9.6.2018
Z knihy Základy sociologie 4
Mnohé formálně suverénní státy fungují v režimu kryptokolonií po dobu mnohých desetiletí a někdy i několika staletí, aniž by se v nich kdy projevily nějaké tendence k získání reálné suverenity, a to včetně té ekonomické. Přitom se v mnohých z nich po celou tu dobu rozvíjejí a fungují demokratické instituty: široké volební právo, pluralitní systém, svoboda slova apod., které však nezbavují společnosti těchto států kryptokoloniálního charakteru jejich ekonomiky.
Tato skutečnost nás staví před otázku: Jak je takový kryptokoloniální režim praktikován a udržován? Ještě jednou se tedy podívejme na článek šéfa Střediska vývoje komplexních ekonomických programů Modernizace Jevgenije Giľbo – Technokracie musí vyzdvihnout kompetentní národní lídry. (časopis MOST, č. 25 z roku 1999). V preambuli k článku Giľbo píše:
«Existují dva systémy znalostí o světě, a to znamená také dva systémy vzdělávání. První systém znalostí je určen pro široké masy a ten druhý pro úzký okruh lidí, jejichž posláním je – řídit.
Historicky lze toto rozlišení1 vysledovat ve všech typech kultur, jejichž vzdělávací systém je nám znám. Již ve starověkém Egyptě se vzdělání pro úředníky a nižší žrečské kasty značně lišilo od toho, do kterého byl zasvěcován úzký okruh vyvolených, kteří stáli v čele žrečské kasty a tvořili blízké okolí faraonů. Ve starověké Mezopotámii můžeme pozorovat podobné rozlišení.»
V samotném článku se Giľbo dotýká i otázky náplně současného ekonomického vzdělání:
«V ekonomickém vzdělání … existuje zásadní rozdíl mezi „ekonomikou pro úředníky“ a „ekonomikou pro pohlaváry“. Takové oblasti jako je nepřímé řízení na úrovni předpisů, struktura oběhu peněz, nepřímá stimulace, makrořízení apod., v podstatě nejsou součástí základního ekonomického vzdělání. Příčina je jednoduchá, neboť funkcí „ekonomiky pro úředníky“ je vnutit jim určité stereotypy (často se blížící čisté mytologii), které v souhrnu programují předvídatelné chování ekonomických subjektů. Funkce veřejné ekonomické vědy je vlastně analogická. Existence předvídatelného chování těchto lidí zajišťuje podmínky, za kterých si s takovým systémem mohou pohrávat ti, kteří mají znalosti z oblasti vyšší ekonomiky (vyčlenili jsme v citaci tučně).
Stejně to funguje v mnohých oblastech znalostí. (…) Tento systém přípravy úředníků jim znepřístupňuje ty znalosti, na jejichž základě potom skuteční pohlaváři západního světa zajišťují efektivní řízení ekonomiky a stabilní prosperitu svých států.»2
V souladu s Giľbovým tvrzením:
Náplň sociologicko-ekonomického vzdělání, které má zajišťovat samořízení reálně suverénního3 státu ve všech aspektech jeho života, včetně řízení jeho hospodářského systému, se musí lišit od náplně vzdělání určeného pro cizí politické síly, které umožňuje vykořisťování kryptokolonie nominálně řízené jejími vlastními společenskými institucemi. V opačném případě by kryptokolonie mohla dosáhnout reálné suverenity, která by už nebyla pouze formální, a to včetně reálné ekonomické suverenity.4
Tvrzení, že na Západě má sociologicko-ekonomické vzdělání založené na výsledcích ekonomické vědy, které je určeno „pro úředníky“, kryptokoloniální charakter, nevyhnutelně vede k otázce: A proč na to tedy vědecko-pedagogické společenství ani studenti nedokážou přijít?
Odpověď na tuto otázku již byla dána v Části 3 tohoto kurzu (kapitola 10.7, díl třetí), kde se mluvilo o zombifikačním charakteru vzdělání. Zde zopakujeme část textu z kapitoly 10.7, abychom poukázali na globálně-politické následky takového vzdělání.
Skutečnost je taková, že v základu současného vzdělávacího systému leží především texty (přičemž z větší části se jedná o texty z učebnic napsané v souladu se vzdělávacími standardy a tradičními názory) místo toho, aby byl vzdělávací systém založen na praktické práci studujících (a také mnohých pedagogů) v příslušné oblasti činnosti na různých úrovních hierarchie řízení, díky které by na základě vlastních pracovních výsledků mohli posoudit hodnověrnost teorií, jež tuto sféru života společnosti popisují.
„Výrobní praxe“ má v době studia krátkodobý, epizodický charakter, a pouze zčásti doplňuje osvojení textového materiálu, takže poskytuje studentům dost obecnou a povrchní představu o oblasti činnosti, pro kterou je vysoká škola připravuje, a navíc jen z hlediska spodní státní hierarchické úrovně funkcí a kompetencí, zatímco úkoly kryptokolonizace jsou řešeny na nadnárodní úrovni řízení, o které se v kurzech sociologicko-ekonomického vzdělání a dějin nemluví vůbec; a takové traktáty jako Protokoly sionských mudrců schválně poskytují o procesech na této úrovni falešnou představu, což na základě podobných materiálů také neumožňuje získat reálnou a plnou suverenitu.
Vzhledem k tomu, že nikdo není v tempu osvojování si učebního programu schopen prověřit pravdivost všech názorů prezentovaných v učebnicích jako hodnověrně zjištěná vědecká fakta, je notný podíl učebního materiálu, ať se nám to líbí či ne, napřed žákem a potom studentem přijímán bez pochybností jako vědecky zjištěná pravda, aniž by se snažil tyto znalosti porovnat se životem. Jak dokládají dějiny rozvoje vědy a vzdělávání, platí to jak s ohledem na tvrzení, která jsou v životě průkazná, tak i s ohledem na všemožné vědecké omyly a vědomé lži, o jejichž pravdivosti mohou být přesvědčeny velmi dlouhou dobu celé společnosti.
Přitom však absolutní většina programů profesionální přípravy nezahrnuje osvětlení problematiky, jak si vypracovat kritéria dokládající pravdivost teorií, na kterých je příslušná profesionální činnost založena.5 Tato problematika je brána jako implicitní, čímž se rozumí „očividnost“ nalézání odpovědí na otázku: Je to pravda?, nebo absolutní zbytečnost pokládání podobných otázek (což se v sociální statistice davo-„elitářských“ společností projevuje více).
Kromě toho učební plány neponechávají studentům žádný volný čas, aby mohli sami překročit rámec učebních programů, vypracovat si a osvojit nějaké znalosti a návyky, které jejich učební programy opominuly, ale z jejichž pozic by je dokázali zhodnotit z jiného úhlu pohledu a mohli tak začít různým svým učitelům pokládat nepříjemné otázky, na které v učebních programech buď nejsou odpovědi vůbec, nebo se po porovnání se životem jako takovým jeví jako nesmyslné.
Součástí našich domácích učebních programů není ani seznam povinné literatury, kterou by si studenti měli kromě učebnic přečíst, což je nezbytné pro to, aby si rozšířili svůj obzor a zformovali vlastní představy o tom, co psali zakladatelé a klasici těch či oněch oblastí rozvoje vědy, techniky a dalších sfér činnosti, a také účastníci a pamětníci těch či oněch událostí.
Když se z nich potom po ukončení vysoké školy stanou diplomovaní odborníci, porovnávají tito bývalí studenti operativní informace, se kterými se střetávají ve své praxi, s těmi teoriemi, které se naučili na vysoké škole (viz obr. 13.1-1). Na základě takového porovnávání operativních informací a teorií je potom vypracovávána a do života uváděna absolutní většina řešení ve všech sférách profesionální činnosti. A jestliže je cílem sociologicko-ekonomického vzdělání kryptokoloniálního charakteru zajistit vykořisťování státu rukama a „intelektem“ jeho vlastního obyvatelstva, je dosahování tohoto cíle naprogramováno i charakterem vzdělávacího procesu a náplní učebních programů.
V důsledku toho je pro společnost a její rozvoj státní řízení založené na sociologicko-ekonomickém vzdělání kryptokoloniálního charakteru velmi nebezpečné, neboť rozvoj vyžaduje reálnou a plnou suverenitu, a to včetně té ekonomické6. Zatímco sociologicko-ekonomické vzdělání kryptokoloniálního charakteru je zaměřeno na to, aby v zájmu kryptokolonizátorů znehodnotilo (udělalo ho nerentabilním, neuplatnitelným) jakýkoliv a jakkoliv vysoký profesionalismus ve všech oblastech činnosti, jejichž rozvoj v této společnosti budou kryptokolonizátoři při sledování svých cílů považovat za nežádoucí.
Z toho jasně vyplývá, že modernizace státu s jeho dalším inovačním rozvojem a sociologicko-ekonomické vzdělání kryptokoloniálního charakteru jsou neslučitelnými jevy.
Řečené o vzdělání kryptokoloniálního charakteru má přímý vztah k tématu vztahů mezi národy, neboť národní charakter vyjádřený v kultuře se určitým způsobem projevuje i ve vědě. A věda je oblast kolektivní činnosti lidí, kteří vyrostli v té či oné národní nebo mnohonárodnostní kultuře, nejedná se o dílčí práci těch či oněch intelektuálů bez jakýchkoliv národních kořenů. Vzdělávací systém a obsah vzdělání je důsledkem té či oné demografické politiky a založen je na vědě, která je zase „přizpůsobená“ tomu, aby do života uváděla tu či onu politiku.
Takže likvidace svébytného vzdělávacího systému a jeho nahrazení vzdělávacím systém převzatým z vnějšku nemusí být vždy jen nástrojem modernizace společnosti, která skutečně ve svém svébytném rozvoji zaostala, ale také nástrojem pro utlačování a zotročení společnosti, nástrojem pro potlačení a likvidaci jejích národních kultur – buď všech, nebo selektivně jen některých z nich.
To je k té otázce, jak D. A. Medvěděv ve funkci prezidenta RF rozhodnul o zavedení vzdělávacích programů, jejichž cílem měla být masová příprava kádrů „řídících pracovníků v byznysu a politice – modernizátorů Ruska“ v zahraničí7 – ve „vyspělých státech“. Tento proces je navíc doprovázen a podporován státní politikou cíleného vykořeňování dědictví Rusko-imperiální a sovětské školy – jak s ohledem na vzdělání základní, střední, tak i to vysokoškolské. Toto vzdělání bylo totiž ve svém základu orientováno na praktikování samoděržaví – tj. reálné suverenity Ruska, ne té právnicky formální.
V této souvislosti teď uvedeme úryvky z projektu Strategie inovačního rozvoje Ruské federace do roku 2020 – Inovační Rusko 2020, který připravilo ministerstvo ekonomického rozvoje v roce 2010 a zveřejnilo ho na svém webu (http://www.economy.gov.ru/minec/activity/sections/innovations/doc20101231_016#):
«…v maximálně možném rozsahu bude zajišťováno rozšiřování mezinárodních norem do oblastí vzdělávání, vědy, techniky a řízení, a také efektivní stimulace mezinárodní a vnitrostátní akademické mobility studentů a učitelů. Charakteristiky mezinárodní mobility budou zařazeny do ratingů vzdělávacích zařízení. Ve stejné míře bude podněcována mobilita studentů, učitelů a administrativních pracovníků uvnitř státu a praktikování změny místa studia a zaměstnání na vysokých školách. Tyto zkušenosti získané při práci na jiných vysokých školách, a to i na těch zahraničních, se musí stát jedním z kritérií při atestaci a určování výše mzdy pedagogů a vědeckých pracovníků»8.
Jako jedny z kontrolních parametrů sociálně-ekonomického systému RF – „indikátory řešení vytyčených úkolů“ – navrhlo ministerstvo ekonomického rozvoje tyto:
|
Název indikátoru |
2010 |
2016 |
2020 |
|
Podíl státních úředníků získávajících každoročně doplňkové vzdělání v zahraničí. |
0,1 % |
1 % |
3 % |
|
Podíl osob zaujímajících funkce řídících pracovníků ve vyšší a hlavní skupině funkcí státní civilní správy, které získaly vysokoškolské odborné vzdělání v zahraničí. |
> 0,5 % |
4 % |
12 % |
Povšimněme si přitom, že ve výše uvedeném fragmentu tabulky „indikátorů řešení vytyčených úkolů“ se v prvním řádku jedná o doplňkové vzdělání9 získané státními úředníky v zahraničí a ve druhém o získání odborného vysokoškolského vzdělání v zahraničí, čímž se implicitně rozumí upřednostňování těch kandidátů, kteří získali své první vysokoškolské odborné vzdělání v zahraničí, při obsahování „vyšší a hlavní skupiny funkcí ve státní civilní správě“
Potom už zbývá jen těch předpokládaných 12% zombií, které získaly odborné vzdělání v zahraničí, protlačit do nejvýznamnějších funkcí. Příkladem takovéhoto druhu „protekčníků“ se stal poradce prezidenta RF – D. A. Medvěděva v otázkách ekonomiky – A. V. Dvorkovič10, který má jeden ruský, jeden jakoby ruský a jeden americký diplom z oblasti ekonomie11, a přesto řízení hospodářství státu prakticky nerozumí a ještě méně toho ví o společensky prospěšném řízení12, přičemž není jediným takovým „vzdělancem“:
«Massachusettský technologický institut (MTI) 25-26. ledna <2010> speciálně pro ruské úředníky vyšší úrovně organizoval seminář o inovacích. Tento kurz absolvovali první vicepremiér Igor Šuvalov, vicepremiér a ministr financí Alexej Kudrin, vicepremiér Sergej Sobjanin, ministryně ekonomického rozvoje Elvira Nabiullinová, první náměstek hlavy prezidentovy administrativy Vladislav Surkov, pomocník prezidenta Arkadij Dvorkovič, prezident Sberbanky Herman Gref, šéf Rosnano Anatolij Čubajs, rektor Akademie národního hospodářství Vladimir Mau a generální ředitel RVK (Russian Venture Company) Igor Agamirzjan, uvádí deník Vědomosti (Ruští úředníci vyšší úrovně absolvovali školení v USA: http://www.newsru.com/finance/29jan2010/gov.html).
Navíc E. S. Nabiullinová13 a A. V. Uljukajev14 svého času ještě absolvovali jakési další kurzy na „zvýšení kvalifikace“ na Yaleově univerzitě v USA. [viz obr. P4-1. Velvyslanectví USA v RF: Blahopřejeme Elvíře Nabiullinové, absolventce výměnného programu IVLP15, ke jmenování do funkce hlavy Centrální banky RF / Blahopřejeme Alexeji Uljukajevovi, absolventovi výměnného programu #IVLP s tématem ekonomika z roku 1991, ke jmenování do funkce ministra ekonomiky.]
Ale obyčejní lidé v Rusku z tohoto jejich „studia“ prospěch nemají a ani se nepředpokládá, že by ho mít měli.
A jak pohlížejí na svou motivaci stimulovat státní úředníky a kandidáty do funkcí ve státní správě k zahraničnímu studiu úředníci ministerstva ekonomického rozvoje:
«Podle Fomičovových slov povede skutečnost, že státní úředníci budou získávat vzdělání v zahraničí, k „ideologickému obratu“ v náhledu lidí na úředníky: „Nebude se již říkat, že u nás v RF jsou úředníci osoby nevrlé a nepřístupné, sedící v šedivých, špatně vybavených kancelářích, ale že jsou to normální lidé plně způsobilí plnit si své povinnosti“, prohlásil náměstek hlavy ministerstva ekonomického rozvoje» (Ministerstvo ekonomického rozvoje: Image úředníka zlepší jeho studium v zahraničí, Vzgljad, deník se zaměřením na ekonomiku a politiku, ze dne 13.01.2011: http://vz.ru/news/2011/1/13/460919.html).
Jenže s ohledem na řečené tu vyvstává otázka: A je sám Fomičov společně s dalšími přívrženci programu Inovační Rusko 2020 normální a plně způsobilý plnit si své povinnosti ve vztahu k mnohonárodnostním zájmům rozvoje Ruska? Neboť z jeho slov a textu projektu státního programu Strategie… vyplývá, že algoritmiku kryptokolonizování RF na ministerstvu pro ekonomický rozvoj jedni nechápou, a druzí na tom vědomě pracují ze všech svých sil v rozporu se zájmy ruského národa, což znamená, že jsou výslovně zaměřeni na udržování režimu kryptokolonizace RF.
Nicméně v roce 2013 administrativa prezidenta Ruské federace Vladimira Vladimiroviče Putina projekt Globální vzdělávání, který je jedním z nástrojů kryptokolonizace RF, poněkud přibrzdila:
«Spuštění programu Globální vzdělávání, jež byl iniciován v době prezidentství Dmitrije Medvěděva, a následně schválen jeho nástupcem Vladimirem Putinem, se odkládá na dobu neurčitou. Projekt ve výši 4,5 miliardy rublů, na jehož základě měla vláda v úmyslu platit studium třech tisíc Rusů v zahraničí, byl v administrativě hlavy státu zkritizován, píše Kommersant.
Spočítali tam, že projekt, jehož realizace byla plánována v letech 2014 – 2016, „neodpovídá cílům a úkolům inovačního rozvoje“, a poslali ho k dopracování, uvádějí noviny s odkazem na dopis zastupujícího šéfa Státně-právního úřadu při prezidentovi RF Sergeje Pčelinceva odeslaný náměstkovi šéfa aparátu vlády RF Denisi Molčanovovi, přičemž 1,5 miliardy rublů, které již na tento projekt byly vyčleněny, půjdou na jiný program.
Jestliže Globální vzdělávání nebude v září schváleno, nestačí si jeho účastníci vyřídit dokumenty pro studium v následujícím roce, konstatovali autoři projektu. V prezidentově administrativě však říkají, že v tomto roce program zcela určitě podepsán nebude, už jen proto, že část peněz byla již utracena.
Teď mají autoři tohoto projektu v plánu obrátit se pro pomoc k vládě, v jejímž čele stojí iniciátor této ideje – Dmitrij Medvěděv, který s ní přišel už v roce 2010, když byl ještě prezidentem. Později v roce 2011 program schválil Putin. Od té doby však byla realizace projektu již nejednou odložena»16.
Zda je či není možné přibrzdění projektu Globální vzdělávání považovat za jeden z výsledků řízení politiky státu matričně-egregoriálními prostředky (viz kapitola 13.2.2 v tomto díle) na základě uplatnění své vůle, ať si každý rozhodne sám. Ovšem nezávisle na mínění o této věci, je tu ta skutečnost, že v práci vnitřního prediktoru SSSR – Řešení národnostních problémů v rámci Koncepce sociální bezpečnosti (O likvidaci systému vykořisťování „člověka člověkem“ v mnohonárodnostní společnosti – z roku 2012) byl předveden mechanismus kryptokolonizace Ruska, ke kterému tam byl vyjádřen krajně negativní vztah. Tato Příloha č. 4 byla sestavena na základě příslušného fragmentu uvedené práce.
Příloha č. 4 ve verzi ze dne 01.08.2015
1 V daném případě mělo být použito slovo „odlišnost“ a ne „rozlišení“ («различие», а не «различение»), které má jiný význam: viz Část první tohoto kurzu.
2 Ta věta si přímo říká o pokračování: …na úkor ostatních států.
3 Jehož kultura zajišťuje obnovu jeho vnitřní konceptuální moci.
4 Podrobněji o roli vědy a vzdělávacího systému ve společenském samořízení a vnějším řízení společností v rozporu s jejich zájmy viz kapitoly 10.6 a 10.7 tohoto kurzu (Část třetí, díl třetí).
5 O kritériu pravdivosti viz Část první tohoto kurzu.
Je bohužel nutné konstatovat, že studenti třetího a čtvrtého ročníku, kteří již absolvovali určité filosofické minimum, na otázku: „Co je kritériem pravdivosti teorií a co odhaluje jejich neprůkaznost?“, nedokážou odpovědět dokonce ani po položení návodných otázek.
6 Při svém vystoupení ve Státní dumě dne 20.04.2011 s výroční zprávou o činnosti vlády RF se Vladimir Vladimirovič Putin, který v té době zastával funkci premiéra, dotknul tématu suverenity:
«Lekce pro nás všechny spočívá v tom, že ekonomická a státní bezmoc a nestabilita vůči vnějším šokům se nevyhnutelně stává hrozbou pro národní suverenitu. A my všichni si velmi dobře uvědomujeme, buďme k sobě upřímní, že v současném světě, pokud jste slabí, vždy se najde někdo, kdo rád přijede nebo přiletí a poradí, jakým směrem se dát, jakou politiku uplatňovat, jakou cestu vlastního rozvoje zvolit. A takové na první pohled zcela dobře míněné a nevtíravé rady se v podstatě nezdají být špatné, jenže ve skutečnosti se za nimi ukrývá bezohledný diktát a vměšování se do vnitřních záležitostí suverénních států. A my všichni si to velmi dobře uvědomujeme. Vím, že v této věci všechny parlamentární strany zaujímají konsolidovanou pozici a jsem vám za tento postoj vděčný.
Znovu chci zopakovat, že musíme být samostatní a silní. A ještě, a to je samozřejmě to nejdůležitější, musíme uplatňovat politiku odpovídající zájmům občanů našeho vlastního státu, a ti nás potom budou v našem jednání podporovat (vyčlenili jsme tučně v citaci)» (Oficiální stenogram z premiérova vystoupení, který byl v té době zveřejněn na jeho webu: http://premier.gov.ru/events/news/14898/).
Ale jak má být realizováno to, co jsme tučně vyčlenili v citaci, při kryptokoloniálním charakteru vzdělání v oblasti sociologie a ekonomiky? To už premiér neřekl, a z Dumy se ho na to nikdo nezeptal, protože za „mozkovými trusty“ všech politických stran stojí jedna a ta samá sociologická věda kryptokoloniálního charakteru (viz obr. 13.1-1).
7 «Na posledním Petrohradském ekonomickém fóru (v citovaném zdroji se mluví o fóru, které se konalo v červnu roku 2010: naše vysvětlení k citaci), které se zapíše do dějin bezprecedentním počtem státních iniciativ, včetně vytvoření inovačního městečka Skolkovo, prezident Dmitrij Medvěděv nařídil vládě vypracovat program, v jehož rámci bude z rozpočtu financováno studium ruských studentů na těch nejlepších zahraničních univerzitách. Pro tyto potřeby plánuje stát vyčlenit až 45 miliard rublů. (…)
Do prezidentova seznamu bude zařazeno 65 zahraničních univerzit, kam bude za státní prostředky vysláno okolo 200 lidí. Později by počet těchto studentů měl vzrůst až do 30 tisíc lidí ročně. Jejich výběr nebude probíhat formou výběrového řízení, absolvent střední školy musí být napřed přijat na vysokou školu, a potom si může zažádat o financování. Úvěry budou vyčleňovány prostřednictvím zahraničních bank na základě státní záruky, aby věřitel mohl kontrolovat dlužníka. Pokud se poté student rozhodne zůstat v zahraničí natrvalo, bude muset půjčku vrátit. Jestliže se nechá zaměstnat ve státních službách v Rusku, úvěr v plné výši uhradí vláda (vyčlenili jsme tučně v citaci). Jestliže se absolvent vrátí do své vlasti, ale nechá se zaměstnat u soukromé společnosti, bude muset uhradit polovinu vynaložených prostředků» (http://www.dailyj.ru/articles/2010/08/24/68430.html).
Půl roku poté ve svém proslovu při zahájení Davoského ekonomického fóra 26. ledna 2011 řekl D. A. Medvěděv následující:
«Doufám, že v nejbližším desetiletí přinejmenším deset tisíc našich mladých vědců, inženýrů, úředníků a oborníků v jiných oblastech získá magisterské a doktorské tituly na předních světových univerzitách. Doufám, že potom zaujmou klíčové pozice v ruském byznysu, ve státní správě, ve vědě a vzdělávacím systému. Naším úkolem je vytvořit z Ruska místo, které bude pro ty nejlepší světové mozky více přitažlivé. Myslím, že je to realizovatelný úkol přilákat k nám a zaměstnat u nás tisíce nejlepších vědců a inženýrů z celého světa. Přítok zahraničních odborníků potřebujeme především proto, abychom přejali zkušenosti a vytvořili živnou půdu pro tvořivost našich odborníků (podle našeho názoru je hojnost problémů v našem státě dostatečným předpokladem pro to, aby se mohla uplatnit tvořivost našich odborníků a přestože je jistě užitečné seznámit se i s názory zahraničních kolegů, nejedná se o klíčový faktor: naše poznámka k citaci). Právě proto jsme připraveni přistoupit k jednostrannému uznávání, automatickému uznávání diplomů a vědeckých titulů získaných v předních světových univerzitách. Takový návrh je již připravován. Chtěl bych také zmínit tu skutečnost, že jsem zjednodušil migrační režim pro vysoce kvalifikované odborníky, kteří k nám přijíždějí. Požádali mě o to zástupci byznysu a já jsem jim vyhověl» (http://www.kremlin.ru/transcripts/10163. — Vše, co je v textu vyčleněno tučně a kurzívou, jsme vyznačili my: v podstatě se jedná o variace na téma: „náš stát je bohatý, chybí nám jen protektor (tj. efektivní vláda): přijďte a vládněte nám…).
Přičemž D. A. Medvěděv veřejně, ani soukromě v kuloárech nikdy nevyjádřil žádné své výhrady k západnímu vzdělání v oblasti sociologie, ekonomiky, politologie a sociálně-ekonomického řízení z hlediska jeho průkaznosti v řízení a adekvátnosti zájmům společenského rozvoje. A samozřejmě, že reakce zainteresovaných osob na Západě na toto jeho vystoupení nemohla být jiná než kladná:
«…část Medvěděvova projevu o ekonomických tématech byla účastníky fóra přijata velice srdečně. K otázkám rozvoje ruské ekonomiky se Medvěděv dostal někde uprostřed svého proslovu, když prohlásil, že nyní v krátkosti probere nevelký seznam těchto otázek, kterých bude jen deset. Samozřejmě, že mnohým účastníkům fóra se to v té chvíli již zdálo být poněkud zdlouhavé, ale samotná skutečnost, že prezident tomu věnoval tolik času a předvedl detailní porozumění těmto „nudným“ ekonomickým otázkám, a také zájem o jejich projednání, se stala druhým důležitým signálem pro investory. Třetím signálem v řadě ekonomických témat. Prvním a nejdůležitějším tématem byla privatizace. Proč? Je to velice jednoduché – Rusko bude po prodělané krizi potřebovat peníze. Medvěděv řekl, že i když třeba privatizace nepřinese velké příjmy, je přesto v tomto okamžiku potřebná, neboť její důležitost spočívá v tom, že aby bylo možné dobře prodat státní aktiva, bude stát nucen zlepšovat investiční klima. Problém ekonomických reforem v Rusku totiž spočívá v tom, že elita na jejich provedení často nemá zájem. Jestliže tedy nutnost privatizovat povede k reformám zlepšujícím investiční přitažlivost Ruska, bude to velmi přínosné. Obzvláště důležitou novinou pro mne bylo opatření pro zkvalitnění „lidského kapitálu“ Ruska, kdy prezident potvrdil program podporující studium Rusů v zahraničí, a to včetně státních úředníků, a zjednodušení procedury vydávání víz cizincům s vysokou odbornou kvalifikací (vyčlenili jsme v citaci)» (O. Cyvinskij – Jaké signály vyslal Medvěděv investorům v Davosu – autor je profesorem na Yaleově univerzitě. Článek komentující vystoupení D. A. Medvěděva na Davoském fóru dne 26. ledna 2011 byl uveřejněn dne 27.01.2011 na webu ruské verze časopisu Forbes: http://www.forbes.ru/ekonomika-column/vlast/62595-kakie-signaly-medvedev-podaet-investoram-v-davose).
Avšak tato snaha státní moci Ruska a mezinárodního společenství podruhé poevropštit (poprvé to provedl Petr I.) vzdělání v Rusku, má i svou kladnou stránku, kterou je skutečnost, že ne všichni, kteří pojedou studovat do zahraničí, jsou idioti, kteří ve svém poklonkování Západu přijmou veškeré ty nesmysly obsažené v západní sociologii a ekonomice jako pravdu: mnozí pochopí, že je podvedli a místo skutečného vzdělání jim jen poskytli přístup k falzifikátu certifikovanému jako důvěryhodné znalosti a adekvátní návyky. A to bude mít nevratné následky.
8 V citaci byly opraveny některé překlepy a nesladěnost pádů v originálním ministerském textu.
9 To je užitečné za podmínky, že je první, základní vzdělání získané ve Vlasti z hlediska života průkazné, což potvrzuje princip „praxe je kritériem pravdy“, který nezná žádné výjimky.
10 Po zvolení V. V. Putina do funkce prezidenta RF v roce 2012 a jmenování D. A. Medvěděva do funkce premiéra se A. V. Dvorkovič stal vicepremiérem vlády RF nárokujícím si péči o celý reálný sektor ekonomiky našeho státu.
11 Diplom Moskevské státní Lomonosovovy univerzity — obor ekonomická kybernetika, diplom magistra Ruské ekonomické školy (nestátní vzdělávací zařízení zřízené v roce 1994 profesorem Jeruzalémské univerzity Gurem Oferem: což ovšem znamená, že za „ruskou“ je možné tuto školu považovat pouze hypoteticky – podle místa, kde ulehčuje peněženkám budoucích „vzdělanců“) a jeden americký diplom – z Dukeovy univerzity (která patří mezi deset nejprestižnějších vysokých škol v USA). (G. Garin – Poradce z Dukeovky. Kdo a jak „pomáhá“ ruskému prezidentovi» - týdeník Zavtra č. 6 (899) ze dne 09.02.2011: http://zavtra.ru/cgi//veil//data/zavtra/11/899/51.html).
12 To na sebe prozradil sám Dvorkovič, když se nepromyšleně prořeknul při svém vystoupení před studenty Moskevské finančně-průmyslové akademie v červnu roku 2009:
«Já jsem především ekonom. Ekonomové rádi pokládají otázky, ale neradi na ně odpovídají, protože odpovědi neznají, znají pouze varianty odpovědí. To, co se dnes zdá být správné, je zítra úplně špatně. Dokonce na to existuje i vtip: Ekonomy si lidé vymysleli proto, aby vedle nich meteorologové vypadali dobře.
Samozřejmě, že existují ekonomové, kteří předpověděli krizi probíhající dnes v celém světě. Ale to se jim nejspíše povedlo náhodou. Pokud si vyberete z různých variant prognóz, tak se nevelký počet odborníků strefil do černého, ale 80% dalších to neuhodlo a neočekávalo, že k ní dojde.» (uvedeno podle publikace Alexandra Zjuzjajeva v novinách Komsomolskaja pravda ze dne 11.06.2009: http://spb.kp.ru/daily/24309.4/502853/ — tučně jsme text v citaci vyčlenili my). To, co je v textu vyčleněno tučně, nám připomnělo jeden z výroků akademika A. N. Krylova (1863-1945, matematika a lodního stavitele): «Existují dvě skupiny pozorovacích věd, vědy nazývané „exaktní“ jako je astronomie, fyzika, chemie a další, a potom je tu ta druhá skupina – bílá a černá magie, astrologie, grafologie, chiromantie a další. Do této skupiny patří i meteorologie» (Krylov A. N. – Mé vzpomínky – Moskva: vydavatelství Akademie věd SSSR, 1963 / Hlava Zvolení řádným členem Akademie věd. Jmenování do funkce ředitele Hlavní fyzikální observatoře; uvedeno podle publikace na webu Vojenská literatura http://militera.lib.ru/memo/russian/krylov_an/05.html). Takže A. V. Dvorkovič, aniž by to věděl, umístil „ekonomiku“, takovou, jak ji sám zná, až na samý chvost výčtu „nepřesných věd” A. N. Krylova, až za meteorologii…
13 V letech 2007 — 2012 — hlava ministerstva ekonomického rozvoje RF, v letech 2012 – 2013 – pomocnice prezidenta RF, od 24. června 2013 – hlava Centrální banky RF. Dříve zmíněný projekt Strategie inovačního rozvoje Ruské federace do roku 2020 – Inovační Rusko 2020, byl vypracován v době, kdy řídila ministerstvo ekonomického rozvoje.
14 Podle informací z Wikipedie:
-
V letech 1991—1992 — ekonomický poradce ruské vlády. Člen „týmu“ Jegora Gajdara.
-
V letech 1992—1993 — vedoucí skupiny poradců ruského premiéra.
-
V letech 1993—1994 — pomocník prvního náměstka ruského premiéra Jegora Gajdara.
-
V letech 2000—2004 — první náměstek ruského ministra financí Alexeje Kudrina.
-
Od dubna 2004 do června 2013 – první náměstek předsedy Centrální banky Ruské federace Sergeje Ignatěva.
-
Od 24. června 2013 ministr ekonomického rozvoje Ruské federace.
-
V lednu 2015 se na popud ruské vlády stal členem dozorčí rady banky VTB.
15 International Visitor Leadership Program - https://cs.wikipedia.org/wiki/International_Visitor_Leadership_Program
Informační báze KSB