální popis, zda jej člověk četl, zda je mu formální popis srozumitelný. Nebo naopak: DVTR je formálním popisem něčeho, co je člověku vlastní a co používá nevědomky neustále. DVTR jako formální popis umožňuje tomu vědomě věnovat pozornost a aplikovat to vědomě na větší rozsah úloh (například, časově delších, v horizontu měsíců, let, desetiletí...), a také vysledovat řízení v dlouhodobých procesech, kde by jej jinak člověk "v kolotoči života" nehledal nebo nečekal. Samotná metodika (již formálně popisuje DVTR) je totožná při úkolu uvařit oběd, zajistit servis auta, stejně jako při úkolu v horizontu tisíců let zottročit lidstvo, pokud budeme mluvit o aktivitách GPP. Jen to první zvládá každý nebo téměř každý, o tom druhém drtivá většina lidí dosud neví a často to i odmítá vzít na vědomí, pokud na to někdo nasměruje pozornost daného člověka.
- metoda dynamického programování (MDP) opět popisuje něco, co je člověku vlastní, co objektivně je a funguje nezávisle na tom, zdali člověk formální popis MDP četl nebo ne, zda jej pochopil či ne. I pokud člověk text o MDP zavrhl jako ztrátu času, je dost pravděpodobné, že ten mechanismus úspěšně použil nebo používá ve svém životě. Podstata je v tomto: algoritmus MDP se AUTOMATICKY aktivuje pokaždé, jakmile si člověk vytyčí cíl. Jsou zde však dvě podmínky:
- cíl nebo cíle musí být konkrétní ve všech ohledech (například, "chci se mít dobře" se nepočítá, "chtěl bych bydlet ve vlastním domě" zřejmě ano)
- spuštění "řetězu náhod" algoritmiky MDP, který vede ke konkrétnímu cíli (pokud se člověk v určitých okamžicích správně rozhodne, tj. zvolí správnou variantu další cesty), je morálně podmíněné. Jinými slovy, záleží v prvé řadě na výběru cíle - egoistický cíl fungovat nebude. Navíc, cíl nesmí být v rozporu, a nejlépe by měl být v souladu s Záměrem HNR pro lidstvo obecně a konkrétního člověka konkrétně. Čím více bude v souladu s optimálním cílem (vektorem cílů) pro daného jedince v dané etapě jeho života, tím rychleji a efektivněji bude mechanismus, formálně nazvaný MDP, pracovat a tím rychleji člověk cíle dosáhne. "Optimálním" je myšleno samozřejmě optimálním z pohledu HNR (Boha), nikoliv ze subjektivního pohledu člověka. Člověk zde odhaduje a o úspěchu odhadu může soudit až podle výsledků (jediné objektivní kritétium pravdy, adekvátnosti je - praxe).
Ve výše uvedeném je odpověď na otázku, proč se někomu sny plní (a někdy/zpravidla? nečekaným způsobem, řetězem "náhod") a někomu ne. Kdo však žádný cíl ("sen") nemá, tomu se ani nemůže splnit. Vypadá to tedy, že v prvé řadě jde o to, uspořádat si priority a pokusit se identifikovat konkrétní cíl, který je v souladu se Záměrem. Jakmile je tento krok proveden a je zvolen dostatečně adekvátní cíl, mechanismus MDP se automaticky uvádí do chodu.
Ještě bych se chtěl zastavit u otázky cílů a jejich souladu/nesouladu (se Záměrem), egoičnosti/neegoičnosti atd. Každý člověk a každý osud, životní cesta je jedinečná, to co by pro někoho bylo hodnoceno jako egoistický cíl, u druhého může být jinak. Vše závisí na konkrétních okolnostech a situaci, a dle mého hlavně na vnitřním postoji člověka k danému cíli, snu - z jakých důvodů ho chce dosáhnout. Pokud vzít krajní případ, někomu se může splnit přání mít mercedes, pokud to není jeho hlavním cílem a například umožní nebo pomůže v realizaci dalších (hlavních) neegocentrických cílů, zatímco pokud by někdo mercedes chtěl jen k polechtání ega (nástavec na ...., jak se říká), možná ho někdy získá, ale štěstí mu nepřinese a algoritmus MPD, neboli řetěz správných "náhod", v takovém případě do chodu uveden nebude.
Informační báze KSB