Předrevoluční Rusko
3.1.2017
Další úryvek z chystané knihy "Bůh synergie" (anotace + obsah)
Jedná se o knihu českého autora, která je v procesu tvorby/dokončování.
Poměščici
Poměščici jsou jedním z klíčových pojmů ruských dějin a jsou hlavní příčinou ruských problémů na začátku 20. století.
Poměščici původně byli ve své převážné většině vyššími úředníky ve službách panovníka (tzv. služebná šlechta), menšina vznikla z původní pozemkové šlechty – ‚bojarů‘. Služebná šlechta vznikla někdy v 15. století a velkého rozšíření se dožila za Ivana IV. s následným rozbujením za Romanovců v 17. století1.
Car neměl dost peněz na platy vysokých úředníků, proto významným funkcionářům po dobu výkonu jejich funkce svěřil určité území s tím, že na tomto území, které zůstávalo v majetku panovníka, získali právo na výběr daní. Poměščici měli právo na půdě podnikat, v zásadě však nemohli narušit práva rolníků, především nemohli rolníky zbavit půdy. Poměščici často zvyšovali své výnosy tak, že uzavírali dohody s rolníky, kteří se na dohodnutou dobu stávali nevolníky a nemohli občinu opustit. Toto nevolnictví ovšem mělo smluvní charakter. Pro poměščiky to bylo (i za podmínek úlev pro rolníky) výhodné, protože tím na svěřené půdě zvyšovali počet hospodářství a svůj celkový příjem.
Ovšem poměščici byli přímou oporou panovníka a časem se jim podařilo původně zcela svobodné rolníky přivést do naprosto bezprávného postavení. Na hodně dlouhou dobu se poměščici proměnili ve skutečné otrokáře a své moci bohatě využívali. Vzniklý stav byl všeobecně považován na naprosto neudržitelný, ovšem v důsledku velkého lobbistického tlaku a moci samotných poměščiků vydržel velmi dlouho a fakticky přestál i do doby, kdy nevolnictví již bylo formálně zrušeno.
Poměščici byli za vlády Petra III. zbaveni povinností a následně velká část z nich upadla do naprostého nicnedělání a vznikl tak proslulý ruský pojem ‚zbytečný člověk‘2. Toto nicnedělání ovšem mělo devastující účinek, velká část této šlechty zůstávala negramotná, pouze postupem času zchudla a propadla se do bídy. Docházelo k tomu běžně tak, že panstvo odjelo do metropole a na vesnici jmenovalo správce (většinou Němce, nebo někoho, kdo vypadal, jako cizinec), a ten měl za úkol posílat do metropole co nejvíce peněz. Správce takový úkol splnil, ovšem za cenu devastace venkovských hospodářství. Přesto tito lidé dál tvrdili, že „šlechtická důstojnost jim znemožňuje pracovat“, protože práce se podle jejich názoru týká pouze otroků.
Poměščici tak vnesli do ruské společnosti 18. až 20. století hodně zla. Nebyli ovšem zdaleka sami.
Rolníci
Rolnictvo bylo v Rusku velmi dlouho zcela svobodné, s právem kdykoliv odejít ze svého působiště kamkoliv jinam a případně přejít i na libovolnou jinou profesi. Jediným omezením byly jejich schopnosti založit hospodářství a začít znovu a případné dluhy a závazky. To vše v době, kdy ve střední a západní Evropě vládlo klasické nevolnictví.
V této době měli ruští poddaní jedinou povinnost: odvádět panovníkovi daně. Tyto daně se odváděly v naturální podobě, především formou práce na velkostatku nebo formou obsluhy obchodních karavan. Vypadá to jako zaostalost, ale byla to pojistka například pro případ nepřízně počasí (v případě neúrody jim nehrozila dluhová past, protože si své povinnosti již odpracovali).
Ruští rolníci se potom vyskytovali v dvojí podobě. Existovali i zcela svobodní rolníci, hospodařící ve své vlastní režii, což vzhledem k podnebí nebylo až tolik rozšířené a týkalo se asi pouze klimaticky příznivých oblastí v západních částech Ruska. Většina rolníků byla členy společných komunit – občin, které představovaly významnou společenskou ochranu v nepříznivých podmínkách.
Tento stav trval až do konce 15. století, kdy přišlo první omezení. Rolníci sice zůstávali i nadále svobodnými, ovšem půdu směli opustit pouze v období ‚Jurjeva dne‘ (26. 11.), přesněji v období jednoho týdne před a po tomto datu. Toto omezení z faktického hlediska mělo asi charakter především formální, protože k tomuto období se vyúčtovával uplynulý zemědělský rok. Ovšem zavedení Jurjeva dne představovalo první faktické omezení pohybu rolníků.
Rolníci měli v občině řadu omezení. Nedisponovali svojí úrodou, ani půdou. Samotná občina měla do určité míry povahu nevolnictví. Ale na druhou stranu dávala nezanedbatelné záruky na přežití v nepříznivých časech. A tak, když rolníci získali půdu, ať už během Stolypinových reforem (ještě si o nich povíme), nebo v roce 1917, tak nakonec s tou půdou zase utekli do občiny. Podle Kara-Murzy3 bylo těsně před začátkem kolektivizace 91% zemědělské půdy obhospodařováno občinami. Rolníky do nich nikdo netlačil.
Kulaci
Tato část již bylo publikována již 10.11.2016, viz http://leva-net.webnode.cz/products/kulaci-a-podkulacnici.
Dělníci
Bylo by chybou vynechat situaci ve městech. Byla poněkud zvláštní z celé řady důvodů. Jedním z nich je celkem překvapivá skutečnost, že ruská města měla přirozený přírůstek obyvatelstva, zatímco v kulturní Evropě velmi dlouho byla města populačně deficitní a existovala a rozvíjela se pouze v důsledku přílivu lidí z venkova. Příčinou snad bylo i to, že v Rusku byly lepší hygienické návyky(!). Jsou názory, že koupelny se v Evropě rozšířily díky řadovým ruským vojákům za napoleonských válek.
Ale přejděme k dalším stránkám života dělníků, tam už to tak slavné nebude. Byli zde lidé, jako Nikolaj Ivanovič Putilov, takový ruský Emil Škoda, nebo Tomáš Baťa, který se se svými mistry zdravil podáním ruky a pro své dělníky postavil školu, učiliště, nemocnici a knihovnu. Byl výjimkou. Obecně se dělníkům o něčem takovém mohlo jen zdát.
Aby podnikatelé dosáhli maximálního zisku, pracovalo se ve strojních provozech většinou nepřetržitě. To znamená, že se střídaly dvě směny po 12 hodinách. Jenomže tak dlouhá směna je velmi únavná a po určité době stereotypní práce klesá její kvalita. Řešilo se to tak, že směny byly 6-hodinové a po dalších 6 hodinách znovu do práce … Jinde zase byly zavedeny přes pracovní den dlouhý 14 hodin dvě přestávky, během kterých do práce nastupovala noční směna, samotná dlouhá 10 hodin … Tam, kde strojní provoz nebyl, se většinou pracovalo na jednu směnu dlouhou běžně více, než 12 hodin. Podle zpráv tehdejších inspektorů práce byly případy pracovní doby delší, než 18 hodin … Pokud se to někomu nelíbilo, nemusel samozřejmě druhý den přijít do práce. Ani nebudu zdůrazňovat, že velkou část dělnictva tvořily nedospělé děti, které sice musely stačit dospělým, ale dostávaly jen třetinu mzdy. Ženy na tom byly lépe – dostávaly necelé dvě třetiny mzdy mužů …4
Jak za to byli placeni, je jen další strana téže mince. Jednoduše, když se panstvu uráčilo, což nebylo tak často. Dokonce zřejmě nebylo neobvyklé, když se mzda vyplácela 2x (!) ročně, na vánoce a na velikonoce. Když někdo potřeboval peníze dříve, bylo to se srážkou, někdy i půl výplaty. Odchod ze zaměstnání z jakéhokoliv důvodu (i rozhodnutím zaměstnavatele) leckdy znamenal propadnutí celé mzdy.
Svéráznou záležitostí byly pokuty. Pokuty za pozdní příchod do práce ještě byly pochopitelné. Za projití po dvoře závodu, za překročení brány závodu, za ‚užití nesprávných slov‘, za nenavštívení kostela, za setkání s několika lidmi, za neuctivý pozdrav atakdáleatakpodobně. Prudniková uvádí, že pokuty činily na jakémsi závodě 40% mzdy!
Co dělali otcové-podnikatelé pro své dělníky? Jak se starali o jejich bydlení? Jak to bylo s ochranou při práci? Jaká byla ochrana před jedy a dalšími nepříznivými faktory? Jednoduše vůbec nic! Ale co by dělníci neudělali, aby se buržuové mohli životním stylem rovnat poměščikům! Pročpak se potom s nimi tak rádi rozloučili?
Ruské nevolnictví
Ruské nevolnictví bylo dosti odlišné od nevolnictví ve střední a západní Evropě.
V západní Evropě nevolnictví vzniklo ještě v Římské říši a odeznělo za morové epidemie ve 14. století. Ve střední a východní Evropě jednak černá smrt neřádila tak tvrdě, jednak rostl zájem o vývoz obilí do západní Evropy a nevolnictví se udrželo déle. Navíc třicetiletou válkou začíná tzv. druhé nevolnictví, které končí teprve patentem Josefa II. Robota potom byla zrušena až v roce 1848.
V Rusku vlastně původně také existovala určitá forma nevolnictví. Týkala se lidí, kteří se dobrovolně zavázali vůči vlastníkům a držitelům pozemků (poměščikům). Ti se snažili zvyšovat své výnosy tím, že na půdu lákali další rolníky, se kterými uzavírali dohody na určité období. Tito lidé se tak na dohodnutou dobu stávali nevolníky. Další skupiny nevolníků představovali dlužníci a váleční zajatci. Ovšem ostatní rolníci byli zcela svobodní a po vypořádání daní se mohli stěhovat, kam si přáli. V té době bylo ruské zemědělství zcela na výši. Používaly se moderní technologie a výkony byly na úrovni vyspělých zemí.
K prvnímu zrušení práva rolníků stěhovat se v období Jurjeva dne došlo ještě na konci vlády Ivana IV. v souvislosti s evidencí majetku roku 1581. Osobně si myslím, že to souviselo se zhoršenou hospodářskou situací státu, jejíž příčinou bylo jednak ochlazení, jednak dlouhá a úspěšná vláda Ivana IV.5.
Ovšem Rus je široká a i ve 20. století za sovětské éry nebyl problém se na širých pláních rychle ztratit. Poměščici původně měli pětiletou lhůtu, po kterou mohli uprchlé nevolníky hledat. Bylo jim to málo a proto vyvíjeli na panovníka tlak na omezení práv rolníků a na posílení vlastních práv. Po smrti Ivana IV. se jim podařilo u jeho nástupce prosadit prodloužení lhůty pro navrácení uprchlých z 5 na 15 let a také definitivní zrušení Jurjeva dne (okolo let 1582-83). Tím byli rolníci připoutáni k stávající půdě bez práva ji opustit. Bylo to v době, kdy v Rusku probíhal ‚Velký nepokoj‘. Celé toto opatření mělo být dočasné a nepovažovalo se za nevolnictví, přesto fakticky právě tehdy nevolnictví vzniklo. Soudě podle ruské wikipedie nelze v těchto případech stanovovat nějaká přesná data, jednalo se spíše o postupný vývoj. Využití Jurjeva dne je zdokumentováno ještě v 17. století.
Poměščici se tím však neuspokojili a dále tlačili na cara, aby na úkor rolníků posílil jejich práva. A ‚dobrý a laskavý‘ car Alexej II. jim roku 1649 vyšel vstříc. Zavedl neomezenou lhůtu pro hledání uprchlých nevolníků. Poměščik měl právo vrátit zběhlého nevolníka i případné jeho potomky a jejich osobní majetek. Právo přesídlit ovšem ztratili i ostatní rolníci, kteří dosud nijak vázáni nebyli; nařizovalo se vrátit každého rolníka i s jeho majetkem i rodinou. Rolník se tím stal majetkem poměščika. Tímto okamžikem byl také zaveden pojem nevolnictví. Rolník ztratil právo rozhodovat o své práci, majetku i rodině a dostal se do naprosté závislosti na poměščikovi. Poměščici postupem času dokonce získali právo dělit rodiny, oddělovat rodiče a děti. S rolníky mohli nakládat nezávisle na půdě. Nařízení Alexeje II. bylo vlastně společenskou revolucí, ačkoliv zatím formálně obsahovalo i opatření na ochranu rolníků. Pokud poměščik při výprasku zabil nevolníka, měl vyplácet rodině rentu, dále nesměl poměščik zbavit nevolníka půdy a nevolník měl právo poměščika žalovat. Nové nařízení fakticky znamenalo přeměnu rolníků na nevolníky, byť zatím zákon zaručoval rolníkům řadu práv. Možnosti uplatnit tato práva vyplývají z popisu Alexandra Buškova v knize Rudý car. Na jedné straně tu stáli poměščici, kteří byli oporou panovníka, na druhé straně rolníci, kteří oporu neměli žádnou.
Koncem 17. století začíná obchodování s nevolníky jako s věcmi. A Petr I., svévolně, bez jakéhokoliv právního podkladu, porušuje nařízení Alexeje a začíná s nimi zcela neomezeně nakládat. Běžně daruje svým oblíbencům statisíce nevolníků. Tak se na začátku 18. století ruské nevolnictví proměňuje z určitého souboru povinností na klasické otroctví6. Objevuje se i šesti- a sedmidenní robota (!) a odnímání půdy rolníkům, kteří se tak dostávají do postavení severoamerických otroků. V roce 1767 je rolníkům zakázáno podávat žaloby na poměščiky. V roce 1833 nová nařízení dávají poměščikům právo vládnout nad životy nevolníků (trestání nevolníků, povolování svateb, poměščik je oficiálně vlastníkem majetků svých nevolníků atd.).
Zavedení takového otroctví také znamenalo faktické zastavení rozvoje ruského venkova. Od tohoto okamžiku se ruský venkov až do kolektivizace nezměnil. Nezměnila se agrotechnika, ani výkony. Ruské zemědělství 20. let 20. století je stejné, jako ruské zemědělství poloviny 17. století. Naopak, zbídačení rolníků vedlo i k vyčerpání půdy a poklesu výnosů. Nejhorší stránkou je skutečnost, že modernizace agrotechniky vylepšuje výkony především za nepříznivých podmínek (i počasí), a proto s růstem obyvatelstva začíná narůstat četnost hladomorů.
Zneužívání rolníků se však neomezilo jen na jejich bezuzdné vykořisťování. Vedle Buškovem uváděného prodeje dívek a dětí do otroctví zde byly i další ‚obyčeje‘, jenž vypadaly jako z jiného světa. Tak za účelem patřičné reputace si poměščici zřizovali harémy z pohlednějších rolnických dcer7. Bití nevolníků bylo běžné a to třeba i jen proto, aby panstvu lépe chutnalo jídlo … Znásilnění se neřešilo, s výjimkou případů, kdy znásilněné ženy patřily jinému majiteli.
Tak například otec majitelky panství Michaely Strašinské – Viktor Strašinskij z Kyjevské gubernie – si nechal do svého sídla posílat nevolnice z majetku své dcery. A když nevolnice nedorazily včas, rozzlobený vyrazil do vsi a na místě znásilňoval ženy i nedospělé dívky. Tento případ se však dostal na veřejnost pouze proto, že ‚využíval cizí majetek‘, na což se hledělo zle. Samotné znásilňování nevolnic se za hřích nepovažovalo. Tento výkonný jedinec byl po udání kněze v roce 1832 popotahován soudem pro více než 500 znásilnění žen, včetně dívek mladších 14 let, přičemž některé z jeho obětí zemřely. Proti násilníkovi byly nakonec vedeny čtyři soudní pře a celé toto divadlo trvalo i na ruské poměry trochu dlouho – skoro 25 let. Rozhodnutí nakonec připadlo Senátu. Ovšem názory jeho členů se silně lišily, a tak Senát předložil roku 1857 carovi Alexandru II. návrhy na rozsudky:
-
Strašinského zbavit všech práv a privilegií a odeslat do Tobolské gubernie (Sibiř).
-
Strašinskij je vinen nejen za kruté zacházení s nevolnicemi, ale i za znásilnění a nucení k prostituci … Za jeho nejtěžší zločin, znásilnění dívek mladších 14 let, mu přísluší trest zbavení práv a nucené práce ve vyhnanství na 10-12 let. Ale s ohledem na jeho současný věk 72 let navrhujeme zbavit ho práv a odeslat na vzdálená místa Sibiře.
-
Obžalovaného Strašinského zbavit podezření ze znásilnění. Nařídit Kyjevskému gubernátorovi odebrat Strašinskému nevolníky a předat je do poručnictví …
Alexandr II. byl jemný člověk, neměl rád spory, a proto se přidržel třetího návrhu. Ale prý měl sám rád mladá děvčátka, takže vrána k vráně …
Toto nebyl jediný případ tohoto druhu, ostatně dopadl podobně jako předešlá aféra slavného generál-poručíka L. D. Izmailova, hrdiny války s Napoleonem. Izmailov podobnou žalobu likvidoval pomocí úplatků soudcům a vyhrožování nevolníkům, že za pomluvy poměščika půjdou na Sibiř. Ovšem shodou okolností se v daném místě vyskytli jeho oponenti, takže provedli výslechy v jeho ‚harému‘ a výpovědi překonávaly veškerá očekávání. I Izmailovův životopisec se o těchto záležitostech vyjadřoval pouze v jinotajích. Ovšem Senát byl mimořádně milosrdný: jeho majetek byl předán do poručnictví …
Vedle ‚používání‘ nevolnic si poměščici prosadili i další výhody. Mezi ně patřila povinnost nevolníka zaplatit poměščikovi za svoji svatbu – a také ‚právo první noci‘. Tyto obyčeje byly vlastně protiprávní, ale poměščici je udrželi až do zrušení nevolnictví8.
A dále: v Rusku nebyla v carském období zavedena povinná školní docházka, o to se museli postarat až bolševici, kteří negramotnost lidu odstraňovali několik desetiletí.
Bůh vám pomáhej, poměščici, až zloba těch lidí okolo vás překoná vaše síly!‘
1Payne R., Romanoff N.: Ivan Hrozný; Dobrovský; 2008
ru.wikipedia.org/wiki/Помещик
2V Rusku existuje pořekadlo charakterizující tyto lidi: ‚Ani prst přes prst nepřeložil‘.
3Кара-Мурза С. Г.: Советская цивилизация (том I); Алгоритм, 2001
4Прудникова Е.: Ленин – Сталин. Технология невозможного; ОЛМА, 2009
5Je to můj osobní dojem, ale vypozoroval jsem, že po období vlády silných jedinců velmi často nastává krize. Jako příklad lze uvést Ramesse II., Muamara Kaddáfího, Ivana IV a koneckonců i Franze Josefa. Osobně mám dojem, že příčinou je to, že skupina okolo vládce stárne současně s ním a ztrácí intelektuální pružnost a schopnost pracovat, zatímco ‚prebend‘ se pečlivě drží. Po smrti dlouho vládnoucího silného vládce se přestárlé a rigidní okolí víceméně rozpadá.
6Тарасов Б. Ю.: Россия крепостная. История народного рабства;
viz www.razlib.ru/istorija/rossija_krepostnaja_istorija_narodnogo_rabstva/
7Жирнов Евгений: Дело насильника-рекордсмена, www.liveinternet.ru/users/dejavu57/post304466451/
8ru.wikipedia.org/wiki/Крепостное_право,
ru.wikipedia.org/wiki/Крепостное_право_в_России
Diskusní téma: Předrevoluční Rusko
Predrevolučné Slovensko - 5. výročie Gorily
Európa do 13. storočia
Na tejto stránke je dielo VP SSSR Ako a prečo sa písma robia «svätými»? , ktoré popisuje obdobie 10.-13. storočia v Európe inak, možno to vtedy bolo práve naopak. Čerpá o.i. z diela Bernard A. Lietaera - Duša peňazí. Popísané v časti:
Hospodársky rozkvet a kult Čiernej Madony
Re: Európa do 13. storočia
Jestli můžu, vysvětlím:
Římané byli známí tím, že jejich říše na otrocích stála - a někteří autoři říkají, že se taky díky otrokům rozpadla. Římský otrok byl majetkem svého pána a ten se o něj musel také starat, když nechtěl "ztratit investici". Jenže - v konci Impéria bylo otroků na trhu čím dál míň a čím dál dražší. A jestliže někdo zaplatil značnou sumu, potřeboval také, aby se mu investice vrátila - takže musel otroka pořádně živit a snažit se, aby mu nezemřel příliš brzy.
Takže vymysleli fígl. Otrok, který nadále zůstával v majetku svého pána, dostal pánovu půdu do nájmu - a samozřejmě, že ne zadarmo. Přestali mu říkat otrok, stal ze z něj kolón (od toho také původ slova "kolonie") a byl na tom ještě hůř, než dřív. Živit se musel sám a ještě k tomu pánovi platit za "pronájem". A pán nemusel už nikoho kupovat a ani živit - měl vystaráno. A aby mu kolóny nikdo nekradl nebo nevyvražďoval, poskytoval jim také vojenskou ochranu.
A toto později převzal feudalismus, ovšem kolónovi se zde říká nevolník. Na nevolníkovi vlastně ležela pánova bojeschopnost, protože bez potravin a píce nebylo vojáků, natož armády. A lidí bylo zoufale málo. Proč? Protože se nám v té době právě rozjížděl biblický projekt v Evropě. Impérium se přetransformovávalo na feudalismus a v Evropě nám ve franské říši vznikalo nové centrum řízení.
Co tím chci vlastně říct...
S tehdejšími nevolníky bylo zacházeno líp, než pak o pár století později v tzv. "druhém nevolnictví" - takže se nevylučuje to, co se píše v článku o "písmech svatých". V tom 10. - 13. století byl biblický projekt už jakž tak usazený, evropská území obsazena a "vyčištěna", takže bylo potřeba cosi jako "doba oddechu", aby se populace zase rozmnožila. Asi nám to historici ne nadarmo popisují jako dobu "vrcholného středověku".
Re: Re: Európa do 13. storočia
Čo sa týka biblického projektu, príde mi to nejako tak, že Rímska ríša mohla obsadiť ohromné územia povedzme administratívne, no ovládať ich a ľudí na ňom bolo v tej dobe zložité. Ich moc bola efektívna v určitých centrách, no mimo nich ťažko. A to bolo riziko. S ľuďmi bolo potrebné urobiť niečo podobné ako so židmi. Urobiť z nich "nevedomých" otrokov - prostredníctvom zavedenia novej formy kresťanstva - katolicizmu, a neskôr protestantizmu a pod. No a to išlo ťažko. Vždy som sa čudovala, ako mohli vo Francúzsku bojovať 100 rokov. No pri týchto okolnostiach sa mi to vyjasnilo.
Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
S Římskou říší jsi to odhalila velmi dobře. Nebylo možné za takových okolností řídit tak velikou říši - a to ani administrativně. Na některých obsazených územích totiž žili "barbaři", pro které byl kastovní systém ŘŘ a otroctví naprosto neznámou věcí a neslučitelnou s jejich způsobem života. Takže kladli odpor a to i přesto, že území již bylo Římany vojensky dobyté. Nadneseně řečeno - zuřila tam neustálá "partyzánská válka", která stála Impérium nejen dost životů zkušených vojáků, ale také administrátorů, pověřených řízením a zaváděním římských zvyklostí. Římská centra musela být opevněna a opatřena silnou posádkou, aby odolala útokům Možná si pamatuješ z některých filmů, že do provincií se v pozdějších dobách posílalo spíš za trest a nikomu se tam z centra Říše nechtělo. A ti porobení "barbaři", kteří měli pracovat na Říši a živit ji výsledky své práce, buď utíkali při každé příležitosti nebo byli osvobozováni "partyzány". Těžké údery dostávali Římané již v Galii, později v Británii a nakonec v Germánii, kde se postup již úplně zastavil.
A pokud přijmeme myšlenku, že Impérium bylo prvním pokusem o ovládnutí tehdy známého světa, pak se při tažení na sever od Říma zjistilo, že to nepůjde tak hladce a plán má závažné chyby.
Jak správně píšeš - bylo potřeba lidi ovládnout, přimět k poslušnosti a řídit jinak, než bylo doposud zvykem. A bylo k této "funkci" vybrané náboženství... a ještě něco.
Jestliže vyšlo najevo, že na sever od Říma žijí lidé, kteří raději zemřou, než aby žili v otroctví, pak bylo potřeba nabídnout jim cosi, co jim poskytne iluzi svobody.
Na jedné straně "křesťanství" - velmi podobné jejich religii - ale vedoucí k otroctví duše - na druhé straně vazalství = slib věrnosti a oddanosti "nadřízenému", což bylo velmi podobné zvyklostem lidí "na severu", ovšem... úplně jinak. Lidé "severu" také přísahali věrnost a oddanost "nadřízenému", ale nadřízenému na principech mravnosti, zkušenosti, důvěry... atd. - kdežto "v nových dobách" byl "nadřízený" kýmsi jmenován glejtem (nebo patřil do určité privilegované kasty).
Pak už je jednoduché pochopit, proč vznikl feudalismus se svými šlechtici.
V literatuře se většinou píše "Impérium se rozpadlo". Ano - ale nikam nezmizelo. Bylo jen potřeba přetransformovat ho do menších a snáze ovladatelných celků a nechat vzniknout mocenské "elitě" šlechticů (což byla obdoba patricijů) - a to na přijatelnějších principech. Možná si i vzpomeneš, že mnohé šlechtické rody vznikly na základě odměny za statečnost a věrnost předka. A pomocí těchto šlechticů, kteří také museli přísahat věrnost "nadřízenému", se dalo ovládat už slušně veliké území a to bez toho, aby obyvatelé pociťovali nějakou nadvládu "cizáků".
A těžko je náhoda, že již celkem brzy se "rozpadlé" Impérium objevuje znovu - a to ve Svaté říši římské, kde prvním císařem byl právě Karel Veliký - král Franské říše - korunovaný na císaře římským papežem.
A na závěr se vrátím k počátku tvého příspěvku.
První tisíciletí, kdy probíhalo násilné křtění a zavádění překrouceného křesťanství, bylo dobou nejspíše hodně krvavou a temnou. Zhruba od r. 500 do 800 je vůbec doba, o které nejsou téměř žádné historické záznamy - krom církevních. Doba je provázená i velkým úbytkem obyvatel, takže někteří autoři předpokládají i nějaké klimatické změny nebo dokonce přírodní katastrofu. Nemusí to tak dle mého být - může jít skutečně "jen" o následky "křtění" a výbojné války proti původním obyvatelům Evropy "na sever od Říma". V této inkriminované době nám také vzniká islám - což byla tehdy hrozba pro pseudokřesťantsví, které se dosud pevně neuchytilo. No a zhruba od r. 1000 tu máme další masakry a to v podobě křížových výprav. Takže zvýšení evropské populace bylo tehdy otázkou přežití - proto také ten "oddych" a podmínky, aby se populace mohla zvýšit. A když se na tato krátká "mírová" období v dějinách zaměříš, zjistíš, že nastávají vždy po nějakých obdobích krutých lidských jatek. Jako kdyby nám "někdo" dával oddechový čas, abychom nevyhynuli pod kritickou mez, protože pořád je potřeba aby "elitu" někdo živil a bylo z čeho financovat další výbojné války...
Re: Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
"Těžké údery dostávali Římané již v Galii, později v Británii a nakonec v Germánii, kde se postup již úplně zastavil."
Není totiž vůbec v obecné známosti, že zřejmě největším nepřítelem Římanů byli Slované a z nich konkrétně - a tady pozor - příslušníci Říše velkomoravské (klíčová hranice tehdy byla řeka Dunaj)! Ano tato říše, která bojovala s Římany od dob jejich konstituování převálcováním Etrusků, řekněme +/- 500 BC až do svého pádu v době Mojmírovců, Svatoplukových synů (10. století AC). Bohužel pádu Velkomoravské říše významně napomohli čeští Přemyslovci, kteří a tady už všichni víme, jak si poradili se Slavníkovci (těmi rody, jejichž jména končily na ...slav), ale méně známe už je, že kolaborovali s Franky a Germány a Velkomoravany v podstatě zradili.
Inu pravá historie je velmi zajímavá a z tohoto hlediska není nezajímavá/mimo paralela se seriálem Hry o trůny. Ale to už by bylo na jindy. Jen pro inspiraci - Libuše žila někdy +/- v 1.století před Kristem!
Měj se fajn
P.
Re: Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
Re: Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
Re: Re: Európa do 13. storočia
Rôzne takéto články zohľadnené o pripomienky zo strany diskutérov by sa dali vkladať do nejakej chronologickej štruktúry a neskôr z toho spraviť knihu. Vieš, sme tu taký polytandem, prečo nevyužívaš to, v čom si dobrá a čo ťa baví?
Ja napríklad tiež dávam na diskusiu veci z psychologie, filozofie, relígie, to ma baví, sledujem reakcie, reagujem, a núti ma to premýšľať, rozvíjať a korigovať vlastné myšlienky, skladám a rozširujem si tak vlastnú mozajku, a možno tiež to raz dám vo väčšom ako knihu.
Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
Re: Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
Re: Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
Keby bolo možné urobiť nejaké akoby tematické záložky, pre jednotlivé historické udalosti, dotýkajúce sa našich dejín, a tam by sa mohlo prispievať podľa témy, podľa toho, čo je kto schopný k danej téme poskytnúť. Nie napádať, len prispieť faktami s uvedením zdrojov. Pripomienky k zdrojom - ich spoľahlivosti, relevantnosti, ovplyvnenia autora niečím alebo identifikovať prácu na objednávku a pod. Pritom ale bude treba niekým doplniť súvislosť udalosti, čiastkovej, celkovej, s biblickým projektom. No a existujú aj náhody (zásah zhora). A ešte jedna vec - pozerať sa na udalosti ako na procesy a tak ich aj skúmať. Keď by bola téma dostatočne nasýtená, dal by sa z toho urobiť nejaký dokument (nie nemenný a konečný). Takýmto spôsobom by bolo možné aspoň priblížiť sa k pravde. Netreba rátať s tým, že sa dosiahne niečo absolútne nevyvrátiteľné, no bolo by to asi maximum, čo by sa "spoločným intelektom" dalo urobiť.
Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
Re: Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
Líbí se mi idea článků poskládaných chronologicky a velmi by se mi líbilo i vytvoření časové osy, kde by byly vidět důležité události a jak se některé věci prolínají ( ale to už bych chtěla moc, já vím ).
Re: Re: Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
Jani, ta "časová osa" je to nejdůležitější, co by si měl umět vytvořit každý, kdo chce dějinám rozumět. Není důležité mít všechno v hlavě - každý letopočet, popis každé události a osobnosti. To se dá dneska většinou najít na netu. Důležité je mít tu "osu" návaznosti - podobně, jako má člověk v hlavě svůj vlastní život. Pak dějiny rozhodně nejsou nudnou záležitostí a dá se leccos předpokládat i pro budoucnost... :-)
Re: Re: Európa do 13. storočia
Vidím to spíš tak, že ve Francích viděl GP nikoliv nový mozek, ale nové svaly. Mozek - tedy centrum řízení zůstalo a nadále se mocensky etablovalo v Římě. A těm nově zvoleným svalům - stojí za zmínku jedna skutečnost, nad kterou stojí za to popřemýšlet: 45 římských císařů, počínaje Karlem Velikým a konče Vilémem II. o cca 1100 let později drželo ve svém vlastnictví - Kopí osudu - ono legendární kopí, jímž byl probodnut bok Ježíše na Golgotě a které tak fascinovalo Adolfa Hitlera a které se po WW2 dostalo do USA.
P.
Re: Re: Re: Európa do 13. storočia
Do určité doby "mozek" zůstával na území Impéria (dokonce snad i v Janově?) - ale po upevnění franské říše se přestěhoval do Švýcarska, které bylo součástí této říše. A "svalem" se stala západní část - na území Galie - nově vzniklá Francie.
Díky za doplnění.
Díky autorovi
Peklo na Zemi
Re: Peklo na Zemi
"Peklo" na Zemi nevytvára Boh, v tom sa nemýľ, vytvárajú si ho ľudia. A keď raz niečo "pokašľali", je na mieste aby to aj napravili. Boh nie je žiaden prefekt, aby niekoho drezúroval. To by bolo príliš ľahké, ako u "blbých", nemať za nič zodpovednosť. V tomto majú ľudia Zhora voľnú ruku, že tak ako môžu konať dobro, majú možnosť v určitých hraniciach páchať aj zlo, ktoré ich ale ako spoločnosť začne dusiť a budú to musieť odčiniť. Čo sa týka budúcnosti ľudstva, cieľ je jasný, otázka je len, kedy k tomu ľudstvo dospeje - k spravodlivej spoločnosti.
Svet nie je miestom individualistov. Svet je kolektívne dielo a duše to chápu. Akékoľvek utrpenie sa dá podstúpiť, ak je dočasné. A ak duša vie, že ľudstvo má pred sebou dobrý cieľ, ktorý ešte nedosiahlo, tak nepodrazí svoj kolektív. V tomto ušľachtilosť kolektívneho ducha prevažuje nad individuálnou zbabelosťou. Ja by som do toho ako duša tiež šiel, už len preto aby tento proces neskončil predčasne, a nevyhrali tí čo páchajú zlo. Aby malo dobro dosť času dať všetko do poriadku a dôjsť do cieľa, ktorý má ľudstvo predurčené, poraziť túto "pakáreň". Bolesť pominie, no dobro a jeho plody pretrvajú...
Re: Peklo na Zemi
Re: Peklo na Zemi
Re: Peklo na Zemi
Re: Re: Peklo na Zemi
- Neviem zatiaľ aká je celá táto hore uvedená kniha, ale pravdupovediac, táto uvedená kapitola knihy je dosť jednostranná a bez konceptuálneho spojiva chápania súvislostí.
U človeka môže vzniknúť dojem, že Rusko bolo skutočne akýmsi Mordorom, kde žili samí grázli, a ľudia len tupo poslúchali a znášali všetky krutosti. Človek by sa až divil, čo vlastne týchto ľudí nevoľníkov spájalo, a odkiaľ sa v nich vôbec brala chuť bojovať za takéto ukrutné impérium v rôznych vojnách, ktorým bolo Rusko vystavené. Čo vlastne nevoľníkov viedlo, držať pohromade čoraz horšie sociálne zriadenie. Tento pohľad tu zatiaľ skrátka chýba, a objektívne aj musí existovať a byť jasne popísateľný. Za čo im v podstate patrí vďaka, lebo ak by ľud zradil svoju zem už vtedy (hoci ich podľa opisu hore nič dobre nečakalo) globalizácia by bola dokončená už dávno. Jedine Rusku sa darilo odolávať Biblickému projektu tisícročie a nenechať sa celkom zlomiť.
K poznámke 5.
Na druhú stranu, pád Kaddáfyho v Líbii ani vznik tamojšej novej "vlády" nebol prirodzený. Podobne ani v Rusku veľa procesov nebolo prirodzených, ale boli súčasťou riadeného globálneho historického procesu, ktorý mal svoj cieľ. Šľachta, ktorá sa formovala cez Rjurikovcov a Romanovcov, nebola len tak hocijaká šľachta. A vzhľadom na vyčínanie týchto otrokárov, a znásilňovanie, niet divu, odkiaľ sa berie cudzorodý genetický materiál, z ktorých sa rodili aj takí degeneráti, ako kulaci. Hoci šľachta nepochybne riadila podmienky tak, aby kulaci a im podobní mohli vznikať a aby ich mohlo "pásť". No na prelomenie ducha národa a ducha minulosti, je nutné zasievať novú DNA a cez ňu otvárať prístup k iným informáciam z egregorov.
Re: Re: Re: Peklo na Zemi
Tých skúseností má už ľudstvo dosť a dosť, a zrodil sa aj nástroj, ktorý môže pomôcť pohnúť sa dopredu (KSB). Netreba byť k nemu nevšímavý, aj keď o ňom nedávajú v TV.
Re: Peklo na Zemi
V románu je například nevinný žertík, nově příchozí byl zavřen do místnosti s medvědem, který byl na řetězu tak, že oběti zbyl malý růžek kam na něho medvěd nemohl a nechali ho tam se vzteklým medvědem třeba hodinu a pak ho vysvobodili a všichni se to mu smáli. Také tenkrát se na utrpení nahlíženo tak nějak více jako na součást života. Puškin ukazuje i cestu ven, hlavní hrdina se nebál a byl vzdělaný a byl voják. Ukazuje i Ruské lidi, kteří mají obrovskou důvěru a trpělivost a jsou ochotni následovat a dlouho vydrží, ale pak ... (v článku výstižně - Bůh vám pomáhej, poměščici, až zloba těch lidí okolo vás překoná vaše síly!)
Ještě poznámečka toto peklo tu stále je - například upálení lidí v Oděse, zvěrstva v Sýrii, bombardování Srbů ... - Dokud nevytvoříme společným úsilím spravedlivou společnost bude zde peklo, je to v našich rukách.
Re: Re: Peklo na Zemi
Právo..
nedokáži na to přijít
Zavedení takového otroctví také znamenalo faktické zastavení rozvoje ruského venkova. Od tohoto okamžiku se ruský venkov až do kolektivizace nezměnil. Nezměnila se agrotechnika, ani výkony. Ruské zemědělství 20. let 20. století je stejné, jako ruské zemědělství poloviny 17. století. Naopak, zbídačení rolníků vedlo i k vyčerpání půdy a poklesu výnosů.
- když je bráněno svobodě, tak nejsou možná správná rozhodnutí. O všem rozhodují "potměšilí" poměščici (možná jsou zdrojem slova potměšilý) což je katastrofa.
Tohle už ne:
Nejhorší stránkou je skutečnost, že modernizace agrotechniky vylepšuje výkony především za nepříznivých podmínek (i počasí), a proto s růstem obyvatelstva začíná narůstat četnost hladomorů.
- za prvé jak to s tím souvisí?
proč by měli modernizovat?
(a dělat si s tím starosti_ když si ze všech udělali otroky a všichni museli plnit jejich i ta nezvrhlejší zvrhlá přání)
- za druhé: Jak modernizace agrotechniky vylepšuje výkony za především nepříznivých podmínek? Automatizaci podporuje kvantita a dobré podmínky, když je toho hodně podobného (velká úroda - vyplatí se mlýn místo čety rolníku s cepy), když je toho málo je výhodnější lidská síla (například paběrkovat zbytky brambor na poli).
Nemá to být opačně: modernizace vylepšuje výkony především za "příznivých" podmínek místo nepříznivých a pak bude dávat smysl i další část věty , a proto s růstem obyvatelstva začíná narůstat četnost hladomorů (méně obyvatel ve výrobě, ale nezvětšené výnosy a pak nejsou přebytky pro ostatní, kteří nemají uplatnění).
Re: nedokáži na to přijít
Co se týče 'modenizace agrotechniky', měl jsem na mysli to, že technika zvyšuje výkon a tedy rychlost prací, které již mohou zasahovat do doby zhoršeného počasí a proto rychlost sklizně ovlivňuje výnos. Podobný vliv má rychlejší dokončení jarních prací a tedy časnější 'zahájení růstu'. Ale máte pravdu, ještě se nad tím zamyslím.
Ostatně i proto jsem rád, že to správce tohoto webu vzal a zveřejňuje, protože zatím se mi nepodařilo nikoho ukecat, aby to alespoň okomentoval. Vojenský historický ústav i ČAV Ústav soudobých dějin to odmítli.
Re: Re: nedokáži na to přijít
Takže stále jsem se nezorientoval proč je na modernizaci nejhorší, že zvyšuje výnosy a to obzvláště za nepříznivých podmínek a nějak to vede k hladomorům. Možná, takhle míněno: Poměščici zpomalovali "modernizaci" (nic je k tomu nenutilo, bez zodpovědnosti to nemuseli řešit) a tím zvyšovali riziko plně nesklidit nebo plně nezasít a nedokázali pak uživit rostoucí obyvatelstvo.
K tomu odmítnutí, za mně klasika. V davo-elitářské společnosti, pokud za někým přijdete a nemáte za sebou nějakou podporu. Někoho, kdo tam má nějaký vliv, tak se tím nikdo zabývat nebude. Sám jsem zažil několik případů odmítnutí opravdu dobrých projektů a o desítkách jsem slyšel. Takové ty výjimky jsou zviditelňovány a nafukovány, aby si dav myslel, že může snadno s něčím novým nebo revidujícím staré přijít, opak je pravdou.
Re: Re: Re: nedokáži na to přijít
A tento postoj "vyšších" vrstiev sa príliš nezmenil...
Re: Re: nedokáži na to přijít
Re: Re: Re: nedokáži na to přijít
a hledal jak může modernizace agrotechniky způsobovat hladomory.
Mně osobně (s plným vědomím subjektivnosti) by se to dobře četlo takto:
místo
"Nejhorší stránkou je skutečnost, že modernizace agrotechniky vylepšuje výkony především za nepříznivých podmínek (i počasí), a proto s růstem obyvatelstva začíná narůstat četnost hladomorů."
nějak takto
"Navíc chyba zanedbání modernizace agrotechniky se projeví více při nepříznivých podmínkách, kdy tato zanedbanost značně zvyšuje riziko výrazných snížení výnosů z důvodu nestihnutí prací a při rostoucím počtu obyvatel tak zvyšuje četnost hladomorů."
Re: Re: Re: Re: nedokáži na to přijít
Re: Re: nedokáži na to přijít
vznikající Kniha
nemám tušení kdo knihu píše ani jestli bude vydána, ale jsem všemi deseti pro, aby pokud nebude vydána jinde, a bude to autorsky možné, byla vydána v KSB-PRESS. Samozřejmě do toho nemám co mluvit, jen vyjadřuji svůj názor. Jsou to opravdu výborné texty, velmi dobře srozumitelné, obsahově hodnotné. Radost číst.
Re: vznikající Kniha
Re: Re: vznikající Kniha
díky za dobrou práci, opravdu se to moc hezky čte.
Pjakin
Re: Pjakin
https://fct-altai.ru/c/ob-yavleniya-2/ob-yavleniye-o-vykhode-peredachi-vopros-otvet-i-pozdravleniya-s-novym-2017-m-godom-2
Přidat nový příspěvek
Před bědami se nesehni, na Boha se spolehni.
Historie není věda, historie je v davově-"elitárních" společnostech nástroj řízení.
Nikdy nevíte, před jakými neštěstími Vás zachránila obyčejná smůla.